Melantrich z Aventina Jiří

, český tiskař a nakladatel. Vydal 200 knih a použil 30 druhů písma (např. melantrichovský švabach); nejznámějšími Melantrichovými tisky jsou Mattioliho Herbář a česká bible zv. Melantriška. V jeho díle pokračoval zeť Daniel Adam z Veleslavína.

Ottův slovník naučný: Melantrich z Aventina Jiří

Melantrich Jiří z Aventina, knihtiskař český (*1511 v Rožďalovicích na Boleslavsku – †19. list. 1580 v Praze). Dle rodu nazýval se asi Černovlásek a dle rodiště slul Rožďalovský. Stud. v Praze a stal se tu bakalářem r. 1535. Vydav se potom na cesty, poslouchal ve Vitemberce Melanchthona, došel až do Nízozemí, ve Švýcařích pak pobýval zvl. v Basileji, kde v slavné tiskárně Frobeniově poznal slovutného krajana Zikmunda z Jelení, posléze zdržoval se v Norimberce, proslulém knihtiskem a dřevoryjectvím. Tak Melantrich v cizině nabyl nejen vědomostí theoretických (v theologii a literat. staroklass.), ale poznal i význam umění knihtiskařského. Vrátiv se do vlasti asi po 7 letech, žil na Moravě v Prostějově a přijat za korrektora v tiskárně Jana Günthera. Tu dal se i do překládání traktátu superintendenta lüneburského Urbana Regia, Rozmlouvání o krásném kázání Kristově dvěma učedlníkům do Emaus jdoucím (věnov. p. Janu z Pernšteina, majit. Prostějova, a vyd. tu r. 1545, opět v Praze v l. 1571 a 1575). Vrátiv se do Prahy Melantrich došel společnictví u tiskaře Bartol. Netolického na Menším Městě Pražském. Tu pak nejprve pečoval o nové vydání bible, jejíž stálý odbyt zajištěn byl tehdejším duchem náboženským. Při úpravě hned prvního vyd. i dalších pomocen byl mu bývalý kancléř staroměstský Sixt z Ottersdorfa, jenž přeložil III. kn. Makkabejskou a přidal i přehled cest sv. Pavla. Na textu dosavadním mnoho neměnili a přece vytýkáno, že bible »zmelantrichovánæ, t. j. upravena pro potřebu všech vyznání. První vydání této bible opatřeno částečně novými dřevoryty umělců norimberských a vyšlo r. 1549, tiskem ještě dosti hrubým. Nedlouho potom (1552) Netolický zemřel, a Melantrich sám převzal tiskárnu, již přenesl na Staré Město. Tu se také oženil a nabyl práva měšťanského i vážnosti. Maje stálé spojení s cizinou, nejen s Norimberkem, ale i s Frobeniem, zdokonaloval postupně svůj závod, tak že se stal brzy předním zástupcem svého umění (architypografem). Vývoj ten je patrný zvl. na vydáních biblí, jež potom vytiskl opět r. 1557, 1561 (jen částečně, první a posl. archy), r. 1570 (pěkným novým písmem s novými rytinami), r. 1577 (věnov. cís. Rudolfovi II.). I tiskly se postupem času v závodě jeho mnohé vynikající knihy té doby také v jazyku německém, latinském a řeckém, na př. české i německé vyd. Herbáře Mathiolova (české Hájkovo privilegováno i v Polště), Zřízení zemské (1564), Koldínova Práva městská (1579), Rvačovského Masopust (1580), slovníky, klassikové pro potřebu školskou a j. Při všech však vydavatel dbal nejen vkusné formy, ale i správnosti jazykové. Sám pokračoval ještě v překládání Urbana Regia, vydav jeho Katechismus (1547 a častěji), ze Straněnského vybral a vydal Modlitby (1554 a opět) a j. Spisů původních od něho není. Uměním svým Melantrich získal si značný majetek, nabyl také přídomku již roku 1577 od cís. Ferdinanda, nazývaje se z Aventina. Pro svou potřebu vystavěl nově dům v Sirkové ul. (dříve Kunešovic) »U dvou velbloudův«, známý až do nové doby pěknou stavbou. R. 1576 přijal pro churavost za společníka professora historie na universitě Daniele Adama z Veleslavína, zasnoubiv jej s dcerou svou Annou. Pochován byl Melantrich v kapli Betlemské, oslavován jsa pro své zásluhy od mnohých učených přátel. – Syn jeho Jiří Melantrich mladší zemřel již r. 1585 bezdětek, tiskárna pak přešla v dědictví Veleslavínovo, jenž v duchu tchánově zdárně pokračoval.-Srv. Rybička v »ČČM.« (1865); Jireček, »Rukověť«, II., str. 20 a sl. JNk.

Související hesla