Mattuš Karel

, český politik a právník. Konzervativní politik prorakouské orientace. Po krátké advokátské praxi významný představitel staročeské strany. Přispěl ke konci pasívní rezistence 1879. Od roku 1866 poslanec českého sněmu, 1879 poprvé i v říšské radě; patřil k nejaktivnějším poslancům. Pracoval pro součinnost staročechů s mladočechy. Od roku 1889 ředitel zemské banky Českého království. 1916 – 17 předseda Národního výboru. Po návratu K. Kramáře z vězení odešel do ústraní.

Ottův slovník naučný: Mattuš Karel

Mattuš Karel, politik čes. (* 21. kv. 1836 v Mnichově Hradišti jako syn lékaře). Po studiích gymnasijních v Č. Lípě, v Mladé Boleslavi a v Jičíně studoval práva v Praze a povýšen r. 1861 na doktora. V l. 1861 až 1864 zabýval se praxí notářskou, soudní a advokátní, od konce r. 1864 pak započal působnost samosprávnou u obce mladoboleslavské. Roku 1867 zvolen do zastupitelstva obecního a r. 1870 starostou obce mladoboleslavské. V tomto postavení zůstal, byv po každé obnově zastupitelstva obecního znova zvolen, až do svého odchodu z Ml. Boleslavě (1889) a hleděl ke zvelebení města v ohledu národním, hospodářském, zejména pak školském. Hned při zřízení zastupitelstev okresních (1865) zvolen byv do tohoto sboru i výboru jeho, ve kterém měl především referát obecní, pečoval o rozkvět nové této samosprávné instituce, jíž náležel taktéž až do odchodu z okresu. Zvolení jeho starostou okresního zastupitelstva v době politiky abstinenční nedošlo nejvyššího schválení. Roku 1866 zvolila jej města Turnov, Mnich. Hradiště a Bělá poslancem do zemského sněmu. V list. 1870 následkem nedorozumění a nepravých výkladů o působení Mattušově v klubu poslaneckém, kde Mattuš navrhoval v jistém okamžiku podmínečné obeslání říšské rady, povstala proti Mattušovi prudká agitace zejména se strany J. S. Skrejšovského, jejíž následkem Mattuš se vzdal mandátu poslaneckého. R. 1873 zvolen Mattuš opět do sněmu za města Ml. Boleslav, Nymburk, a r. 1878 – 79 za městskou skupinu mladoboleslavskou poslancem do říšské rady. Mandát říšský podržel do roku 1890, když byl jmenován (1. pros. 1889) vrchním ředitelem právě založené Zemské banky království Českého, v jejímž čele dosud stojí. Mandátu do sněmu vzdal se roku 1893, když voličstvo ve své většině se postavilo proti vídeňským úmluvám, jichž byl účastníkem a kteréž ve sněmu hájil jako zpravodaj o osnově zákona, jíž měnila se ustanovení o složení zemské školní rady, i při příležitostech jiných. Mattuš byl v říšské radě i na sněmě zemském z poslanců nejvíce agitujících a nejpilnějších. Byl neunavným pracovníkem v kommissích a ve sněmovně řečníkem, jehož důmyslné, o širokém rozhledu a rozsáhlých vědomostech svědčící, logicky a vždy klidně pronášené vývody sněmovníci i posluchači na galeriích s napjatostí sledovali. Na říšské radě na sněmě zemském byl opětně generálním zpravodajem o rozpočtu. Do rakouské delegace opětně zvolen a zastával zde zápasy národa českého vzhledem k zahraniční politice. V l. 1884 – 86, pak v l. 1888 – 89 zastupoval rozličné referáty rozpočtového výboru. V roce 1876 na požádání schůze bezprostředně po pohřbu Palackého svolané ujal se dohodování mezi stranami staročeskou a mladočeskou, kteréž delší dobu vedl a jež nemělo sice hned výsledku, připravovalo však smír, k němuž došlo roku 1879 zřízením společného státoprávního klubu. R. 1891 účastnil se jako jeden z vůdců strany staročeské vídeňských porad o českoněmeckém vyrovnání, z nichž vzešly t. zv. punktace, které však pro odpor, jenž proti nim se zdvihl v národě českém, uskutečněny nebyly. R. 1882 vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa, r. 1887 řádem železné koruny III. tř., r. 1898 komthurským křížem řádu Františka Josefa a v září r. 1899 povolán do panské sněmovny rady říšské. Občanských vyznamenání došel r. 1865 udělením čestného občanství v Nemyslovicích a v pozdějších letech udělením čestného měšťanství král. města Mladé Boleslavě, měst Mnichova Hradiště, Turnova a Třebenic. Mattuš jest z nejzasloužilejších současných politiků českých. Nedbaje nikdy prospěchův osobních, nevyhledávaje přízně vysokých kruhů a nesháněje se po popularitě hájil a hájí vždy a všude toliko zásady, o jichž správnosti a prospěšnosti pro český národ jest přesvědčen. Literární činnost počal Mattuš rozvíjeti záhy. Již totiž v letech studentských přispíval články do »Posla z Prahy«, v letech 1860 – 65 byl hlavním spolupracovníkem a vlastně faktickým redaktorem »Boleslavanæ, časopisu tehdy velmi důležitého. Od r. 1879 přispíval mnohými cennými články do listů »Politi▽ a »Hlas Národæ. O sobě vydal politické spisy: Historické právo a národnost co základové státního zřízení říše Rakouské (1867) a Několik myšlének o českém státu (1870). V prvním z těchto dvou spisů vyvodil, rok před vydáním deklarace, na základě dějinného vývoje hlavní zásady českého státního práva. R. 1900 vydal své Řeči sněmovní. -rb.

Související hesla