Manutius Aldus Pius

, člen italské nakladatelsko-tiskařské rodiny. Proslavil se tiskem knih tzv. aldinek. V roce 1489 založil v Benátkách tiskárnu Officina Manutiana. Vynikajícím a osobitým přínosem jeho tisků jsou nové typy písma a krásná úprava.

Ottův slovník naučný: Manutius Aldus Pius

Manutius [-cius] (ital. Manuzio, Manuzzi neb Manucci), ital. rodina knihtiskařská:

ManutiusAldus (Aldo) starší (*1450 v Sermonettě u Říma, odtud zván také Romanus – †1515 v Benátkách). Studoval v Římě, později ve Ferraře, kde byl učitelem jeho v řečtině Guarino. Potom stal se vychovatelem syna knížete de Carpi, uchýlil se později za nepokojů válečných k Picovi della Mirandola a s ním pak k příbuznému Mirandolovu, knížeti Albertovi Picovi, do města Carpi. Zde po prvé uzrál ve třech těchto mužích plán založiti tiskárnu k vydávání auktorů řeckých a latinských. Podporou knížete de Carpi zařídil Manutius r. 1489 v Benátkách tiskárnu, jež záhy utěšeně rozkvetla. První tisky z ní vyšlé, bez udání roku a vydavatele, byli Musaios, báseň Galeomyomachia a řecký Žaltář. První kniha, opatřená datem, jež vyšla z jeho officiny, byla Laskariova řecká grammatika, datovaná ze dne 28. ún. 1494. Roku 1495 vyšel 1. díl vydání Aristotelova (ed. princeps tohoto auktora), jež ukončeno bylo dílem pátým, vyšlým r. 1498. Počet prvních vydání (editiones principes) auktorů řeckých, jím vydaných, obnáší 28, vydání Aldinská (editiones Aldinae) vůbec dosahují počtu 130 svazků. Knihy z tiskárny Aldovy vyšlé vydávány byly v typografické úpravě stále dokonalejší, tištěny jsouce písmem vždy vkusnějším. Písmo gotické (mnišské), dotud obvyklé, nahradil Manutius antiquou a kursivou, jím objevenou a dle jeho návrhu řezanou. Kommentáry, připojené k textům auktorů, byly stručné, lišíce se podstatně od rozvláčnosti obvyklé v pozdějších commentarii perpetui. K hojným vydáním psal Manutius sám učené předmluvy. Dům Manutiův byl vítaným útulkem a střediskem učencův a filhellénů; zde založil Manutius také učenou společnost, zvanou Neacademia, z níž vzešla pozdější Accademia della Fama. Členové akademie té získali si veliké zásluhy o textovou úpravu auktorů, Manutiem vydaných. Také v latinském veršovnictví Manutius pokusil se s úspěchem, jak dokazuje báseň Musarum panegyris, vyšlá před r. 1489. Dále sepsal: Dictionarium graecum (1497); Institutiones graeco-latinae (1501 – 1508); Grammaticae institutiones graecae (1515); De metris Horatianis (1509). Vedle auktorů řeckých vydal Manutius také řadu auktorů latinských a spisovatelů italských. Manutius vydal také na svou dobu skvostně illustrovaný text Polifilovy Hypnerotomachie; kartony krásných těch dřevorytin přičítají se Mantegnovi a Bellinimu. Knihtiskařský znak Manutiusův byl delfín a kotva. Manutius měl tři syny a dceru; nástupcem v řízení tiskárny benátské stal se syn jeho

Související hesla