Mazzini Giuseppe

, italský revolucionář a ideolog risorgimenta; duchovní vůdce radikálního republikánského hnutí, bojujícího za sjednocenou Itálii. Od roku 1827 karbonář, 1831 zakladatel Mladé Itálie, 1834 spoluzakladatel Mladé Evropy. Po ztroskotání prvních pokusů o revoluční převrat v Savojsku 1833 – 34 se orientoval na spojení s německými a polskými organizacemi; na rakouský nátlak byl v roce 1836 vypovězen, poté působil ve Velké Británii. 1859 – 61 se podílel na sjednocení Itálie, odmítal přitom Cavourovu koncepci spojení koruny a lidového národního hnutí. Jako odpůrce teorie třídního boje podroboval kritice anarchismus i marxistický socialismus.

Ottův slovník naučný: Mazzini Giuseppe

Mazzini [macíni] Giuseppe, politik italský, spoluzakladatel sjednocené Italie (* 1805 v Janově – † 10. břez. 1872 v Pise). Již v útlém věku vychováván otcem svým, bohatým lékařem, v duchu zásad demokratických a jal se již jako studující práv v rodném svém městě obírati politikou a uveřejňoval své politické myšlénky nesoucí se k sjednocení Italie ve florentinské »Antologiį. Jako člen tajného politického spolku karbonářů vyslán byl do Toskány, aby tam zahájil odbor spolku, ale byl polapen a uvězněn na pevnosti v Savoně. Prodlev zde nějaký čas byl postaven před soud v Turině, kterýž na něm viny neshledal. Ve vyšetřovací vazbě učinil si Mazzini plán nového spolku, jehož účelem by bylo sjednocení vlasti. Když nabyl svobody, vydal se na cestu do Švýcar a do Francie, kdež vypracoval do podrobna programm nového spolku »Giovine Italiæ. V dub. r. 1831 nastoupil na trůn sardinský Karel Albert, o němž mnozí se domnívali, že jako bývalý karbonář uskuteční jednotu a svobodu Italie, kteréž domnění Mazzini nesdílel, jsa pevného přesvědčení, že Italii přinese spásu toliko zřízení republikánské. Koncem r. 1831 uveřejnil manifest své strany. »Revoluce«, praví v něm, »nutno dělati lidem a pro lid. To je naše heslo; ono zahrnuje celé naše učení, jest naší vědou, naším náboženstvím, zálibou našeho srdce.« Mazzini chtěl zvířiti národní revoluci povstáním státův Sardinských a Janov a Alessandrie byly středisky tohoto hnutí. Spiknutí se vyzradilo a nastalo kruté stíhání spiklencův. Mazziniův nejlepší přítel, Rossini, usmrtil se v žaláři, Mazzini byl in contumaciam odsouzen k smrti. Nepozbyv tímto nezdarem prvního pokusu mysli odebral se do Genevy, kdež osnoval nové plány. Ale i druhý pokus Mazziniho skončil s nezdarem a Mazzini nucen byl dlouho se skrývati, až konečně našel bezpečný útulek v Bernu. R. 1834 založil s několika stejně smýšlejícími Italy spolek »Giovine Europæ, jehož účelem prohlášeno zřízení lidstva takovým způsobem, »aby bylo s to co možná záhy ustavičným pokrokem odkrýti a využiti ten zákon boží, jímž by se mělo spravovati.« Na nátlak evropských vlád zakročila vláda švýcarská proti spiklencům a Mazzini nucen opustiti Švýcarsko. Odebral se přes Francii do Anglie a usídlil se r. 1837 v Londýně. Živil se pracemi literárními – do této doby spadají významné jeho úvahy o Lamennaisovi, o Byronovi, o Goethovi (1839), dvě o Carlyleovi (1843) – neustávaje zabývati se provedením svého politického ideálu. Když r. 1848 vypukla v Miláně revoluce, odebral se Mazzini pln nadějí do vlasti, ale i tentokráte dožil se trpkého zklamání, neboť republikánské hnutí v Lombardii udušeno. Mazzini prchl přes Francii do Toskány. Zatím papež Pius IX. uprchl z Říma a Mazzini odešel tam s úmyslem zříditi v Římě republiku, kteráž skutečně byla prohlášena dne 9. ún. 1849. Utvořen triumvirát, jehož členem se stal také Mazzini Trvání Římské republiky bylo však krátké, neboť již v červenci téhož roku musil se Řím vzdáti Francouzům, kteří uvedli opět Pia IX. na trůn. Mazzini odešel do Švýcar a pak do Anglie. V Londýně založil s Kossuthem, Ledru-Rollinem a Rugem sdružení »Comitato Europeœ, jehož účelem bylo zřízení všeevropské republiky. Mazzini nepřestával povzbuzovati krajany své k povstání a vzpoura v Miláně r. 1853 a revoluční hnutí v Janově roku 1857 byly z velké části jeho dílem. Když r. 1859 vypukla válka, prohlásil se Mazzini rozhodně proti spojenství Sardinie s Francií. Po zajetí Garibaldiho u Aspromonte r. 1861 vydal manifest k národu, v němž odříkal se slavně všeho spojenství své strany s monarchií. Amnestie roku 1866 udělené nepřijal, ale r. 1870 vrátil se do Italie. Roku 1871 založil v Římě list »La Roma del popolœ, v němž hlavně potíral hnutí socialistické. Usadiv se pak v Pise, žil tam až do smrti pod jménem Giorgio Roselli. Jeho pohřeb konal se okázalým způsobem v rodném jeho městě Janově, kdež r. 1882 mu postaven pomník. – Mazzini byl zanícený ideolog, kterýž se vším nadšením své duše a s neobyčejnou energií život svůj posvětil uskutečnění své myšlénky. Byl neunavný agitátor a nelekal se žádného prostředku k dosažení svého cíle: obrození Italie dle jeho ideálu. Mazziniův vliv na jeho krajany byl veliký a má značnou zásluhu o probuzení a zmohutnění národního ducha v Italii. Jeho spisy vyšly v souborném vydání pod titulem Scritti editi e inediti v Miláně a v Římě. Český výbor vychází v Laichterově »Výborų: Úvahy vybrané z liberálních, politických a náboženských spisů Josefa Mazzini-ho se životopisem od W. Clarkea v překladě J. Davida a dra G. Žďarského. Srv. K. Tůma, Apoštol svobody (»Matice lidų, 1873, 2. vyd. 1896); týž, Giuseppe Mazzini (»Osvětæ, 1872). -rb.

Související hesla