Meliorace


1. jazykověda užití meliorativa. Viz též depreciace, pejorace;
2. zemědělství komplex opatření vedoucích ke zlepšení kvality zemědělských půd, které jsou přirozeně málo produktivní nebo jejichž kvalita klesla v důsledku předchozích nevhodných zásahů. Zahrnují zejm. odvodnění zamokřených půd, zavlažování půd trpících vysýcháním, vylehčování těžkých a vápnění silně kyselých půd. Neuváženou a často zcela chaotickou aplikací meliorací v posledních desetiletích (zejm. na podhorských přirozených lučních biotopech) bylo však zlikvidováno v některých oblastech ČR jediné možné přirozené prostředí pro celou řadu rostlinných a živočišných druhů. Tímto způsobem se stalo mnoho druhů rostlin a živočichů, v nedávné minulosti zcela běžných a hojných, druhy silně ubývajícími až ohroženými.

Ottův slovník naučný: Meliorace

Meliorace (z lat.), též ameliorace dle franc. amélioration (zlepšení, zjemnění), značí zlepšení jakosti půdy, by zvýšen byl výtěžek pozemkový čili by výroba rostlinná byla rozhojněna a zdokonalena. Meliorace půdy záležejí ve zúrodnění ploch dosud neplodných, v opravě stanoviště rostlin pěstovaných, nebo v zatlačení jednoho způsobu kultury druhým. Pustiny (lada, úlehle) a neplodné pozemky vůbec možná pak užitkovati buď lesem, buď lučními neb rolními rostlinami, ovocným sadem a j.; nevhodné vlastnosti pozemků vzdělávaných mohou se zmírniti neb i odstraniti a pěstované rostliny aspoň z části před škodným vlivem podnebí chrániti; lesy, pastviny, louky, rybníky a orná pole mohou se vzájemně jedny ve druhé měniti, podle toho, k čemu odhadnutá větší výnosnost ukazuje. Skaliska (mnohdy jen co závady na pozemcích) třeba prachem neb dynamitem odstraniti a potom místa zarovnati; písčiny nutno proti větrům nebo vodě zdmi, hrázemi nebo ploty a před vypařováním pokryvkou na př. rašelinovou nebo roštovou chrániti a přiměřeně rostlinným kořáním upevniti; vřesoviště mohou se páliti přímo nebo po loupání, pak třeba jim přimísiti hnoje, zejména vápnitého, a snad i hlubokou orbou ob čas a v příhodnou dobu pomáhati; rašeliniště a slatiny předpisují především odvodnění, načež mohou býti páleny a zdělány nebo těžbou borků a návozem písku, mnohdy, i v pozemcích samých přítomného, kultivovány a přiměřeným hnojením zúrodněny; arci příliš nízko položené pozemky podobné mohou se toliko v kyselé louky proměniti návozem písku a země. – Stanoviště rostlin, jde-li o ochranu proti škůdcům, studeným větrům a vánicím sněhovým, možno zlepšiti ohrazením buď živým plotem nebo stromořadím, buď náspy neb i zdí, s jakýmiž opatřeními se setkáváme při cennějších kulturách a v horských a v severních krajinách. Také osázení strmých břehův a svahů náleží do této kategorie meliorací. Daleko odtud není terrassování strání, vydaných větrům, jakož i zaplavení a zasypaní a zarovnání vlnitosti pozemků. Méně obecnou, ale prastarou (na př. v Toskánsku) meliorací jest splavování písečných a hlinitých strání do údolí a bokových prohlubin (kolmace, colmatage), čímž vznikají pozemky o mírném sklonu, přístupné povodnění. Častěji setkáváme se s míšením ornice se zpodinou, jsou-li různého původu, k čemuž možná přičísti též hlubokou orbu, zvláště koná-li se parním pluhem. Někdy bývá zemina k míšení přivážena z nedalekého pozemku, na př. písečná k míšení s půdou vazkou nebo jílovitá k míšení s písečnou, ba i vápnění (páleným vápnem a moučkou vápencovou) a mrhelování v delších obdobích opakované jest meliorací toho druhu. Důkladné zlepšení stanoviště rostlin zjednáme též pálením (pražením) těžké půdy ve vlhkém, studeném podnebí (obvyklé na př. v Anglii a ve Skotsku), jehožto účinek se ještě rozmnoží, spojíme-li je s vápněním. Obecně známá meliorace jest povodňování, aspoň luk, jejichž rostliny pro krátké své kořání snesou více vláhy než rostliny rolní: vodou buď zaplavujeme roviny nebo svádíme ji na svahovitá luka přirozeným spádem anebo po umělých hřbetinách a její nadbytek odvádíme, čehož obého však nejdokonaleji docházíme methodou Petersenovou čili současným odvodňováním a povodňováním. Odvodňování provádívá se na rolích i na lukách, podřízeně i na ostatních pozemcích hospodářských, a to buď otevřenými stokami (hejcuky) nebo trubkami, v jiných případech též svislou drenáží nebo vyčerpáním vody z nějaké prohlubiny a jejím zavezením, pak zkrácením hadovitého běhu potoka, změnou výšky vodní hladiny a stavbou hrází na zaplavených pozemcích.-Nutnost přeměny jednoho způsobu kultury v jiný předpokládá, že se dřívějšímu nedařilo a proto dával malý výnos. Dosti často vídáme káceti lesy, dobývati pařezy a kořeny na pasekách, jinde obrací se celý les přímo v popel, v jiných zemích jen méně cenné dříví a pařezí, načež nastupuje zpracování a hnojení půdy, kterou pak ještě přiměřeným postupem osevným měníme v úrodnou roli. Jindy jest výnosnější půdu dosud oranou zalesniti, poněvadž drží snad přílišně písku neb až štěrku, snad jest mělká a ve zpodině železitá a vlhká, v kterémžto případě poskytuje sic jen malé, ale jisté užitky. V role bývají měněny též pastviny i suché louky, jejichž drn třeba prve rozdrobiti nebo pálením anebo hnojem a vápnem rozrušiti. Podobně žádá práce a kapitálu přeměna rolí a luk v rybníky k rybaření a přeměna rybníků v louky nebo v role. . Nauka jednající o melioraci zove se zemědělskou technikou a záleží z půdoznalství (pedologie), ze zemědělské lučby (agrochemie) a zemědělského inženýrství. V obor [meliorací zemědělských v širším smyslu spadá též scelení pozemků, opatření vody a vodní síly pro výrobu zemědělskoprůmyslovou, zjednání levné dopravy uplavněním tokův, aby bylo možno surovinami a výrobky zemědělskými i ve vzdálených, světových tržištích soutěžiti, a konečně rozhojňování přirozeného bohatství, jež toky skýtají svou vodností a různými těžbami. Jak důležitý úkol přisouzen pracím melioračním v Čechách, vysvítá z toho, že z celkové rozlohy orné půdy náleží as 1/4, t. j. 600.000 ha, k půdám zamočeným, jež by úpravami trativodnými zlepšeny býti měly, jakož i že průměrný výtěžek luční - 26 q sušené píce z 1 ha - dává sotva polovinu onoho množství, jehož by mohlo býti dosaženo zavedením umělých závlah, jak se stalo v mnohých státech německých, Přes 20.000 ha pozemků náleží v Čechách k půdám rašelinným a slatinným, téměř neplodným, jež by mohly býti meliorovány; zátopami trpí v Čechách neméně než 30.000 ha pozemkův a průměrná škoda roční tím při čistém výtěžku pozemkovém způsobená obnáší 300.000 K. Uskutečněním meliorace pozemkové zvýšil by se čistý výnos pozemkový v Čechách as o 15,000.000K ročně. K podpoře podniků melioračních, pokud jde o meliorace půdy úpravami vodními, ustaven by r. 1884 v Předlitavsku státní meliorační fond a schváleny byly příslušné zákony (t. zv. zákon meliorační ze dne 30. čna 1884 a zák. o hrazení bystřin ze dne 30. čna 1884), dle nichž přispívá státní a zem. fond k družstevním podnikům zákonitě schváleným, kde běží o úpravu odpadu vodního, 30%, k podnikům trativodným neb závlahovým 20%, a jde-li o neškodný svod bystřin, fond státní 50%, fond zemský 30% rozpočteného nákladu jako nesplatnými podporami. Menší soukromé podniky meliorační podporuje zemský výbor a ministerstvo orby až 25% rozpočteného nákladu. K snazšímu realisování podniků melioračních v král. Českém po stránce technické zřízena byla r. 1884 technická kancelář při radě zemědělské a financování jich usnadňuje Zemská banka král. Českého. -ský.

Související hesla