Matyáš Korvín

, uherský král od roku 1458, český od 1469, původem z uherského šlechtického rodu. Uherským panovníkem byl zvolen po smrti Ladislava, zvaného Pohrobek. Přestože vedl obranné války proti osmanským Turkům, usiloval o další územní zisky. V roce 1468 zahájil válku proti Jiřímu z Poděbrad, jehož papež prohlásil za sesazeného z trůnu. 1469 v Olomouci zvolen českým králem opozičními českými stavy, uznání získal ve vedlejších zemích koruny české. Po smrti Jiřího z Poděbrad pokračoval ve válce s Vladislavem II. Jagellonským. 1478 – 79 konflikt ukončen dohodami v Olomouci; Matyáš si podržel až do smrti vedlejší země české koruny. V 80. letech podnikl expanzi do Rakous, v roce 1485 obsadil Dolní Rakousy včetně Vídně. Jako renesanční vládce podporoval vědy a umění; střediskem byl jeho budínský dvůr.

Ottův slovník naučný: Matyáš Korvín

Matiáš tolik jako Matěj: Matiáš Korvin, král uherský (* 1443 – † 7. dubna 1490), mladší syn Jana Hunyadiho, byl nedlouho po smrti otcově zároveň se starším bratrem Ladislavem zajat od krále Ladislava (v břez. 1457) a odvezen na jeho rozkaz nejprve do Vídně, potom do Prahy. V tom však zemřel král Ladislav a v Uhrách nastala volba nového krále. Hunyadovská strana, v jejímž čele stál Matiášův ujec Michal Szilagyi, s pomocí Jiřího z Poděbrad provedla mocí volbu Matiášovu (24. led. 1458), který zatím chován byl na dvoře Jiřího již jako host a zasnouben s dcerou Jiřího Kateřinou. Matiáš byl tehdy mladík 15letý, ale bohatě nadaný, vzdělaný, ducha bystrého, neúmorné vytrvalosti a energie. Rázným vystupováním brzy popudil na sebe nejen dřívější své protivníky (Ujlaky, Gara), nýbrž i Szilagyiho, a ti získavše pro sebe také roty českých žoldnéřů v horních Uhrách obrátili se po marném jednání s králem polským a Jiřím Poděbradským k císaři Bedřichovi III. (1459), který beztoho dosud korunu svatoštěpánskou měl v rukou. Ale Matiáš jednak mocí, jednak obratným jednáním zlomil odpor magnátů, tak že Bedřich nucen byl s pomocí Jiřího sjednati příměří. Konečným narovnáním r. 1463 vzdal se koruny uherské a za peníze vydal Matiášovi korunu svatoštěpánskou, jíž Matiáš se dal 29. bř. 1464 slavně korunovati. Matiáš potom pevně držel na uzdě mocné magnáty a zavedl v zemi pořádek opíraje se jednak o nižší šlechtu a lid mostský, jednak o stálé vojsko 6000 mužů (»černá rotæ), jež zřídil si z žoldnéřů hlavně českých pod záminkou nebezpečí tureckého. Turci stali se po pádu despotátu srbského (1459) přímými sousedy Uher a říše Uherská považována tehdy jediná za schopnou zastaviti jejich nával do Evropy. Matiáš spojil se proti nim s papežem a s Benátčany, ale nedovedl zameziti pád království Bosenského (1463). Teprve na podzim r. 1463 vtrhl do Bosny a opanoval Jajce. Na neštěstí dal se potom Matiáš svou nezřízenou ctižádostí a panstvíchtivostí strhnouti od přirozeného tohoto úkolu svého – boje proti Turkům – k boji proti Jiřímu Poděbradskému. Rozepře vznikající mezi Jiřím a papežem zdála se Matiášovi vítanou příležitostí k rozmnožení moci, a jelikož manželka jeho (od 1460) Kateřina právě zemřela (1464), neváhal Matiáš přetrhati všechny svazky, které jej pojily k Jiřímu. Již r. 1465 nabízel se papeži na pomoc proti Jiřímu a vyhledával neustále příležitost k nepřátelství s Čechami, zvláště potřením bratrských rot českých v hor. Uhrách r. 1466; papež však, chtěje síly Uher zachovati pro zápas s Turky, váhal sprvu svěřiti mu boj proti Jiřímu. Matiáš sám byl nucen zanechati na čas svých plánů, když Turci podnikli prudký útok na Sedmihradsko a pro současné nepokoje ve Valašsku (1467). Ale zkoncovav tyto zápletky znovu obrátil zření k poměrům českým a papež i domácí protivníci Jiřího, nenalézajíce jinde ochoty, vznesli konečně svoji věc na něho. Tak počal Matiáš v břez. 1468 válku. Byl ovšem již předem ve výhodě, jelikož na jeho stranu přidali se všichni domácí nepřátelé Jiřího, tak že hned předem měl mocné postavení v samých zemích českých; ale další pokroky nedařily se mu tak rychle. Při pokusu útoku na Čechy r. 1469 byl zaskočen Jiřím u Vilémova a propuštěn pouze pod úmluvou, že přičiní se, aby Jiřího smířil s papežem (24. ún.); ale nedodržel úmluvy, naopak dal se 3. kv. 1469 od svých přívrženců prohlásiti králem českým. Přes to nemohl v dalším běhu dodělati se rozhodnějších úspěchů a proto klonil se k míru, když v tom Jiří zemřel (v bř. 1471). Matiáš usiloval nyní o to, aby všeobecně byl uznán králem českým, ale strana Jiřího zvolila prince polského Vladislava, pročež Matiáš pokračoval ve válce, jež nyní vztáhla se i na Polsko, ač s prospěchem nevalným. Matiáš ocitl se na čas v dosti nebezpečném postavení, když r. 1472 vzbouřili se proti němu nespokojení magnátové a zvolili za krále prince polského Kazimíra, který s vojskem vtrhl do Uher. Ale Matiáš rychle přitáhnuv přivedl jednak sliby a úskoky, jednak mocí protivníky k pokoji, tak že vojsko polské musilo odtáhnouti. Válka s Čechy vlekla se pak nerozhodně až do r. 1478. Matiáš nemohl, maje současně boje s Turky, ničeho rozhodného vykonati proti Vladislavovi, ale nemohl také vypuzen býti z pevného držení větší části Moravy, Slezska a Lužice, a když císař Bedřich III. přidal se na stranu Vladislavovu, vtrhl r. 1477 do Rakous a opanoval je. Konečně r. 1478 učiněn mír v Olomúci, jímž Matiáš podržel jako král český Moravu, Slezsko a Lužici. Potom zaměstnávala Matiáše nějaký čas válka s Turky, kteří již r. 1474 vpadli do Uher. Válka ta obmezovala se celkem na pohraniční srážky; větší vpád turecký slavně odražen r. 1479 a r. 1483 učiněno příměří na 5 let. Hned po té obrátil se Matiáš proti císaři Bedřichovi, jemuž se chtěl pomstiti za nepřátelství za války české, vtrhl do Rakous a opanoval celou zemi mimo Kremži a podržel ji až do své smrti, jež zastihla jej 7. dubna 1490 ve Vídni. – Uvnitř vláda Matiášova, rovněž jako jeho zevnější politika, má ráz libovůle, panovačnosti a despocie. Matiáš byl muž sobecký, krutý a násilnický; jeho vůle měla býti zákonem, vděčnosti a ušlechtilejších hnutí srdce neznal a v prostředcích k ukojení své ctižádosti a panstvíchtivosti nebyl vybíravý. Ovšem za tehdejších poměrů v Uhrách takového muže bylo k udržení pořádku skutečně potřebí; s druhé strany byl Matiáš dobrý administrátor, muž rázný a neunavně činný, vydal řadu užitečných zákonův a přísně dbal spravedlnosti, pokud nešlo o věc jeho vlastní. Mimo to uměl dodati své vládě lesku jako přítel věd a umění: založil universitu v Budíně, hvězdárnu a knihtiskárnu ve svém hradě, zval cizí učence na svůj dvůr a, sám jsa muž vzdělaný, rád se s nimi bavíval; také si založil drahocennou bibliotéku. R. 1477 oženil se po druhé s Beatricí Neapolskou, ale jako s Kateřinou ani s ní neměl dítek. Proto mínil veškeré své panství přenésti na nemanželského syna Jana Korvina a snažil se mu zjednati legitimitu, ale smrť překazila tento záměr. – Srv. Fessler, Mathias Corvinus (Vratislav, 1806, 2 sv.); Teleki, Hunyadiak kora Magyarországon (Pešť, 1852 – 57, 12 sv.); Fischer, König Mathias Corvinus und seine Bibliothek (Vídeň, 1878); Fraknói, Mathias Corvinus, König von Ungarn (něm. vydání Freiburk, 1891).

Související hesla