Marlowe Christopher

, anglický dramatik a básník; nejvýznamnější předchůdce Shakespearův. Psal hry pro hereckou společnost Lorda admirála. Jeho hry, psané dramaticky výrazným blankversem, zobrazují titánsky silné hrdiny, které hubí jejich vlastní ctižádostivost a vášnivost. Dvoudílné drama Tamburlaine the Great (Tamerlán Veliký) je sledem epizod zachycujících heroické skutky středoasijského válečníka. Podobnou výstavbu má i Tragická historie o doktoru Faustovi, vycházející z témat raných moralit (zaprodání duše za požitky) a vrcholící tragicky působivým obrazem boje uvnitř člověka. Maltský Žid s machiavellistickým hrdinou nese stopy společenské kritiky nastupujícího kapitalismu. Eduard Druhý je historická hra z anglických dějin.

Ottův slovník naučný: Marlowe Christopher

Marlowe [màrló] Christopher (či Kit), básník angl. (*1564 v Canterbury – †1. čna 1593 v Deptfordě zavražděn v hospodě), syn ševcův, chodil do King's school v rodném městě, později v l. 1580 – 1587 studoval na Corpus Christi Colledgi v Cambridgei, vedl život nespořádaný jako herec a literát vyznávaje epikureismus a atheismus. Napsal tragédie: Tamburlaine the Grait (2 díly po 5 aktech), napsaný před r. 1587, poprvé tištěn r. 1590, sepsaný v pětistopých iambech (blancversích), první hru tohoto rozměru veřejně provozovanou (krit. vydání Wagnerovo, Heilbronn, 1885); The tragical history of Doctor Faustus (staré tisky z l. 1604, 1616, 1624, 1631; mod. vyd. Breymann-Wagner, Heilb., 1889), jejímž pramenem byl anglický překlad německé lidové knížky Spiessovy; The Jew of Malta, seps. asi r. 1589 nebo r. 1590, obsahově podobná Shakespearovu »Kupci benátskémų (starý tisk 1633, mod. Wagnerův, Heilb., 1889); Edward the Second, hist. tragédii vypisující pikle cizoložné královny a jejího milce proti králi-slabochu, slož. kol r. 1590 (1. tisk 1598; nové vydání Wagnerovo, Hamb., 1871); The massacre at Paris, tragédie noci bartolomějské (prov. 1593); Dido, Queen of Carthage, Marlowem započatou, Th. Nashem dokončenou (tišt. 1594). Dále psal, ale nedokončil epos Hero a Leander, vlastně jen dvě »sestiady«, čtyři další dodal Chapman (1. tisk zlomku 1598, celku 1606), přeložil Ovidovy Amores a první knihu Lucanovu (tišt. 1600). Marlowe je z největších předchůdců Shakespearových; jeho dramata jsou výrazem divokého, nezkrotného temperamentu, krvavá, hrůzná a bezuzdná, při tom, přes uměleckou nekázeň a mnoho naivností, básnicky významná. Souborně jeho díla vydali: Dyce (Lond., 1850, 1862 a 1876, s úvodem), Cunningham (1870, s úvodem), Havelock Ellis (1887 s úvodem Symondsovým); »Selected Dramatic Works« vydal Percy E. Pinkerton (1885). Srv. Ulrici, Marlowe und Shakespear's Verhältnis zu ihm (»Shak. Jahrb.«, I.); Hertzberg, Shakesp. und seine Vorläufer (t., XV.); Faligan, De Marlowianis fabulis (Pař., 1888); E. Schmidt o »Faustų (»Jahrb. für rom. u. engl. Spr. u. Litt.«, XIV.); Th. Delius, Faust u. seine Quelle (Bielefeld, 1881) a Zarncke v »Angliæ, IX. a tamže o jiných otázkách III. a VII.

Související hesla