Matyáš

, arcivévoda rakouský, uherský král od roku 1608, český od 1611, německý král a císař římský od 1612; syn Maxmiliana II., bratr Rudolfa II. 1578 – 81 místodržící ve španělském Nizozemí, od 1593 místodržící v Rakousích. V roce 1606 (ovlivněn kardinálem M. Khleslem) prosadil své uznání za představitele Habsburků i proti císaři Rudolfovi II. Získal plnou moc k vedení války v Uhrách, 1608 zde převzal vládu. Po vpádu pasovských v roce 1611 donutil Rudolfa II. k abdikaci. Po nástupu na trůn se marně pokoušel uklidnit náboženské spory v Německu, v roce 1613 byl přijat za člena Katolické ligy, ale stavové odmítli vést válku s Turky a 1615 jej donutili uzavřít příměří. V posledních letech vlády se zaměřil na přijetí arcivévody Ferdinanda II. za nástupce ve všech zemích, v květnu 1618 vypukla českým stavovským povstáním třicetiletá válka.

Ottův slovník naučný: Matyáš

Matiáš tolik jako Matěj: Matiáš, císař římsko-něm., král český a uherský (* 24. ún. 1557 ve Vídni – † 20. břez. 1619), třetí syn Maximiliána II. a Marie Španělské, byl vychován od učeného diplomata Busbecka. Po smrti otcově, nemaje žádného údělu a vzdalován jsa nedůvěřivým bratrem Rudolfem II. od jakéhokoli účastenství ve vládě, přijal ochotně pozvání jedné strany stavů belgických (Aerschott, de Havre), aby převzal vrchní místodržitelství v Nízozemí; v říj. 1577 vypravil se tam tajně a bez vědomí bratrova. Ale ostatní strany v zemi přijaly jej nedůvěřivě. Matiáš zvolen sice po mnohém jednání r. 1578 vrchním místodržitelem, ale s mocí úplně obmezenou, tak že vedle Viléma Oranienského byl bez moci, bez autority a bez prostředků. Když konečně gener. stavové beze zření k němu počali vyjednávati s vévodou z Anjou, složil v nevoli svoji hodnost a odešel do Rakous, kde potom žil v Linci. Jeho snahy obracely se k získání nějakého duchovního nebo jiného panství, ale marně. Teprve r. 1593 učinil jej Rudolf lI. na místě staršího bratra Arnošta místodržitelem v Rakousích. Bylo to postavení při náboženské i politické rozháranosti země velmi nesnadné a Matiáš neměl pro ně ani schopností, ani energie. V té době získal si neobmezený vliv naň ctižádostivý praelát Khlesl, biskup vídeňský, který nabádal jej k přísnému potlačování protestantství a byl duší také pozdějších ctižádostivých podniků Matiášových. Od r. 1600 počala se jeviti u cís. Rudolfa II. občasná choromyslnost, a tu Matiáš jako (po smrti Arnoštově r. 1595) nejstarší z jeho bratří počal pod vlivem Khleslovým k veliké nelibosti Rudolfově naléhati na brzké upravení poměrů nástupnických a r. 1606 svolav ostatní arcivévody na schůzi do Vídně (v dub. 1606) dal se od nich v tajné rodinné úmluvě uznati se zřením k chorobě Rudolfově za hlavu celého rodu. Zatím přiměly hrozivé poměry v Uhrách (válka s Turky, povstání Bočkajovo) Rudolfa, že svěřil Matiášovi místodržitelství v Uhrách s plnou mocí jednati o mír s Turky i s povstalci. Když však Matiáš obojí mír učinil, ovšem za podmínek velmi nevýhodných, zdráhal se císař jej potvrditi, a tu odhodlal se Matiáš konečně k rozhodnému činu. Ve spojení s nespokojenými stavy uherskými a rakouskými vtrhl na Moravu, kde stavové se k němu přidali, a odtud do Čech a přinutil Rudolfa, že smlouvou v Libni (25. čna 1608) mu odstoupil Uhry, Rakousy a Moravu a slíbil, že pojistí mu nástupnictví v Čechách. Ale Matiáš brzy pocítil následky svého revolučního kroku; stavové v jeho zemích vynutili na něm veliké svobody náboženské i politické. Rudolf pokusil se odčiniti svoji porážku s pomocí svého bratrovce Leopolda, biskupa pasovského. Pasovské vojsko vtrhlo r. 1611 do Čech, ale stavové je brzy vypudili a povolali do Prahy Matiáše. Rudolf nucen byl úplně poděkovati se z panství, načež Matiáš zvolen za krále a 23. kv. 1611 byl korunován. Za nedlouho císař zemřel a Matiáš zvolen 13. čna 1612 také v Německu jeho nástupcem. Ale brzy ukázalo se, že vláda Matiášova namnoze byla chatrnější nežli Rudolfova. Politické i náboženské poměry ve všech jeho zemích byly neobyčejně rozhárané a vyžadovaly muže, jakým Matiáš naprosto nebyl; bylť nadání nevalného, vůle nepevné, neodhodlaný a nerozhodný a závisel namnoze na svých rádcích. Také zdraví jeho bylo v té době již dosti chatrné. V Německu rozpor náboženský neustále se přiostřoval, a marně snažil se císař, který pod vlivem Khleslovým na rozdíl od dědičných zemí v Německu obmezoval se na politiku prostředkovací, docíliti nějaké shody mezi stranami. Také v ostatních zemích vláda Matiášova byla příliš slabá i nemohla zmoci zvůle stavů, jejichž moc posledními událostmi přes míru byla vzrostla. Poměry sedmihradské vedly r. 1613 k nové roztržce s Turky, jelikož však stavové všech zemí odepřeli Matiášovi podporu pro válku, musil Matiáš r. 1615 učiniti nevýhodné příměří. Náboženské protivy zhoršily se, když bezdětný a churavý Matiáš dal na doléhání ostatních členů rodu svého bratrovce Ferdinanda, fanatického katolíka, přijmouti za svého nástupce v Čechách (1617) i v Uhrách (1618); v Čechách došlo v kv. 1618 k bouři, jež byla počátkem války 30leté. Matiáš pod vlivem Khleslovým byl nakloněn k mírnému jednání, ale tu již Ferdinand zajav za nemoci Matiášovy Khlesla strhl veškeru vládu do svých rukou. Za těchto poměrů zemřel Matiáš v bř. 1619. Matiáš oženil se teprve ve svém 55. roce (1611) s Annou. dcerou arcivév. Ferdinanda, a neměl dítek. Srv. Gindely, Gesch. des 30 jähr. Kriegs, I. Hýbl.

Související hesla