Melaleuca

viz kajeput

Ottův slovník naučný: Melaleuca

Melaleuca [-ka] L., kajaput, rod rostlin myrtovitých z podčel. balmínovitých (Leptospermeae), rostoucí jako keř nebo strom s listy střídavými, obyčejně drobnými, tuhými a úzkými. Květy skládají strbouly n. klasy, jsouce 5četné, kalicha zhusta trvalého, koruny prostoplátečné a četných tyčinek, které jsou srostlé v 5 protiplátečných svazků. Uprostřed zvonkovitého nebo baňkovitého lůžka jest zpodní nebo polosvrchní semenník s nitkovitou čnělkou a nepatrnou, zřídka hlavatou bliznou. Z něho vyrůstá 3pouzdrá, mnohosemenná, s kališní trubkou srostlá zavřená tobolka. Melaleuca čítá ke 100, až na 1 asijský vesměs australských druhů, z nichž mnohé, na př. Melaleuca alba, hypericifolia a thymifolia, pěstují se u nás pro ozdobu v studených domech a z nichž zvl. užitečný jest Melaleuca Leucadendron L., k. bělovětevný (kajuputový strom). Jest to strom zvýší 27 m a v průměru 1,3 m, s korou bělavou v tenkých plátcích se odlupující, se štíhlými, často svislými větvemi a s dlouhými kopinatými lysými lupeny. Bílé květy skládají více méně dlouhé a husté klasy. Lupeny kajaputové obsahují přímo pod pokožkou četné a nápadné olejné žlázy, jejichž aromatický, přihořklý, kajaputol obsahující olej (kajaputový olej) dobývá se destillováním lupenů ve vodě v měděných nádobách (zejména z odrůdy Melaleuca minor Sm.) a vyváží se ze Singapuru a z Batavie. Kajaput bílý roste v lesích Moluckých ostrovů, kdež mimo olejem prospívá i korou, kterou místo konopím ucpávají koráby. Oloupaný strom obrůstá novou korou. Kořenných plodův se neužívá. Děd.