Mahler Gustav

, rakouský skladatel a dirigent; narodil se v Kališti u Humpolce. 1883 působil jako dirigent v operním divadle v Olomouci, 1885 – 86 v Německém divadle v Praze. Měl blízký vztah k české hudbě, udržoval přátelské styky s J. B. Foerstrem, dirigoval premiéru Dvořákovy Písně bohatýrské. 1897 – 1907 dirigent a ředitel Dvorní opery ve Vídni. Ve skladbě představitel období přechodu od pozdního romantismu k moderní hudbě. Psal rozsáhlá, filozoficky koncipovaná díla, v nichž však vedle výrazově vypjatých poloh a subjektivně zjitřené melodiky (např. Adagietto z páté a Adagio z deváté symfonie) uplatnil i lidové popěvky, nadhled, ironii a grotesku, vyplývající však z pocitu osamění. Z jeho tvorby jsou nejvýznamnější symfonie (1. D dur, 2. c moll, 3. d moll se sborem, 4. G dur, 5. cis moll, 6. a moll, 7. e moll, 8. Es dur se sborem a varhanami, 9. D dur, fragment 10. Fis dur), symfonie-kantáta Píseň o zemi a písňové cykly (Písně potulného tovaryše, Chlapcův kouzelný roh, Písně o mrtvých dětech).

Ottův slovník naučný: Mahler Gustav

Mahler Gustav, proslulý dirigent a skladatel hudební (*1860 v Kališti u Humpolce), studoval ve Vídni na universitě a na konservatoři, kde byl mu v kontrapunktu učitelem Ant. Bruckner. Nabyv praxe dirigentské na menších divadlech. povolán byl r. 1885 k něm. divadlu pražskému, kde pod ředitelem A. Neumannem uvedl na jeviště první dvě části z Wagnerova »Prstenu Nibelungův«. V l. 1886 – 88 engažován byl u měst. divadla v Lipsku, načež jmenován byl ředitel. opery v Budapešti, odkud, vyštván byv neutěšenými poměry uměleckými, po třech letech přešel k měst. divadlu v Hamburku, kde působil do r. 1897, než povolán byl k dvor. opeře ve Vídni, zprvu jako kapelník a po Jahnově demissi jako artisticky její ředitel. Prvním jeho činem bylo uvedení Smetanova »Daliboræ (4. říj. 1897). Mahler zjednal si velkých zásluh o první rakouskou scénu operní, bezohledným postupem zreformovav ensemble a renaissanční činností přispěv k upevnění a prohloubení repertoiru. Za to jako koncertní dirigent narazil na odpor kritiky smělým novotářstvím v instrumentaci klassických skladeb. Z produktivní činnosti jeho sluší zmíniti se o třech široce založených symfoniích, z nichž první (D-dur) pohybuje se v mezích klassických forem, ale jako druhá se sborem (C-moll) činí nesmírné nároky na mnohost a techniku nástrojovou; třetí s názvem » Was mir die Natur erzählt« přidržuje se úplně programmních tendencí moderní školy. Skladby Mahlerovy vycházejí podporou jednoty »Verein für deutsche Litteratur u. Kunst in Böhme◁; u soukromých nakladatelstev vyšly některé jeho písně. Dodatky Obmeziv se především na obor symfonie, Mahler vytvořil v tomto oboru díla nových forem a ohromného rozsahu. Po idyllické symfonii IV. (1901, G-dur), jejíž finale obsahuje solový zpěv (sopran), následovala ohromná symfonie V. (1904) rázu heroickoslavnostního a neméně rozsáhlá VI. více tragicky založená. Mahler jeví se tu jako mistr hudební architektoniky a instrumentace, jejíž náladové prostředky rozšiřuje řadou nástrojů bicích i hlasem lidským. Následuje symfonie VII. (první provedení v Praze 1908) se středními větami rozkošné drobnomalby hudební a symfonie VIII. (provedena v Mnichově 1909) vyčerpávající v ohromné formě všecky hudební prostředky hudby instrumentální i vokální. Z písní s průvodem klavíru neb orchestru vedle Lieder eines fahrenden Gesellen jest jmenovati cyklus Des Knabens Wunderhorn a Kinder totenlieder. Všechny skladby Mahlerovy mají znak moderní subjektivity skladatelovy, do nejmenších detailů sledované a vyjádřené. R. 1908 Mahler vzdal se ředitelství vídeňské opery a vystupuje pohostinsku jako dirigent, zvláště v Americe (vítězné uvedení »Prodané nevěsty«, tamtéž 1909). I jako dirigent-jeden z nejlepších soudobých Mahler uplatňuje především subjektivní pojetí a reprodukci skladeb jak moderních tak i klassických. O. Z.

Související hesla