Z Martinic

, český šlechtický rod (název od tvrze Martinice u Votic v jižních Čechách); poprvé zmiňován ve 14. stol. Později se rod rozdělil na větev okořskou (hrad Okoř, Kladno a další statky), která brzy vymřela, a na větev smečenskou (statky na Slánsku, např. Lány), jejíž příslušníci zastávali významné úřady. Po meči vymřeli koncem 18. stol., po přeslici pokračovali jako Clam-Martinicové.

Ottův slovník naučný: Z Martinic

z Martinic, příjmení slavné někdy panské rodiny, jež pocházela z rodu Kouniců a s nimi měla společný erb, totiž stříbrné lekno na červeném štítě. Původ svůj sami odvozovali z tvrze a vsi Martinic u Otic a držitele téhož statku v l. 1322 a 1340 (viz Zbytky desk I., 402, 409) pokládali za své předky. Zdá se, že jsou větví pánů z Újezdce. Štěpán Poduška z U. (1366 – 1393) býval hejtmanem na Kladsku a držel statky ve Vltavsku. Na Martinicích seděli bratři Jan, Štěpán a Arnošt (1412, 1416). Současně vyskytuje se na Rakovnicku Markvart z M. (1413 a t. d.), jenž v l. 1416 – 1418 Smečno skoupil a ještě r. 1448 žil (manž. Markéta z Újezdce). Syn jeho Bořita byl v l. 1453 – 1461 dvorským maršálkem krále Ladislava, od něhož vyslán r. 1454 do Francouz, a krále Jiřího, v l. 1463 až 1465 hofmistrem králové, také sedal na komor. soudě a byl purkrabím mostského hradu. S manž. Annou Dražickou z Kunvaldu vystavěl r. 1460 zámek ve Smečně (†1479). Jméno jeho stalo se později dědičným příjmením a nazývali se proto páni Bořitami z M. Synové jeho byli Markvart, Vilém a Jan (†1483). První z nich (†1486) zůstavil syna Hynka, jenž nařízen l. 1470 ke zřízení pole ve Vltavsku a r. 1488 se k nějakému dědictví v Martinicích připovídal, druhý (†1496) měl z manž. Elišky Bezdružické z Kolovrat syny Jana, Jiříka, Volfa a Jindřicha (†1525). Hynek sedal na dvorském soudě, býval hejtmanem slanského kraje, dvorským maršálkem (1510 – 1522), místopurkrabím pražským (1519) a nejv. sudím (1522 až 1523), držel drahně zápisných vesnic a dědictvím po bábě Dražice s Benátkami, jež prodal, a r. 1518 koupil Okoř. Nemaje z manž. Johany Lickovny z Ryzemburka dědicův, vše jmění své převedl na bratrance; Jan, nejstarší z nich, vymohl r. 1510 povýšení vsi pod Smečnem na městečko Muncifaj, jež s bratřími nedílně držel. Zemřel r. 1527, z manž. Alény z Rychnova muž. dědicův nezůstaviv. Dva bratří jeho založili pošlosti.

A) Okořská pošlost. Volf držel až do r. 1536 všechny statky nedílně se strýcem Janem, r. 1536 obdržel za díl hrad Okoří, Vchynice s hradem Oparnem a některé vsi na Slansku, k tomu koupil Kladno a po Eufrozině vd. Sestřínkové ze Slavic, sestře své, zdědil Telce (†po r. 1552, manž. 1. Ludmila z Kunštatu, 2. Eliška z Vartemberka). Kromě dcer přečkal jej syn Jan. Týž neměl synů a proto zapsal Okoř (1585) manž. Anně z Vartemberka, což způsobilo po jeho smrti (†24. ún. 1590) velké odpory strýce Jiříka, nicméně Anna Okoř do smrti (†1595) podržela.

B) Smečanská pošlost. Jiří (†ok.1530) měl z manž. Doroty z Vartemberka syna Jana, jenž obdržel r. 1536 za díl zámek Smečno. Týž dědil několik vesnic po tetě Eufrozině, v l. 1550 – 1551 skoupil Kačici a kromě toho získal několik vesnic na Slansku. V l. 1555 – 1577 byl purkrabím na Karlšteině. Zemřel r. 1577 (manž. Ižalda Berkovna z Dubé). Synové jeho byli Zdislav, Jiří a Jaroslav. Zdislav oženil se r. 1570 s Kateřinou Supovnou z Fulšteina, byl radou č. komory a od r. 1572 nejv. mincmistrem, zemřel dne 22. dub. 1575, dětí nezůstaviv. Jiří převzal r. 1571 od otce Smečno a v l. 1578 a 1579 dostal Řisutské zboží od Lidmily Žďárské z M. R. 1581 koupil Lány, jež r. 1589 císaři Rudolfovi prodal, a r. 1595 zdědil Okoř. Byl od r. 1584 dvorským, od r. 1585 zem. sudím a od r. 1597 nejv. kancléřem. Zemřel 22. led. 1598 bezdětek (manž. Eliška z Vrbna). Jaroslav, bratr jeho, vyženil s Johankou Dašickou z Barchova Běrunice a Veltruby, ale zemřel již r. 1582. Syn jeho Jaroslav (nar. 1582, pohrobek) stal se nejznamenitějším mužem této rodiny. Jako dítě dědil Smečno a Okoř s přísluš. statky a k tomu poručníci koupili Malikovice a asi r. 1611 Bílý Újezdec. Roku 1601 oženil se s Marií Eusebií ze Šternberka, r. 1603 byl král. radou, v l. 1609 – 1618 dvorským maršálkem, v l. 1617 – 1618 purkrabím na Karlšteině a v posledních letech král. místodržícím. Obdržev vzdělání od jesuitů, veden jest od nich k nesnášelivosti a bojovnosti, kterou se jen málo katolických rodin vyznamenávalo. Proto od katolíků byl veleben, od podobojích tupen. Byl sice muž vzdělaný a měl mnohé pěkné stránky při své povaze, ale svému vrstevníkovi Slavatovi se nevyrovnával. Proti podobojím pracoval již od r. 1603, ale do r. 1617 hlavně cítili nesnášelivost jeho poddaní. Od r. 1617 dostávaje posily z Vídně stal se útočným tak, že i všechna krutost následující r. 1621 mu nedostačovala. Zaviniv smutné události dne 23. kv. 1618 sám třetí smeten jest s okna místodržitelské kanceláře, ale divotvorně byv při živobytí zachován uprchl do Mnichova a do Pasova nikoliv bez nebezpečí. Statky jeho od stavův zabrány a on sám za nepřítele vlasti vyhlášen. Vrátiv se r. 1621 ujal zase purkrabství karlšteinské, stal se r. 1623 dvorským maršálkem, r. 1624 nejv. sudím, r. 1625 nejv. komorníkem, r. 1628 nejv. hofmistrem, r. 1638 nejv. purkrabím. Majestáty z 10. dub. 1621 a ze 6. led. 1622 povýšen do stavu říšských hrabat a erb jeho polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařův, kterým sloužíval. Majestáty ze 7. srp. 1625 a ze 6. led. 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu Smečanského a místo po nejv. úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 obdržel palatinát, odkudž pak několik osob erbem nadal. Konfiskace dovedl lépe využitkovati než Slavata. Koupil r. 1622 Ahníkov a Prunéřov a manželka jeho Hořovice a Komárov, r. 1623 mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, t. r. zastaveno mu město Slaný, jež mu r. 1638 dědičně ponecháno. Také získal čásť panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647) zřídil statky nápadní. Dočkav se konce války, již zaviniti pomáhal, r. 1648 při vzetí Hradčan poraněn a od Švédů zajat. Zemřel dne 21. list. 1649 (manž. 1. Marie Eusebie †1634; 2. Eliška M. M. z Vrtby †1643; 3. Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic †1649; 4. Aléna Barbora Kostomlatská ze Vřesovic †1682). Kromě dcer vdaných za přední pány měl několik synů, z nichž jej přečkali čtyři. Jeden z nich Ferdinand Leopold Benno, oddal se duchovnímu stavu, byl proboštem vyšehradským a kanovníkem 6 kostelů. Panství cerekvické, jež koupil od bratra, odkázal do rodu hr. z Khuenburka (†12. říj. 1691). Nejstarší syn Jiří Adam ujal již r. 1626 Hořovice, r. 1636 koupil Opálku, získal pak i Klenový a jiné statky na Plzeňsku a po otci ujal (1649) Smečno se Slaným. Byl rytířem zl. rouna, vicepraesidentem nad appellacími (1627 – 1628), praesidentem komory (1628 až 1632), tajným radou, komořím a od r. 1644 kancléřem (k výpomoci starému Slavatovi). R. 1636 byl poslem království ve Frankfurtě při volení císaře. Zemřel r. 1651 odkázav zpupné své jmění manželce Johance de Gonzaga, ale ta r. 1652 ty statky postoupila bratřím zemřelého. Druhý syn Jaroslavův, Bernart Ignác, měl po otci Ahníkov a Kralupy, r. 1651 ujal po bratru nápadní statky, r. 1652 získal Hořovice, ale pustil zpupné své jmění mladšímu bratrovi. Byl c. k. radou, komořím, od r. 1638 radou nad appellacími, od r. 1643 tudíž praesidentem, od r. 1644 nejv. sudím, od r. 1648 nejv. komorníkem, od r. 1650 nejv. hofmistrem a konečně (1651 – 1685) nejv. purkrabím, kr. místodržícím a rytířem zlatého rouna. Byl pán velice vzdělaný a studovaný. Založil několik klášterů a jiným při zakládání penězi pomáhal. Zemřel dne 7. led. 1685 (manž. 1. Veronika Polyxena Holická ze Šternberka †1659; 2. Zuzana Polyxena z Dietrichšteina). Skrze dcery jeho dostaly se Hořovice v držení hr. z Vrbna; Maxm. Valentin, třetí syn Jaroslavův, měl po otci Prunéřov, r. 1652 získal Opálku, Klenový a Bystrý, později i Ahníkov a Hořovice, jichž mu bratr Bernart postoupil. Od bratra Ferdinanda koupil díl jeho plánický (1649) a za to mu postoupil Cerekvice po Leskovcích zděděné. Kromě toho koupil drahně drobných statků, z nichž zase mnohé prodal, zejména prodal i Opálku (1656) a Hořovice vrátil bratrovi. Zemřel 20. pros. 1677 (manž. Anna Kateřina z Bukůvky †1685). Kromě dcer přečkali jej synové Jaroslav Bernart, Jiří Adam a Maxm. Guidobald, kteří se r. 1678 tak rozdělili, že první dostal Prunéřov, druhý Planici a třetí Ahníkov. Jaroslav byl c. k. komořím a radou nad appellacími a zdědil r. 1685 Smečno, ale zemřel již téhož léta dne 12. srpna. Protože z manž. Klary Rozalie z Kounic dětí neměl, spadly Smečno, Slaný a Prunéřov na Jiřího a Loutkov na Maxm. Guidobalda. Od bratří jeho založeny dvě pošlosti. a) Smečanská pošlost. Jiří Adam, rytíř zl. rouna, c. k. taj. rada a od r. 1703 nejv. dvor. maršálek, ze všeho rodu Bořitovského nejvíce se diplomatickou zručností vyznamenával. Byl napřed vyslán do Anglie a do Portugalska, v list. 1682 ku vlaským dvorům a k papeži, aby vyhledával pomoci proti Turku. R. 1696 po druhé vyslán k papeži a po celý rok zůstával v Římě. Prospěch pána svého zastával s českou vytrvalostí, tak že si kurie po kolik let Čecha za vyslance nepřála. V květnu r. 1707 vyslán jako splnomocněnec císařův s hodností místokrále do Neapolska a opanoval hlavní město, avšak že byl nečackého zdraví, sám prosil, aby byl domů odvolán. Vrátiv se koncem r. 1707, zemřel dne 24. čce 1714 (manž. 1. Maria Felicitas hrab. Spauerova; 2. M. Josefa ze Šternberka †1747). V držení nápadních statků Plánice a j. následoval po něm Adolf Bernart, nejstarší syn, ostatní synové byli Frant. Michal a Jozef Antonín Zikmund, z nichž tento (†1739) ujal Budenice od otce koupené, ale nemaje dědicův je mateři odkázal. Adolf přikoupil r. 1726 Zelenou horu. Byl kr. místodržícím (1712), c. k. taj. radou (1718), do r. 1720 štolbou cís. Eleonory, dvorským maršálkem (1729), nejv. hofmistrem (1735) a rytířem zl. rouna. Na Smečně navštívili ho císař s císařovnou (1732) a t. r. i pruský král. Zemřel dne 27. čce 1735, zůstaviv z manž. M. Elišky Jorgerovny z Toletu jedinou dceru M. Dominiku, která po něm dědila Zelenou horu. Frant. Michal, před tím pán na Hlušcích a Humburcích, následoval r. 1736 v držení nápadních statků. Byl v l. 1727 – 1729 radou nad appellacími, potom radou kom. soudu, hofmistrem arcikněžny M. Majdaleny, taj. radou, kom. a od r. 1737 místodržícím. R.1736 vyslán do Portugalska a pak do Brusselu k arcikn. M. Majdaleně. Zemř. 27. led. 1773 (manž. 1. M. Zuzana hr. z Nostic †1758; 2. M. Anna ze Šternberka †1818). Ačkoliv zplodil několik dítek, přečkala ho jediná dcera M. Anna, vdaná Althanova, a proto tato pošlost vymřela. b) Ahníkovská pošlost: Maxm. Guidobald, pán na Ahníkově, Byšicích, Boleboři, Hořepníce a Loutkově, c. k. taj. rada, kom., rytíř zl. rouna a nejv. hofmistr císařové Eleonory Majdalény, zemřel 30. čna 1733 (manž. 1. M. Bonaventura hr. z Althanu †1709; 2. M. Kateřina hr. z Trautsonu †1769). Měl syny Jana Jozefa Karla a Karla Jozefa, z nichž tento se oddal duchovnímu stavu, byl od r. 1734 proboštem vyšehradským a též kanovníkem v Olomouci (†1769). Jan, c. k. taj. rada, kom., koupil r. 1725 Chanovice a po otci převzal Ahníkov r. 1733. Zemřel 23. říj. 1738, zůstaviv z manž. Filipiny hrab. z Klary a Aldringen (†1758) syna Frant. Karla. Tento došed let ujal r. 1758 statky po otci a po vymření starší pošlosti (1773) nápadní statky. Zemřel dne 29. list. 1789, jsa této vzácné rodiny poslední po meči. Z dvojího manželství (1. Valburga hr. Buquoi †1762; 2. M. Jozefa ze Šternberka †1823) měl čtyři děti, z nichž ho jediná dcera M. Anna přečkala. Kromě této žily z této rodiny ještě M. Anna hrab. Althanova (dcera Fr. Míchala) a Johanka Terezie vd. hr. Mirbachova (dcera Jana Joz. Karla). Podle zřízení nápadů r. 1633 učiněného rozdělily se tyto tři dědičky tak, že první dostala Smečno a Slaný, druhá Ahníkov a Prunéřov a třetí peníze. M. Anna, dcera posledního pána, vdala se r. 1791 za Karla Jozefa hr. z Klamu, kterému majestátem z 2. list. 1792 povoleno, aby se psal hrab. z Klamu a z Martinic (něm. von Clam-Martinic) a starodávný erb Bořitů připojil ke svému. Srv. Miltner, Privatmünzen; »Pam. arch.«, I., 359. Sčk.

Související hesla