Manicheisté

, manichejci – heretická křesťanská sekta, kterou ve 3. stol. založil (na území dnešního Iráku) prorok Mání. Jeho dualistické náboženské učení vzniklo jako syntéza zoroastrismu a gnostického křesťanství, čerpalo i z chaldejsko-babylónských a perských mýtů. Důraz kladlo na apokryfní (gnostické) texty a zavrhovalo Starý zákon. Základními texty manicheismu jsou Máního spisy Velké evangelium, Kniha tajemství, Kniha o obrech a Poklad života, které byly sepsány v syrštině, a Šáhpuhrakán, sepsaný persky, v němž Mání vysvětluje své poslání: završit nedokončené dílo Buddhy, Zoroastra (Zarathuštry) a Ježíše Krista. Mnohé z textů (v koptských překladech) byly nalezeny při vykopávkách ve Fajjúmu. Základem manicheistického náboženství je dualismus dobra a zla, obdobný zoroastrismu. Jeho stoupenci odmítali požívání alkoholu a masitých jídel, tělesnou práci, hromadění majetku a plození dětí. V Evropě se projevil vliv manicheismu hlavně v učení balkánských sekt bogomilů a paulikiánů; jeho myšlenky přetrvaly i v učení katarů a albigenských. V letech 763 – 840 byl manicheismus státním náboženstvím celé Ujgurské říše (v povodí řeky Orchon). V 7. – 14. stol. ovlivnil i řadu čínských synkretických sekt.

Související hesla