Mander Karel

, nizozemský malíř manýrismu, spisovatel a překladatel. Psal divadelní hry, básně a písně. Hlavní dílo Het schilder-boeck (Malířská kniha), obsahující mj. Het leven der doorluchtige Nederlandsche en Hoogduitsche schilders (Životopisy slavných nizozemských a hornoněmeckých malířů), je základním pramenem pro poznání nizozemského malířství (počínaje bratry van Eycky) a současně i významným památníkem nizozemské renesanční prózy.

Ottův slovník naučný: Mander Karel

van Mander Karel, malíř a spisovatel nízozemský (*1540 – †1606 v Amsterdamě). Kreslil nejprve u Lukáše de Heere, později (1573 – 77) v Italii. Obrazy jeho jsou v říš. museu amsterdamském. Navrátiv se do vlasti oženil se, ale pro víru svou nucen r. 1583 prchnouti do Haarlemu. Od r. 1604 bydlil v Amsterdamě. Jako horlivý protestant psal tragédie biblické, parafrasi Dat hooge Liedt Salomo (Haarlem, 1595); Olijfbergh ofte Poema van den laetsten Dagh (t., 1609); Bethlehem d. i. Broothnys inhoudende den Kersnacht en de Klaeglieden Jeremiae (t., 1627), zejména pak Schriftuerlijcke Liedekens (Lejda, 1595) a rozmnožené své básně pod titulem De gulden Harpe (Haarl., 1597). Jako malíř napsal De Grondt der Schilderconst jako úvod ku Schilderboeck (t., 1604). Je to poučná báseň a nejdůležitější pramen dějin vlámské školy malířské v l. 1366 – 1604. Do frančiny přeložena H. Hymansem (Pař., 1885). Jako humanista přeložil Vergila (Bucolica a Georgica), prvých 12 knih Iliady (dle franc. překl.) a knihu Uutleggingh op den Metamorphosis Pub. Ovidii Nasonis (Haarl., 1604), z níž malíři a básnici seznamovali se dlouhou dobu se symbolikou mythologickou a užívali jí v době, kdy středověká symbolika ustupuje allegorii mythologické, jako pomůcky při kresbě emblemů, allegorických ocelorytin s přípisky prosou a veršem. G. Az. Bredero, malíř a autor veseloherní, připojil k Schilderboecku (1618) obšírnou biografii M-ovu. Srv. L. Plettinck, Studien over Karel van M. (2. vyd. Gent, 1887).