Mazdaismus

, mazdeismus – náboženské učení starého Íránu (náboženství mágů), pravděpodobně od 2. tis. př. n. l. Nejstarší podoba zachycena v gáthách a poté v Avestě. Základem je kult boha pravdy a dobra, tvůrce světa Ahura Mazdy. Svět je chápán dualisticky jako boj dobrého světelného principu (Ahura Mazdy) a principu zla a temnoty (Angra Mainju). Uctívání i dalších indo-íránských a kmenových božstev (Mitra), oběti zvířat, rituální požívání opojných nápojů. Asi v 10. – 9. stol. př. n. l. byl mazdaismus reformován Zarathustrou v učení s posíleným etickým rozměrem a oslabenou kultovní a rituální stránkou (viz též zoroastrismus). Zejm. za vlády perské dynastie Achaimenovců (6. – 4. stol. př. n. l.) byla Zarathustrova reforma revidována v syntézu s náboženskými a kultovními prvky původního mazdaismu. Významnou roli začala hrát bohyně Anáhitá, bůh ohně Átar, bůh Mithra a ohňové kulty a rituály. Jednotlivé postavy kultu prošly posléze určitou transformací, získaly nové antropomorfní, ale zároveň (zejm. ve středoperské mazdaistické literatuře) i magické rysy; vytvořil se bohatý systém mýtů a rituálů. – Vzájemný vztah mazdaismu a zoroastrismu je nejasný a různě interpretovaný; vzájemné prolínání, mazdaismus byl často se zoroastrismem i ztotožňován.

Související hesla