Malbork

, město na severu Polska na řece Nogat (rameno Visly); 42 200 obyvatel (1998). Průmysl potravinářský (cukrovary, mlékárny, zpracování masa) a strojírenský. – Významnou památkou je hrad a pevnost řádu německých rytířů (Marienburg) ze 13. stol., který je od roku 1997 součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Ottův slovník naučný: Malbork

Malborg (něm. Marienburg, lat. Mariaeburum), okr. m. kraje gdanského, v úrodné krajině v Záp. Prusku, na pr. břehu ř. Nogatu, stanice drah k Berlínu, Schneidemühlu, Eydtkuhnen, Allensteinu, Toruni, Mlawce. Sídlo polit. a soudních úřadů I. stolice; má gymnasium, seminář pro učitele a učitelky, hospodářskou školu, ústav hluchoněmých. Malborg měl r. 1895 10.738 obyv. (3986 katol., 197 židů), živících se průmyslem (cukrovarství, pivovarství, sladovnictví, strojnictví, cihlářství) a obchodem (dříví, obilí, plátno, peří, koně). Z budov vyniká starožitný, nádherný zámek, pěkně restaurovaný. Při něm kaple s hrobkou velmistrů; na náměstí, jež má podloubí, radnice, katol. kostel; mnoho starobylých domů soukromých. Na místě dnešního města stávala původně jen tvrz, založená r. 1274 rytíři Německými, jež stala se brzy sídlem velmistra řádu a časem vzrostla (hlavně přistavěním části zvané Mittelschloss s proslulým refektářem za velmistra Winricha z Kniprode [r. 1351 – 1382]) v nynější rozsáhlý zámek, kol kterého vzniklo pak i město. Po hrozné porážce u Tannenberku, kterou moc řádu zlomena, ubránil se sice Malborg Polákům, ale r. 1457 přece k Polsku připojen. Odtud sídlili na zámku vévodové polští. Ve válkách švédskopolských uzavřeli zde kurfirst Bedřich Vilém a král Karel X. Gustav Švédský smlouvu malborskou (r. 1656), jíž se zavázali vzájemně se podporovati proti Polákům. Za dob polských (r. 1708 sídlí zde po čtyři měsíce Stan. Leszczyński) nabyl tu významu i jazyk polský, jenž ovšem zase vymizel, když r. 1772 dostal se Malborg Prusku.Okr. malborský má na 811,44 km2 58.552 obyv. (1890). Pp.

Související hesla