Mantova

, město v severní Itálii v Pádské nížině; 48 700 obyvatel (1998). Průmysl chemický, strojírenský. Muzeum, divadlo, galerie. Historické památky: knížecí palác (13. stol.), zámek, dóm, středověké kostely. – Původně etruské město, od 3. stol. př. n. l. římské. Od roku 1115 městská republika a člen Lombardské ligy. 1328 – 1627 v držení rodu Gonzagů; jedno ze středisek italské renesance. 1708 – 97 a 1814 – 66 náležela Mantova Rakousku, od roku 1866 součást Itálie.

Ottův slovník naučný: Mantova

Mantova, hlavní město provincie téhož jména v Lombardii, 130 km zjz. od Milána, čítající 30.000 obyv., při řece Minciu, jež na sev. tvoří laguny (Lago Superiore, Lago di Mezzo, Lago Inferiore), na j. veliké bažiny. Mantova jest důkladně opevněna. Na j. opevněný ostrov Cerese, tvrz Migliaretto, jež s tvrzí Pietole hájí mocná stavidla, jichž otevřením může se celé bažinaté okolí zaplaviti; na vých. straně v předměstí Borgo San Giorgio, jež spojeno jest s městem kamenným mostem, hájeným 6 bastiony a 2 batteriemi, stojí tvrz San Giorgio, kdežto sev. předměstí Borgo di Fortezza, k němuž vede přes jezero silná hráz (Argine Molino), hájeno jest citadellou di Porto. Na záp. rozkládá se reduta Pradella. Pro bažinaté okolí není Mantova příliš zdravá. Ulice jsou krásné a široké. K rázu města přispěli mnoho slavní rodáci mantovští Andrea Mantegna a Giulio Romano. Z četných památek zaznamenati jest pětilodní kathedrálu sv. Petra ze XIV. stol., chrám sv. Ondřeje (z nejznamenitějších staveb renaissančních XV. stol. s krásnou façadou z bílého mramoru, s got. věží a s četnými freskami), kostel Santa Maria delle Grazie s památnými náhrobky rodiny Gonzagů; vévod. palác (Palazzo ducale), založený r. 1302 Giuliem Romanem, ve století XVI. nádherné vyzdobený, s krásnými sály, četnými freskami, uměleckými stropy atd. V nejstarší části paláce (Castello di Corte) s věžemi proslulé nástěnné malby, provedené Mantegnou ze života Ludvíka Gonzagy; Palazzo del Te (zkrác. z Tajetto), Giuliem Romanem zbudovaný, s proslavenými freskami tohoto mistra. Mimo to ozdobeno jest četnými pomníky. Na piazze Sordello pomník politických mučenníků z r. 1851, na piazze delle Erbe před chrámem sv. Ondřeje pomnik Danteův z r. 1871, na náměstí Vergiliově bronzová socha tohoto básníka, na jehož oslavu založena též Akademie věd a uměni. Dále znamen. museum starožitností, veř. knihovna s 80.000 sv. a 1200 rukopisy, hvězdárna, 2 botan. zahrady, technika, gymnasium, lyceum, seminář, reálka, měst. nemocnice s blázincem a nalezincem, 2 sirotčince a jiné ústavy veřejné. Židov. synagoga z r. 1843, neboť v městě značný počet židů (3000). Mantova jest sídlem biskupa, pevnostního velitelství, prov. úřadu. Zde křižují se trati Modena – Verona a Pavie – Monselice; mimo to spojena jest parní tramwayí s Brescií, Ostiglií, Asolou a Viadanou. Městem probíhá průplav s přístavem při ústí do Mincia.‘

Dějiny. Mantova jest nejspíše původu etruského. Pod panstvím římským nabývala většího významu; Caesar udělil ji řím. právo občanské. Za barbarských vpádů mnoho trpěla; brzo byla v moci Gotů, pak v moci Langobardů a konečně Franků. V této době byla hl. m. hrabství, jež v X. stol. připadlo rodu Canosskému. Po smrti hrab. Mathildy (r. 1115) stala se Mantova svob. městem. R. 1236 dobyto jí Bedřichem II., r. 1256 šťastně odrazila útok Ezzelina da Romana. V domácích sporech podařilo se rodu Bonacolsů upevniti své panství v městě. Po vyhnání Rinalda Bonacolsa dostal se k vládě Luigi Gonzaga r. 1328, který byl následujícího roku jmenován od cís. Ludvíka IV. říš. vikářem. Stal se zakladatelem dynastie mantovské. Gonzagové válčili mnoho s milán. Visconty. Když zemřel poslední Gonzaga, kard. Vincente, r. 1627, vypukla válka o dědictví mantovské, za níž r. 1630 bylo Mantovy císařskými dobyto a 3 dny hrozně pustošena. Válka ta skončena byla mírem v Cherasku r. 1631, jímž císař a král španělský uznali vévodou mantovským Karla z Neversu, začež tento musil čásť Montferratska postoupiti Savojsku. Poslední z rodu tohoto, Ferdinand Karel (1652 – 1708), byl císařskými zbaven panství za to, že povolil Francouzům vložiti posádku do Casaly a slíbil i do Mantovy ji přijmouti. Cís. Josef II. r. 1785 připojil vévodství Mantovské k habsburským zemím v Italii. Od té doby Mantova stále klesala. R. 1796 byla Napoleonem obležena a 2. ún. r. 1797 se vzdala. Připojena byla k republice Cisalpinské. Na to krátký čas byla v držení císařských, až mírem lunévillským připadla opět republice Cisalpinské, později republice Italské a pak království Italskému. R. 1814 znova obsazena Rakušany a tvořila od té doby čásť pověstného rak. čtverhranu. R. 1848 byla od bř. až do čce obléhána Piemontskými, kteří 18. čce pod hradbami byli poraženi. Mír ve Villafrance uzavřený ponechal sice Mantovu Rakousku, avšak r. 1866 mírem vídeňským definitivně připojena s celým Benátskem ke království Italskému. – Srv. Volta, Compendio della storia di Mantova (Mant., 1807 – 38; 5 sv.); De Castro, I processi di Mant., notizie storiche (Milán, 1863); Arco, Storia di Mantova (Mant., 1874). Provincie mantovská má na 2363 km2 315.000 obyv. (1897) a dělí se na 11 circondarií. Četnými řekami (Pád, Mincio, Oglio s Chiese, Secchia) a hustou sítí kanálovou jsouc zavlažována jest velmi úrodna. Hlav. produkty: rýže, obilí, konopí, víno, olej; čilé hedvábnictví a včelařství.

Související hesla