Mauzoleum

, původně monumentální architektonický náhrobek kárského krále Mausóla v Halikarnássu z 352 př. n. l. (jeden ze sedmi divů světa); od římské doby obecně monumentální architektonický náhrobek pro uložení tělesných pozůstatků významných osob.

Ottův slovník naučný: Mauzoleum

Maussólleion (tak jest správnější forma tohoto jména: »Jahreshefte des österr. Instituts«, 1898, str. 152; méně správně Mausoleion, lat. Mausoleum), nádherná hrobka, kterou královna Artemisia postavila svému manželovi Maussóllovi, králi karskému († 350 před Kr.), v Halikarnassu v Malé Asii. Artemisia sama nedočkala se dokončení stavby († 348). Maussólleion sestávalo ze čtyřhranné zpodní stavby kvádrové, mající objem 129 m, v níž nalézala se hrobka; nad touto zpodní stavbou zbudováno bylo héróon otočené 36 iónskými sloupy, nad nímž vypínala se pyramida o 24 stupních. Na vrcholu pyramidy nalézala se obrovská mramorová čtverospřež s kolossálními sochami Maussólla a choti jeho. Výška Maussólleia obnášela 44 m. Stavitelem jeho byl Satyros a Pythis (nebo Pythios), čtverospřež se sochami Maussólla a Artemisie byla dílem Pythiovým, bohatá plastická výzdoba strany východní pocházela od Skopy, strany západní od Leóchara, strany severní od Bryaxia a strany jižní od Timothea. Nejlepší rekonstrukci Maussólleia podal F. Adler (»Zeitschr. f. d. Bauwese◁, 1900). Maussólleion platilo za div světa. Budova sama existovala ještě ve stol. XII., ve stol. XIII. byla zemětřesením zničena a skulptur a kamene z ní bylo použito ve století XVI. Johannity ku zřízení tvrze Budrum. Z Maussólleia zachován jest dosud hojný počet zlomků soch a reliefů, jež nalézají se nyní vesměs v Britském museu v Londýně. Valná čásť jich objevena byla Newtonem a Pullanem při výkopech r. 1856 v Halikarnassu podniknutých (A history of discoveries at Halicarnassus, Cnidus and Branchidae, díl I., Lond. 1862; týž, Travels and discoveries in the Levant, díl II., t., 1875), 14 desk vlysových, zazděných ve tvrzi budrumské, a tři části, objevené ve ville di Negro v Janově. získány byly již dříve Britským museem. Ze čtverospřeže zachovaly se fragmentárně části kol, dva koně a portraitní sochy Maussólla a Artemisie, jež stály ve voze. Dále zachovány jsou zlomky značnějšího počtu lvů, kteří měli účel dekorativní a již zasluhují chvály uměleckým provedením (zejména hlav), ačkoliv bývají leckdy přeceňováni, dále torsa několika soch mužských a jedné sochy ženské, několik hlav mužských a ženských, ideálních i portraitních, a větší počet noh. Dle desk vlysových, dosud zachovaných, zobrazeny byly ve vlysu 1. scény z báje héróiské (Théseovy); 2. závody vozní; 3. zápas Kentaurův a Lapithů; 4. Amazonomachie. Z tohoto posledního vlysu zachovalo se poměrně nejvíce: zobrazen jest zde zápas Řeků proti Amazonkám, bojujícím pěšky nebo s koně; ačkoliv umělecká cena všech desk k této části vlysu náležejících není stejná, vyniká celek neobyčejně effektní, živou a smělou komposicí, plnou scen napínavých a pathetických. Těla Řekův i Amazonek jsou lehčí a štíhlejší, zejména na některých deskách nápadně pružná a elastická, podání roucha a jeho záhybů (zejména roucha vlajícího) přímo virtuosní, výraz obličeje produševněný, pathetický. – Brunn pokusil se jednotlivé desky vlysové přisouditi čtyřem umělcům, kteří o výzdobě Maussólleia pracovali, avšak pokus ten postrádá arci pevné base. Reprodukce skulptur Maussólleia: Monumenti dell' Istituto (V., tab. 18 – 21); Antike Denkmäler (II., tab. 16 – 18); Brunn-Bruckmann, Denkm. d. griech. u. röm. Sculptur (tab. 71 – 73, 96 – 100, 241 – 242). Srv. Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik (4. vyd., II., 99 – 111); Collignon, Histoire de la sculpture grecque (II., 321 – 342); Friederichs-Wolters, Gipsabgüsse (čís. 1221 – 1239); G. Kinkel, Mosaik zur Kunstgeschichte (108 – 160); Im neuen Reich (1879; l., 825 – 834 [G. Sello]); »Archäol. Anzeiger« (1890, str. 105 sl. [Trendelenburg]); Jul. Lange, Darstellung d. Menschen in d. älter. griech. Kunst, překlad M. Mannové (114, 132); »Athenaeum« (čís. 3606 a 3607 [Oldfield]); »Woch. f. Philologie« (1890, str. 441 – 444 [Adler a Trendelenburg]). Dle Maussólleia halikarnasského nazývaly se pak a nazývají dosud starověké i moderní nádherné hrobky Maussólleia. Tak vytknouti jest Maussólleion Augustovo a Maussólleion Hadrianovo (nynější Andělský hrad) v Římě, Maussólleion krále Theodoricha v Ravenně, Maussólleion krále pruského Bedřicha Viléma III., královny Luisy, císaře Viléma I. a císařovny Augusty v Zámeckém parku v Charlottenburku u Berlína a j. Maussólleion Augustovo postavil tento císař pro sebe a pro svou rodinu a byla v něm pochována největší čásť jeho nástupců až po Nervu. Na mohutné zpodní stavbě, v níž nalézaly se hrobky, vypínala se mohyla, ozdobená cypříši, nahoře pak stála socha Augustova. Celek otočen byl parkem. Ve středověku sloužilo toto Maussólleion za pevnost rodu Colonnův. Dosud zachovaly se některé hrobní komory (Via de' pontefici, čís. 57). Maussólleion císaře Theodoricha Velikého, zřízené, jak se zdá, dcerou jeho Amalasunthou ok. r. 530 v Ravenně, skládalo se z desítihranné, okrouhlé stavby s plochou kupolí o 11 m průměru, utvořenou jediným ohromným istrijským balvanem nesmírné tíhy (prý 9400 centnýřů). Maussólleion toto přetvořeno později v nynější chrám S. Maria della Rotonda, ležící před porta Serrata. .

Související hesla