Maxmilián I.

, vévoda bavorský od roku 1597, první kurfiřt bavorský od 1623, císařský generalissimus od roku 1620 z rodu Wittelsbachů. Nekompromisní katolík a militantní představitel katolické strany v Německu. V prvním období vlády konsolidoval státní správu a finance, vybudoval silnou armádu, v roce 1609 založil Katolickou ligu. Za třicetileté války se postavil na císařskou stranu a získal kurfiřtský titul včetně Horní Falce. V roce 1630 se přičinil o první Valdštejnův pád. Prosadil velmocenské postavení Bavorska a jeho faktickou nezávislost na Svaté říši římské.

Ottův slovník naučný: Maxmilián I.

Maximilián I., první kurfiršt bavorský (* 17. dubna 1573 v Mnichově – † 27. září 1651 v Ingolstadtě), syn vév. Viléma V. a Renaty Lotrinské, ujal se vlády po odstoupení otcově r. 1597; zlepšil správu, soudnictví, vojsko a uvedl rozervané finance do pořádku. Jako odchovanec jesuitů byl zapřísáhlým nenávistníkem protestantství. R. 1608 obsadil říšské město Donauwörth, dané do achtu, což vedlo k utvoření protestantské Unie. Naproti tomu přičinil se Maximilián o založení spolku katolických knížat, ligy, a stal se jeho náčelníkem. Maximilián nebyl přítelem Habsburkův a nerad svolil r. 1610 k přijetí arcikn. Ferdinanda (II.) do ligy, ale se zřením k věci katolické postavil mu přece na počátku války české r. 1619 pomocné vojsko ligistické 30.000 m. pod Tillym, obsadil Hor. Rakousy, které mu dal císař náhradou za pomoc v zástavu, a porazil ve spolku s císařskými vojsko české na Bílé Hoře (8. list. 1620). Potom obsadil Hor. Falc, již mu pak císař r. 1623 přiřkl odměnou místo Hor. Rakous zároveň s hodností kurfirštskou. Když však později císař zřídil si veliké vojsko vlastní pod Valdšteinem a mínil ho použiti k rozmnožení své moci v Německu, postavil se tomu Maximilián rozhodně na odpor a na kurf. sněmě v Řezně (1630) vymohl propuštění Valdšteinovo. Za války švédské musil po porážce Tillyho nad Lechem (1632) z Mnichova prchnouti; Valdštein ze msty ho nepodporoval. Po vítězství u Nördlink (1634) účastnil se Maximilián s celou mocí boje proti Francouzům i Švédům. Ale později země jeho příliš trpěla od nepřátel, pročež Maximilián učinil r. 1647 u Ulmu s nepřítelem separátní příměří. V míru vestfalském podržel Hor. Falc i kurfirštství. Maximilián byl dobrý státník, muž přísných mravů, pevné vůle a houževnaté vytrvalosti; soukromý jeho život měl pod vlivem přepjaté a blouznivé jeho zbožnosti pochmurný ráz askétické prostoty. Byl ženat dvakráte: s Alžbětou Lotrinskou a s Marií Annou, dcerou Ferdinanda II. Z druhého manželství měl syny Ferdinanda Marii a Maximiliána Filipa. – Srv. Wolf, Gesch. Maxmilian's I. und seiner Zeit (Mnich., 1807 – 11, 4 sv.); Schaching, Maxmilian I., der Grosse (Freib. i Br., 1876); Stieve, Kurfürst Maxmilian I. von Bavern (t., 1882).

Související hesla