Meistergesang

, ve 14. – 16. stol. písňová tvorba německých básníků a skladatelů z řad řemeslnického stavu; navázala na minnesang.

Ottův slovník naučný: Meistergesang

Meistergesang (meistersanc) [zpěv mistrovský] je název, s nímž se setkáváme ojediněle v 2. pol. XIII. stol. Pěvec jmenuje se tu prostě meister, sanges meister neb již také meistersinger. Počátky meistergesangu hledati jest rovněž v této době. Proti rytířskému rázu písně milostné a proti písni lidové charakterisuje meistergesang ráz scholastický a záliba pro průpovídky (Spruch), ač nelze vždy stanoviti mezi nimi přesných hranic. Formální základ dán meistergesangu rovněž v XIII. stol., jak svědčí básně vytýkající zásady tvoření strofy a rýmů, předchůdkyně pozdějších zákonníků, tabulatur. I zpěv o závod (geteiltes Spiel, podob. franc. jeu parti) nalézáme již v XIII. stol. a u Frauenloba též odborný výraz pro zapisování chyb (merken) a pro zapisovatele (Merker). Hádankovitý spor a chválu příznivce, druhy to zpěvu o závod, spojuje v sobě báseň o pěveckém zápase na Wartburce (2. pol. XIII. stol.). Mistři pěvci odvozovali svůj původ z dob císaře Oty I., ale teprve na poč. XIV. stol. založeno asi sdružení básnické v Mohuči Heinrichem Frauenlobem. Podobně byl mistrem pěvcem kovář Bartel Regenbogen a přechod od potulných pěvců k usedlým tvoří Michal Beheim. V XIV. a XV. stol. zastupují meistergesang hlavně Heinrich von Mügeln, Muskatblüt a uvedený Michal Beheim. S rozvojem měst a vznikem cechovních zřízení souvisí cechovní utváření meistergesangu, sdílejíc s nimi i přednosti i vady. Nejstarší zprávu o škole zpěvní máme z Augšpurku (1449). K mistrům řemeslníkům, kteří buď ze záliby nebo pro výdělek se sdružovali, připojovaly se společnosti herecké a pohřební. Ve školách nazývali nováčka žákem, ten pak postupně se stával školním přítelem, pěvcem, básníkem a mistrem. Zpívalo se zpravidla na radnici a v neděli v kostele (Schulesingen), slavnostní zpívání bývalo o svátcích velkonočních, svatodušních a vánočních. Při obojím voleny s oblibou látky scholasticko-mystické a po reformaci látky biblické. I při volném zpěvu (Freisingen), jehož se mohli účastniti pěvci nepatřící ke škole, obírali si látky vážné. Ovšem při společenských besedách po zpěvu bývali pěvci nenucenější a themata s rostoucím nevkusem hrubší. Pěvec po pěvci vystupoval na kazatelnu a rozhodčí (Merker) zakryti oponou pozorovali metriku (čím dále, tím více omezujíce se na bezduché počítání slabik, zjištění přesnosti rýmu a učlenění slohy) a správnost theologickou, znamenajíce poklesky jazykové. Pro jazyk a dogmatiku stala se od reformace měřítkem bible Lutherova. Zpívalo se (bez hudebního průvodu) o ceny; prvou byl řetěz s penízem, na němž býval zobrazen David hraje na harfu, a druhou věnec. Někdy se zpívalo také o peníze a cenné předměty. Píseň zpívaná slula bar (par), melodie ton či weise. Tyto tóny zvány prvotně dle básníků (na př. závazny byly pro mistrovství Marnerův, Frauenlobův, Regenbogenův a Jindřicha von Müglin (XIV. stol.), později nejpodivnějšími názvy. Meistergesang vyšel od Rýna. V XV. stol. připomínají se společnosti ve Wormsu a v Štrasburce (1493), v XVI. ve Freiburce, v Kolmaru, v Hagenavě, ve Weissenburce, ve Špýru, ve Pforzheimě, ve Frankfurtě. Pak přistupují ve Švábsku Augšpurk, Ulm a posléz bavorský Norimberk, kde meistergesang dospívá vrcholu: Hans Rosenplüt a Hans Folz jsou tu předchůdci Hansa Sachsa. Dále byli též mistři pěvci v Jihlavi, ve Vratislavi, v Drážďanech, v Gdansku a j. Konec meistergesangu nastává s renaissancí XVII. stol. a válkou třicetiletou, ačkoli tu a tam udržely se tradice mistrovské až na naše doby (na př. v Memminkách do r. 1852). Meistergesang má význam méně po stránce básnické, spíše po stránce kulturně historické. Přes všecky osobitosti německé nezapře ráz mezinárodní a jako francouzské Puys a nízozemští Rederijkers, obojí spíše společnosti herecké, spojuje meistergesang časem s pěveckými výkony též herecké. Zbytky tohoto rázu nalezeny v německé části Uher. Prvou tabulaturu sestavil Adam Puschmann v Gründlicher Bericht des deutschen Meistergesangs zusamt der Tabulatur atd. (Zhořelec, 1571; též v Brauneových novotiscích č. 73., Halle, 1888). Na této knize a na Wagenseilově Buch von der Meistersinger holdseliger Kunst (Stará Ves, 1697) založil R. Wagner své Mistry pěvce norimberské (po prvé provoz. 1868).-Srv. Jak. Grimm, Ueber den altdeutschen Meistergesang (Gotinky, 1811); O. Plate, Die Kunstausdrücke der Meistersinger (Štrasburk, 1887); Schnorr v. Carolsfeld, Zur Geschichte des deutschen Meistergesanges (Berl., 1872) a Meistergesang Koch, Meistersinger (»Bayreuther Blätter«, 1890). Holk.

Související hesla