Mareš František

, český fyziolog a filozof. Od 1890 profesor fyziologie na české univerzitě v Praze, 1913 – 14 a 1920 – 21 její rektor. Své pojetí fyziologie („teorie života“) vyložil ve spisech Všeobecná fysiologie a Fysiologie I – VI. V 90. letech se přihlásil k vitalistické hypotéze o existenci svébytné životní síly (H. Driesch, H. Bergson). Patřil k stálým kritikům českého pozitivismu, zvláště Krejčího „psychologie bez duše“, a masarykovského realismu. V pracích Idealism a realism v přírodní vědě a Pravda nad skutečnost hledal cestu k podstatě skutečnosti v citu, intuici, bezprostředním (smysly nezprostředkovaném) zření. Vytrvale hájil pravost Rukopisů. Ve 20. – 30. letech přední ideolog české nacionální pravice. 1918 – 20 člen Revolučního národního shromáždění (kde prosadil tzv. Lex Mareš o poměru české a německé univerzity v Praze), 1920 – 25 senátor Národního skromáždění za Československou národní demokracii. Na jaře 1934 založil vlastní malou stranu Národní fronta, kterou 1935 přivedl do Národního sjednocení (1935 – 38 jeho místopředseda).

Ottův slovník naučný: Mareš František

Mareš František, professor fysiologie při české universitě v Praze (*20. říj. 1857 v Opatovicích u Hluboké). Gymnasijní studia absolvoval r. 1876 v Budějovicích, lékařská v Praze, kdež stal se r. 1882 doktorem. Od aktivování české fakulty lékařské byl assistentem fysiologického ústavu prof. Vl. Tomsy, r. 1886 se habilitoval, r. 1890 podnikl větší vědeckou cestu do Německa, Švýcar a Francie, o níž vydal zvláštní spisek: Úvahy z cest (Praha, 1890); téhož roku stal se mimořádným a r. 1895 po prof. Vl. Tomsovi řádným prof. fysiologie. Mimo to je mimořádným členem České akademie a Král. české spol. nauk, pro studijní rok 1899 – 1900 pak byl děkanem české fakulty lékařské. Odborné jeho práce literární týkají se především výměny látek v těle živočišném a fysiologie nervů; mimo to popularisuje též rozmanitá themata fysiologická. Z prací jeho buďtež uvedeny zvláště: O vlivu fermentů na živočišný organismus (»Časop. čes. lékařův« 1881); Vliv kyslíku na výměnu látek (t., 1884); O tvoření se tuku v těle živočišném (t., 1884); O vyměšovaní látek dusíkatých (t., 1887); O poměru výživných látek k projevování síly živočišné (t., 1888); K theorii původu kyseliny močové (t., 1891); Indichsíran sodnatý a živočišná činnost vyměšovací (»Sborník lék.«, l., též něm.); O fysiologickém významu vody (t.); Vliv hojného pití vody na vylučovaní dusíkatých látek (t., III.); Původ kyseliny močové u člověka (t., II.); O zimním spánku ssavců (t., II.); Klesání teploty tělesné u člověka následkem ztráty citlivosti pro studeno a teplo, suggerované ve stavu hypnotickém (spolu s dr. Hellichem; »Časop. čes. lék.«, 1889); O výživě člověka (Praha, 1889); Ueber elektrische Nervenerregung (»Král. spol. nau▽, 1891); O poměru elektrického podnětu k elektrické činnosti (»Rozpravy« Čes. akad., 1893 – 94; tři sdělení); O živočišné elektřině (»Sbírka přednášek lék.«, č. 10.); O citlivosti (t., č. 24.); Smyslové výkony a princip specifické energie (»Časop. čes. lék.«, 1894). Přehledové povahy jsou jeho články: Pokroky a nynější stav fysiologie (t., 1892); Hermann Helmholtz (t., 1894); Vědecké dílo prof. Vladimíra Tomsy (t., 1895); Příčinnost v jevech životních (t., 1898). Mimo to napsal tři práce pro prvé ročníky »Athenaeæ a ke dvaceti větších článků z rozmanitých oborů fysiologických pro prvých sedm ročníků »Živy«, kterouž založil a v těchto dobách redigoval. Uvádíme z nich jmenovitě: Evoluce a boj o život (ročn. I.); Helmholtz fysiolog (I.); Živočišné světlo (II.); Umělá živá hmota? (III.); O jednotě života (IV.); O hlasu a mluvě (IV); Psychofysika (V.); Fysiologická účelnost (VI.); Lučebný děj životní (VI.); Nové názory o stavbě i výkonech mozku a míchy (VII.); Mechanism a mysticism (VII.); Harveyova nauka o oběhu krve a její moderní reformace (VII.) a j. v. Nejrozsáhlejší dosavadní jeho práce je Všeobecná fysiologie (Praha, 1894). Mareš byl zároveň spolupracovníkem »Ottova Slovníku Naučnéhœ, pro který napsal mnoho článků fysiologických.

Související hesla