Mechanika

1. fyzika, obor fyziky zkoumající změny vzájemné polohy těles a příčiny těchto změn. Počátky mechaniky jsou ve starověku, základy dnešní podoby byly vybudovány G. Galileiem a I. Newtonem (klasická mechanika), A. Einsteinem (relativistická mechanika), W. K. Heisenbergem a E. Schrödingerem (kvantová a vlnová mechanika). Klasická mechanika se dělí na mechaniku hmotného bodu, mechaniku tuhého tělesa a mechaniku kontinua; 2. výpočetní technika, drive – zařízení, které pracuje s diskovým paměťovým médiem (pevný disk, disketa). Skládá se ze dvou většinou integrovaných součástí: mechanické části řídící usazení a otáčení disku a pohyb diskové hlavy a řadiče, který zajišťuje přenos a zpracování dat.

Ottův slovník naučný: Mechanika

Mechanika (z řec. μηχανη, stroj, nástroj) jest nejstarší čásť fysiky; pokládá se za nejjednodušší a za základ ostatních věd fysikálních. Definuje se obyčejné jako nauka o rovnováze a pohybu hmot. Odtud vzniklo rozdělení na statiku, nauku o klidu a rovnováze hmot, a na dynamiku, nauku o pohybu hmot. Mechaniku obyčejně předchází úvod, jednající o základních veličinách mechanických, totiž o hmotě, prostoru a času, a pak oddíl, který se zabývá geometrickým řešením pohybu,-kinématika (foronomie). Vedle toho dělí se mechanika dle tří skupenství, tuhého, kapalného a vzdušného, na geomechaniku, hydromechaniku a aéromechaniku. Mechaniku sluší považovati za základ ostatních částí fysiky jen potud, pokud úkazy ostatní lze nejjednodušeji vysvětliti hypothesami mechanickými. Mechanika zbudována jest na řadě vět čili principů (principy mechanické), z nichž některé jsou rázu axiomatického, jsouce samozřejmy, jakmile zavedeme určité definice veličin mechanických, jiné pak, odvozeny jsouce z pojmů a veličin mechanických a vyžadujíce důkazů, jsou principy fysikálními. K prvním základním větám mechaniky náležejí principy, vyslovené Newtonem v jeho »Philosophiae naturalis principia mathematicæ, kteréž jsou: 1. Princip setrvačnosti (každá hmota setrvává v klidu neb v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud nějaká vnější síla na ni nepůsobí). 2. Síla, která způsobuje změnu v pohybu hmoty, je úměrna způsobené změně. 3. Princip rovného působení a protipůsobení (síla, jakou nějaké těleso na druhé působí, vyvolává ve hmotě druhé protipůsobení rovně veliké, obráceně namířené). Principy mechanické, fysikální, jsou: princip virtuálných rychlostí, princip d'Alembertův, Gaussův, Hamiltonův, v jistém smysle též princip ploch a princip pohybu středu hmotného. K uvedeným principům přistupuje velmi důležitý princip zachování energie, ač nemůže býti tak všeobecně dokázán jako principy předešlé, neboť jeho důkazem jest pouze zkušenost a pozorování. Zakladatelem mechaniky starověké jest Archimédés (od něho pochází princip páky a tudíž výklad jednoduchých strojů), zakladateli moderní mechaniky stali se Galileo Galilei (1564 – 1642) a Isaak Newton (1643 – 1727). Za těmito následuje dlouhá řada pěstitelů mechaniky theoretické i praktické. Buďtež zde pouze uvedena některá čelnější díla: Laplace, Mécanique céleste (Pař., 1799-1825; novější vyd. 1843); Poisson, Traité de mécanique (t., 1819 a 1833); Euler, Mechanica sive motus scientia (Petrohrad, 1736); Lagrange, Mécanique analytique (Pař., 1788, 1853-55, 1867); Moebius, Mechanik des Himmels (Lips., 1843); Duhamel, Lehrbuch d. anal. Mechanik (zpracováno Schlömilchem v Lips., 1861); Schell, Theorie der Bewegung u. d. Kräfte (t., 1879-1880); Jacobi, Vorlesungen über Dynamik (Berlín, 1884; 2. vyd.); Kirchhoff, Vorlesungen über mathem. Physik (Lips., 1883, 3. vyd.); Weisbach, Lehrbuch d. Ingenieur-u. Maschinenmechanik (t., 1872, 2. vyd.); Mach, Die Mechanik in ihrer Entwickelung (1883, 2. vyd. 1889); H. Hertz, Die Principien d. Mechanik in neuem Zusammenhange (Lipsko, 1894); Bobylen, Analytická mechanika (Petrohrad, 1900). V kompendiích jako jednotlivé díly: A. Wüllner, Lehrbuch d. Experimentalphysik, I. díl (1882, 2. vyd. 1895); J. Violle (něm. vydání), Lehrbuch d. Physik, I. (Berl., 1892); Jamin, Cours de physique, I. d. (Pař., 1881); Müller-Pouillet-Pfaundler, Lehrbuch d. Physik und Meteorologie, 9. vyd., I. díl (Brunšv., 1886); A. Winkelmann, Handbuch d. Physik, I. d. (Vratislav, 1891); A. Obermayer, Leitfaden f. d. Unterricht in d. Physik (Víd., 1900); K. V. Zenger a F. F. Čecháč, Fysika pokusná a výkonná, I. d. (Praha, 1883); A. Seydler, Základové theoretické fysiky, I. d. (t., 1880); V. Strouhal, Fysika experimentální, I. d. (t., 1900). nvk. Mechanika stavebná neboli statika stavebná vyšetřuje výminky, za kterými stavebné konstrukce (zdi, klenutí, nosníky mostové, střechové a j., v širším smyslu i stroje) jsou a trvají v rovnováze. Jde-li o návrh takové konstrukce, po případě o statické posouzení konstrukce již navržené či hotové, nutno stanoviti síly, jimžto vzdorovati musí každý jednotlivý díl konstruktivní; znajíce tyto síly můžeme vyšetřiti, po případě posouditi tvar, rozměry a vzájemnou polohu všech dílů tak, aby pojištěna byla trvalá rovnováha,-aby vyloučeno bylo všeliké porušení konstrukce účinky mechanickými. Vše to jsou úkoly mechaniky stavebné; odporem hmoty proti působeni sil zevnitřních a stanovením tvaru a rozměrů jednotlivých dílů konstruktivných obírá se nauka o pružnosti a pevnosti , kterou tedy sluší pokládati za čásť mechaniky stavebné, po případě za průpravu k ní. Dle zvláštností látky rozeznáváme tyto hlavní části [Mechanika]-ky stavebné: theorii konstrukcí dřevěných a kovových, theorii rovnováhy hmot sypkých (zemin), theorii konstrukcí kamenných (hlav. zdí a klenutí). Jednotlivými úkoly mechaniky stavební, zvláště nauky o pružnosti a pevnosti, obírali se od XVII. stol. rozliční učenci (Galilei, Hooke, Mariotte, Bernoulli, Varignon, Coulomb, Euler, Lagrange a j.); tvůrcem mechaniky stavebné jakožto samostatné nauky je francouzský inženýr a professor Navier. Počal ji vykládati na pařížské škole mostové a silnicové a napsal dílo Résumé des leçons données à l'École royale des ponts et chaussées sur l'application de la mécanique a ľétablissement des constructions et des machines, jež vyšlo po prvé r. 1826; druhé vydání jest z r. 1833; třetí, opatřené četnými připomínkami a dodavky, pořídil Barré de Saint Venant r. 1864. Do němčiny přeložili dílo Navierovo Westphal a Foeppl pod názvem Mechanik der Baukunst (Ingenieur-Mechanik). Od časů Navierových literatura mechaniky stavebné, této veledůležité nauky inženýrské, velmi vzrostla. Spisův obmykajících veškerou mechaniku stavebnou jest poměrně nemnoho; tím četnější jsou publikace věnované jednotlivým částem a problémům. Mechanika stavebná vyšetřuje své problémy a řeší speciální úkoly buď počtářsky či graficky; základům měřického vyšetřování a grafického řešení učí tak zvaná graficka statika. Šln.

Související hesla