Markéta Navarrská

, královna navarrská; sestra francouzského krále Františka I., bába Jindřicha IV. Navarrského. Vzdělaná panovnice, ochránkyně renesančních autorů. Její dvůr se stal střediskem kulturního života Francie. Autorka básnických sbírek a novel (nejvýznamnější Heptameron).

Ottův slovník naučný: Markéta Navarrská

Markéta Navarrská, dle rodiště též z Angoulèmu (*1492 – †1549), sestra krále Františka I. Vychována na dvoře Ludvíka XII. velmi pečlivě, učila se italštině, španělštině, klassickým jazykům i hebrejštině. Po smrti prvního chotě, Karla, vévody alençonského (1525), odebrala se do Madridu k uvězněnému bratrovi. R. 1527 provdala se po druhé za krále navarrského, Jindřicha d'Albret, jemuž porodila dceru Johannu, matku Jindřicha IV. Na svém malém dvoře v Néraku, na své universitě v Bourgech (Berry) a na dvoře bratrově podporovala nové snahy osvětové. Smýšlením klonila se k reformě náboženské, ale nepřestoupila přímo. Její knihu Miroir de l'âme pécheresse (1531) zavrhla Sorbonna jako lutherskou. Markéta skládala sice též básně milostné, ale v tvorbě její převládá stránka nábožensko-mravní, křesťanství chápané spíše citem než rozumem. R. 1547 vyšly její básně Marguerites de la Marguerite des Princesses. Jeví se v nich snahy zřejmě reformační a snaha poučiti své okolí; cena básnická není veliká. Stránka mystická jeví se i v Dernières poésies. Nejdůležitější spis její vyšel teprve r. 1558 v Paříži pod názvem Histoires des amans fortunez a teprve r. 1559 docelen na vypravování sedmidenní L'heptameron. Vzorem byl Markétě Boccaccio, jejž na její podnět přeložil do frančiny Le Maçon (1545). Platónské idee, vážné náboženské protestantské smýšlení a světská radost střídá se v těchto živě a duchaplně dialogisovaných kázáních světských, vypravovaných hladkým a lehkým slohem. Též o drama pokusila se Markéta svým Životem Ježíšovým, ale ukončila jen 4 oddíly v traditionálním stilu mysterií; dramatičnost ztrácí se v lyrice. »Marguerites« vyd. F. Frank (Pař., 1873; 4 sv.); »Les dernières poésies« Lefranc (t., 1896); »Heptamero◁ Leroux de Lincy (t., 1853; 3 sv.), Fréd. Dilaye (t., 1879), F. Frank (t., 1879; 3 sv.). Psali o ní: Durand (t., 1848), Sainte-Beuve (1843) a pak v »Causeries du lundį, VII., Lotheissen (Berlín, 1885) a de la Ferrière (Pař., 1891), angl. Mary James Darmesteterová (1866; franc. překl. P. Mercieuxa, 1900), J. Vrchlický, »Č. č. hist.«, II.

Související hesla