, 5. stol. př. n. l., řecký filozof; stoupenec elejské školy. V nedochovaném prozaickém spise obhajoval a dále rozvíjel učení Parmenidovo. Důraz kladl zejm. na neměnnost jsoucna, které na rozdíl od Parmenida pokládal za prostorově neomezené.
Melissos ze Samu, filosof řecký, kolem r. 450 př. Kr., byl žákem Hérakleitovým a Parmenidovým. Náleží ke škole Eleatův. Hl. důraz kladl na věčnost a neměnitelnost Jsoucna. Parmenidovu pojmu Jsoucna přidává attributy nekonečnosti prostorové a časové. Jsoucno jest jedno a bezmezné, ale netělesné, nebo kdyby bylo tělesné, bylo by dělitelným a pak by nebylo Jsoucno jedno, nýbrž bylo by jich více. Popíral i pohyb, poněvadž tento předpokládá prázdno, prázdno však jest negace bytí. Vynikl též jako státník a vojevůdce; r. 442 velel prý loďstvu Samoskému, jež přemohlo Athéňany.-Viz Papst, De Melissi Samii fragmentis (Bonn, 1889). Srv. Eleaté.