Manicheismus

, náboženské hnutí a učení založené ve 3. stol. v Persii prorokem Máním; jeden z vrcholů gnóze. Složitý systém, místy silně prostoupený mytologií, vytvořen na základě mazdaistických, gnostických, židovsko-křesťanských a íránských náboženských idejí. Základem je striktní dualismus mezi světlem a tmou, duchem a hmotou, dobrem a zlem. Oba protikladné principy byly na počátku věků odděleny, v současnosti spolu bojují a na konci věku budou od sebe opět odděleny. Cílem je osvobození duše ze zajetí hmoty pomocí sebepoznání a za přísné askeze v jídle a sexu. Manicheistická náboženská obec je rozdělena na pět hiearchických stupňů: mistry, biskupy, kněze, dokonalé a posluchače (laiky). Laikové sice nedosahují osvobození, ale nasloucháním a službou mistrům získávají předpoklady pro budoucí vyšší zrození. V čele hnutí stojí velekněz jako nástupce Máního. Manicheismus byl rozšířen zejm. v oblastech na východ od Íránu (Turfán, 763 – 840 státní náboženství v ujgurské říši), v Číně (až do 14. stol.) a na Dálném východě (zejm. v 7. – 8. stol.). Na západě (severní Afrika a jižní Evropa) určitou dobu konkuroval křesťanství. Manicheistické prvky jsou patrné v některých evropských středověkých herezích (bogomilové, kataři). Dochována rozsáhlá literatura v mnoha jazycích (žalmy, homilie, dopisy, zlomky Máního spisů apod.).

Ottův slovník naučný: Manicheismus

Manichaeismus jest nábožen.-mystická nauka, vystavená Manesem.

Související hesla