Mělník

, okresní město ve středních Čechách na soutoku Labe a Vltavy; 19 600 obyvatel (1999). Středisko zemědělského Polabí, historické centrum vinařství. Průmysl potravinářský, chemický, dřevozpracující. V okolí tepelné elektrárny (Horní Počaply). Říční přístav a překladiště. – Pravěké osídlení, v 9. – 10. stol. slovanské hradiště, středisko kmene Pšovanů. 1274 královské město, rozkvět do poloviny 15. stol. (mj. vinařství). – Na místě románského a později gotického hradu postaven v 15. a 16. stol. zámek (nad soutokem řek), později renesančně a barokně upravován. Ve městě zachovány části hradeb a Pražská brána (1500), původní gotická radnice, gotický kostel sv. Petra a Pavla (1488 – 1533), krypta s kostnicí. Muzeum, divadlo, galerie barokního umění.

Ottův slovník naučný: Mělník

Mělník, král. věnné město v Čechách, leží na pahorku, pod nímž Vltava se vlévá do Labe. Mělník skládá se z vlastního města, jež bývalo hradbami a příkopem obtočeno, z předměstí Pražského i Labského, z podměstí Podole, Okrouhlíku, Záduší a Rybář a z přidělených osad Blat a Chlomku. Z hradeb zachovaly se jen malé části; ze dvou bran a branky stojí toliko brána pražská. Ze starších budov na Mělníce vyniká: probošt. gotický chrám sv. apoštolů Petra a Pavla s věží 60 m vys. a drahocennými histor. a uměl. památkami (zvl. stříbrná gotická monstrance). V kostele pohřbeny jsou, neznámo na kterém místě, ostatky královny Johanny. Starožitný zámek, dříve královský, vystavěn byl původně v slohu got. a později přestavěn v slohu renaissančním; v něm prý se narodila kněžna česká sv. Ludmila, nyní je tu vinařské a krajinské museum. Starobylá radnice slohu got. pochází aspoň ze XIV. stol.; byla několikrát přestavěna a později přístavbou barokové věže obnovena v nynější úpravě. Ve dvou průčelních arkýřích nalézají se got. kaple sv. Barbory a býv. kaple sv. apoštola Jakuba. Štít věže jest ozdoben vypouklými obrazy sv. Ludmily a sv. Václava. V průčelí jest znak městský: štít polovičný, v pravém červeném poli erb království Českého, v levém, zlatém, půl černé orlice; nad štítem helmice s korunou s přikryvadly; nad helmicí dvě křídla za sebou, napřed zlaté a v zadu červené. V radnici jest archiv městský, nyní pečlivě chovaný, pak památné stříbrné olearium a dřevěný pohár ze XVI. st. Kostel sv. čtrnácti pomocníkův s klášterem kapucínským, založ. v l. 1750 – 53 od měšť. Ter. Barb. Čebišové. Na předměstí Pražském jest kostel sv. Ludmily z r. 1583, od měšť. Anny Hronové vystavěný, za Podolí letohrádek rytíře Neuberka; na Podolí v klášt. milosrdných sester soukromá nemocnice, založená r. 1841 od Františka kníž. z Lobkovic a jeho sestry Helenky kněž. z Lobkovic. Budovy a stavby z doby novější jsou: synagoga na Záduší (z r. 1862), budova školní (1876), pomník Karla IV. (1878), zhotovený od Jos. Maxa; most přes Labe (1888); škola vinařsko-ovocnická (1893) s továrnou na zpracování ovoce, podle které z města vede po Polabí 1 km dlouhý libosad s lipovým stromořadím na výšinku, kde dle pověsti stávala tvrz Klíčov, jako předhradí hradu Pšova; všeobecná Rudolfova nemocnice (1896); proboštství (1896) ve slohu got., dle vzoru proboštství u sv. Víta na hradě pražském; kostel evang., vystavěný r. 1897 z odkazu měšť. Rosalie Titěrové (†1895); od r. 1874 nádraží severozápadní dráhy na Blatech, odkud jest (1897) zřízena místní dráha mělnicko-mšenská; ve městě a na předměstí zaveden r. 1872 potrubím vodovod z pramene »Světice«, chráněného zděnou věží, s parostrojní vodárnou na Podoli, zříz. r. 1896; kanalisace z cementových rour, provedená v l. 1892-95, za Podolí městské jatky, postavené r. 1894, a r. 1897 u Labe zřízené překladiště, spojené odbočkou s nádražím. Mělník čítá 511 d., 4413 obyv. č. (1890). Ze závodů sluší jmenovati: měšťan. pravováreční parostr. pivovar, olejnu, dvě strojírny, dva válcové mlýny při Pšovce a spol. cukrovar na pozemcích obce Rousovické. Týdenní a výroč. trhy. Hospodářství zastoupeno jest též pěstováním vinné révy, jímž Mělník proslul nad jiná města česká. Za tou příčinou jsou zde velké vinné sklepy v zámku, sklepy sv. Julie a j. Mělník spojen jest se všemi osadami v okresu silnicemi okresními a jednou erární, pak drahou sev. západní a místní drahou mělnicko-mšenskou. Peněžité ústavy na Mělníce jsou: občan. záložna, zal. r. 1862, měst. spořitelna, zal. r. 1863, a okr. hospod. záložna, založená r. 1884, která není totožna s padlou (1897) hospodářskou záložnou, zal. r. 1866. Mělník jest sídlem okres. hejtmanství a soudu, pošty a telegrafu a 33 rozličných spolků. Dále jest zde 5tř. šk. obecná a 3tř. měšť. pro chl. a dív., pokračovací šk. průmyslová pro učenníky, vinařsko-ovocnická (z r. 1885), obchodní (z r. 1894) a stát. škola košíkářská (z r. 1897), každá o dvou ročnících, chudinský ústav, okr. stravovna, nový hřbitov (1880), letní městské lázně u Labe, městský sirotčinec, pak dva chudobince, jeden městský a jeden pro osoby z velkostatku mělnického. Dějiny. V krajině při stoku Vltavy a Labe, do něhož zde i Pšovka se vlévá, usídlili se Pšované a hrad Pšov byl sídlem knížat župy Pšovské. Posledním knížetem pšovským byl Slavibor, otec sv. Ludmily, kterou pojal za manželku panující kníže Bořivoj. Sňatkem tím (ok. r. 870) území pšovské připadlo knížectví Pražskému. Hrad Pšov za knížete Boleslava II. (†999) nazv. jest Mělníkem a župa mělnickou. Na hradě pšovském byl Slavibor pokřtěn s rodinou a vší čeledí od kněze Pavla Kaicha. Od zavedení křesťanství v Čechách byl Mělník též sídlem dekanátu mělnického. Na hradě mělnickém zdržovali se často panující knížata česká a později stal se Mělník vdovským sídlem kněžen a královen českých. Již sv. Ludmila jako vdova zde nějaký čas život svůj trávila a vychovávala zde vnuka svého sv. Václava. Za krále Václava I. byl Mělník jako jiná města v Čechách před vpádem sveřepých Mongolů znova opevněn. Město Mělník založeno bylo po způsobu jinozemských měst za krále Přemysla Otakara II. r. 1274. Od toho času nazýváno bylo městem královským. Po smrti Přemysla II. náleželo královně Kunhutě a bylo ho odtud od královen českých napořád jako věna užíváno. R. 1322 narodil se zde Jan Jindřich, třetí syn královny Elišky, poslední Přemyslovny, manželky krále Jana Lucemburského. Karel IV., zvláštní dobrodinec města Mělníka, vyhlásil je za město věnné; též kázal přinésti révu vinnou z Burgundska a vysázeti ji u Mělníka. Král Václav IV. udělil Mělníku právo mílové. Ode dávna náležel ke král. hradu Mělníku velký počet rytířských lén, vsí a dvorů, na kterých seděli manové královští, zavázaní k službám královniným, ale i k hájení hradu a města. O válkách husitských přiznali se Mělničtí ke čtyřem artikulům a spojili se s Pražany, kteří jim dali za hejtmana Jana Smiřického. Tou dobou kollegiátní kapitola mělnická, přišedši o svůj majetek a příjmy, přestala. Proboštství mělnické obnoveno bylo papežským breve teprve r. 1896. Po smrti císaře Sigmunda scházela se na Mělníce často strana pod obojí, která chtěla proti Albrechtu II. Rakouskému za krále českého Kazimíra Polského a přispěla r. 1438 nedaleko Mělníka k porážce Uhrů, na pomoc od Albrechta povolaných. Po smrti tohoto krále (1439) byl na Mělníce opět držán sněm strany pod obojí, která se radila o zvolení nového krále a spokojila se, když za nezletilého Ladislava Pohrobka ustanoven byl správcem země Jiří Poděbradský, který potom od r. 1458 panoval jako král český. Po jeho smrti sídlila na Mělníce až do své smrti (1475) jeho manželka, královna Johanna z Rožmitálu. Její dcera Zdena, oddaná knížeti Albrechtovi Saskému, stala se pramatkou panujícího královského rodu saského. Po smrti král. Johanny užíval statku mělnického syn její Jindřich a po něm zastaven byl po sobě několika pánům českým, Albrechtu z Gutenšteina, Krištofu z Vartenberka a Zdislavu Berkovi z Dubé a Lipého. Za války šmalkaldské král. věnné město Mělník, které stálo při straně pod obojí a odepřelo králi Ferdinandu I. žádanou pomoc brannou, bylo potrestáno ztrátou statků. Za císaře Rudolfa byl dán Mělník v zástavu Jiřímu st. Popelovi z Lobkovic a po pádu tohoto zapsán byl nejdříve Jáchymu z Kolovrat a po něm přívrženci jesuitů Jakubu Hořčickému z Tepence, který byl r. 1618 od vzbouřených stavů jako nepřítel vlasti ještě s jinými ze země vypověděn. Potom měl Mělník v zástavě Vilém Kinský z Vchynic a po něm postoupen v užívání Janu Jetřichovi a Václavovi bratřím Malovcům. Město Mělník vymanilo se záhy z područí statku mělnického, ano král Matiáš nařídil, aby pod přísným trestem od držitelů zámku a panství nebylo měšťanům mělnickým ve vykonávání všelikých práv a svobod jejich nijak překáženo. Od direktorů zemských bylo (1618) panství mělnické dáno v zástavu Václavu Šťastnému Pětipeskému z Chýš a Egerberka. Ve válce třicetileté Mělník, který byl při straně protestantských odpůrců krále Ferdinanda II., utrpěl zvl. vpádem saským a válkou švédskou; taktéž byli obyvatelé jeho pro vzpouru a pro náboženství pokutováni hrdlem, vyhnanstvím a konfiskací statků. R. 1645 panství mělnické zastaveno Heřmanu Černínovi hr. z Chuděnic. V rodině této zůstalo do r. 1753, když Marie Ludmila, dcera Františka hrab. Černína, provdala se za Augusta Antonína kníž. z Lobkovic, zakladatele nové knížecí větve Lobkoviců, která drží dosud mělnické panství. Nynější držitel jeho jest Jiří Kristián František kníže z Lobkovic (*1835), toho času nejvyšší maršálek zemský království Českého. Ani za válek v XVIII. st., jež vedla císařovna Marie Terezie s pruským králem Bedřichem, nezůstal Mělník ušetřen; přepaden byl několikráte od Francouzů, Bavorů a Prusů. Taktéž ve válkách napoleonských bylo r. 1813 městu Mělníku snášeti svízele válečné. Tehdy císař František I. přijel na Mělník, aby sobě prohlédl opevňovací práce jeho. O probuzení národní na Mělník-íce získali si v letech čtyřicátých zásluhy Vojtěch Hnojek, Josef Věnceslav Vlasák, vlasten. šlechtic Jan rytíř z Neuberka, který na svém letohrádku již dříve hostil rád spisovatele a učence české (zejm. Dobrovského). R. 1866 vloudila se na Mělník cholera, kterou zde za krátko zemř. přes 100 obyv. Lud. Böhm. Hejtmanství a okres mělnický zaujímají 413,44 km2, mají 6179 d., 40.506 ob. č., 111 n., 1 jiné národ.; ze 40.664 přít. ob. 35.631 katol., 4482 evang., 548 žid., 3 jiného vyzn.; z těch 19.691 muž., 20.973 žen. (1890).

Související hesla