Marka

, známka, značka;
1. hraniční marka; v karolinském a ottonském období označení pro pohraniční oblasti říše, které měly strategický a vojenský význam a byly podřízeny markraběti. Za Karlovců vznikly na západě bretonská marka, na jihozápadě španělská marka a na jihovýchodě friaulská a panonská. Nájezdy Slovanů a Maďarů přiměly v 9. stol. Otu I., aby systém marky obnovil. Z ottonských marek vzniklo markrabství braniborské, míšeňské (později saské), z bavorské východní marky v roce 1156 vévodství rakouské, v českých zemích pak markrabství moravské;
2. hřivna – jednotka hmotnosti drahých kovů. Jako mincovní jednotka se objevila zač. 11. stol. v dolním Porýní. Odtud se rozšířila do celé Evropy a ovládla v hmotnostech od 195 do 280 g evropské mincovnictví až do konce 18. stol.;
3. peněžnictví měnová jednotka Německa (německé marky) a Finska (finské marky).

Ottův slovník naučný: Marka

Marka: (lat. marca) v mincovnictví viz Hřivna. Nynější marka něm. má 100 fenyků.

Marka: (staroněm. marcha, z toho lat. marchia, jinak limes), hranice, pomezí, pohraničné území. Odpovídající tomu výrazy slov. jsou: Krajina, Ukrajina, Hranice. Markami nazývána byla území organisovaná hlavně na vých. a sev.-vých. hranicích říše Francké a později Římsko-Německé na obranu před nájezdy sousedních plemen (jmenovitě Avarův, Maďarův a Slovanův) a pak i k šíření německého panství. V čele správy takového území stál úředník zv. Markgraf (hraničný hrabě, markrabě, comes marchae, marchio, marchisus), jenž nabyl později v jednotlivých markách říšské knížecí hodnosti. Podle názvu markrabě utvořen byl pak pro marku nový název Markgrafschaft (markrabství). Prvé dvě nejstarší marky jsou Avarská čili Pannonská (limes Avaricus, l. Pannonicus), zvaná později markou Východní (marchia Orientalis, Ostmark, Ostarrichi, z čehož Oesterreich a Austria) čili Rakouskou, a marka Furlánská (Friulská). Obě tyto marky založil Karel Veliký asi r. 803. Prvá, podřízená vojenskému praefektovi bavorskému, nazývá se s počátku někdy také markou Bavorskou. Krátké trvání měla marka Furlánská, jež zrušena byla již r. 828, a území její rozděleno na 4 hrabství. Záhy vznikly také marky Saská, Srbská a Španělská. Na ochranu Duryňska a Saska zřídili saští císařové marku severní (Nordmark), zvanou později Braniborskou, dále Míšeňskou (Meissen) a Šlesvickou. Několik marek zřízeno bylo v alpském území nynějšího Rakouska. Kromě vlastní marky Rakouské měli Babenberkové ještě t. zv. Riedmark, zvláštní markrabství sev. od Dunaje, přiléhající k Rakousům. Území to splynulo však brzo s markou Rakouskou, jež povýšena r. 1156 na vévodství. Kolem r. 970 vznikla marka Korutanská (nynější střední Štýrsko), nazývaná již v 2. pol. XII. stol. markou Štýrskou nebo Štýrskem (Mark von Steier, Steiermark), proto, že hl. sídlem korutanských markrabat bylo město Steier. R. 1180 povýšena byla tato marka na vévodství. Také Krajina (čásť Korutanska) stala se markrabstvím. Ke Korutansku náležela dále t. zv. marka nad Savinou čili Celjská, připojená r. 1311 ke Štýrsku. R. 1229 koupil Leopold VI. Babenberský v již. Krajině značnou čásť území zv. feudum in Marchia čili marka Vindická. Po vymření Babenberků r. 1246 připojili Sponheimové korutanští marku tuto ke Korutansku. Pouhou reminiscencí na neuskutečněné snahy německé jest titul Moravy »markrabství«. Dávaje Moravě r. 1182 tento titul, zamýšlel Bedřich I. Rudovous vymaniti Moravu z přímé moci panovníka českého a uvésti ji pod vrchní panství Římsko-Německé říše. Snaha tato se však nezdařila; markrabí moravští opětovně uznávali vrchní panství českých králův. -dlc.

Související hesla