Meloun

viz lubenice

Ottův slovník naučný: Meloun

Meloun (Cucumis, melo L.), druh rostlinný z rodu dýní, z řádu dýňovitých, bot. viz Cucumis.

Cucumis L. [kuku-], rod z řádu dyňovitých (Cucurbitaceae). Byliny nejčastěji poléhavé, šťavnaté, hrubě chlupaté, úponky jednoduché, květy jednodomé, koruna kolovitá nebo zvonkovitá, samčí květy obyčejně shloučené, zřídka jednotlivé. Spojidlo prašníkové nahoře vybíhá ve dvojklaný přívěsek. Samčí květy jednotlivě, zřídka nahloučeny, patyčinky 3, niťovité nebo jazykovité, semenník se 3-5 semenicemi, čnělka krátká, nedělená, blizny 3-5. Plod bobule nepukavá, semena smačklá, vejčitá, bez okraje. Rod tento čítá asi 26 druhů v teplejších zemích, jmenovitě v Africe. Celoun sativus L., okurka, bylina jednoletá s listy srdčitými, špičatě pěticípými Plod podlouhlý, často zahnutý, na povrchu hrboulkatý nebo bradavkatý, zelený nebo žlutý; květy sytě žluté, zevně mrtnaté. Kvete v létě. Okurky mají svou vlasť bezpochyby ve Vých. Indii, odkudž již za Řekův a Římanů daleko na západ se rozšířily. Že je národové evropští od pradávna pěstovali, vysvítá z jejich různých názvův u různých národů. V chladnějších krajinách nedobře se jim daří a nejlepší chuti a jakosti jsou přece jen okurky orientální. Okurky jedí se u nás jako salát na svrovo, nebo nakládají se do octa s kořením. Velké pověsti požívají okurky znojemské z Moravy, jež sbírají se brzo po odkvětu neuzrálé, do octa nakládají a u velikém množství rozvážejí. Na Východě jedí se okurky bez octa, jen posoleny. Jader oloupaných užívají cukráři k ozdobování cukroví. Místy z nich pomádu upravují. Celoun Melo L, meloun. Lodyha hrubě chlupatá, jednoletá, listy veliké, srdčité, 5hranné nebo 3-7laločné, laloků tupých. Květy o něco menší a bledší než u okurky. Plody nejčastěji kulovité, podél žebernaté nebo síťovité, s korou pevnou Kvete v létě Melouny pocházejí z jižní teplé Asie, ale nyní v teplejších zemích obecně se pěstují. Ve střední Evropě (také u nás) jen uměle lze je vychovati, v jižní, jmenovitě v Řecku, pěstují se u velkém množství, jsouce nejdůležitější plodinou polní Rozeznává se mnoho druhů dle podoby, velikosti i chuti. Veliké, žebernaté odrůdy slují v ltalii cantalupy nebo prescotty Silné, lahodné vůně jsou melouny muškátové. Dužnina melounů je bílá, ale obyčejněji žlutá, chuti a zápachu mdle ananasového. Jí se s cukrem, nebo zázvorem a jiným kořením-Ze semen dělá se mandlové mléko. Divoká rostlina má plody nejedlé. Celoun Prophetarum L., bylina na Východě a sev. Africe rozšířená. Plody zvící ořechu jsou ježatě ostnité, a ač velmi trpké, přece s přísadami jedlé. Dle knihy králů 2. 4. prorok Eliáš smísiv je s moukou učinil je jedlými.Celoun Anguria L. jest na Jamaice domovem. Plody malé, ježaté a jedlé jako okurky. Pěstuje se v Americe.-Celoun Colocynthis L. (kolokvinta, kopva, cibule mořská),

Pěstuje se nyní ve všech dílech světa; v našem podnebí nejvíce v pařištích nebo při zdech obrácených k jihu, též pod širým nebem. Četné odrůdy dělí se obyčejně na 3 skupiny: 1. melouny obecné čili siťkované; 2. melouny cantalupské či bradavičnaté; 3. melouny hladké. Barva plodů jest měnivá, bílá, žlutá neb zelená. Pěstuje-li se meloun v pařišti, naplní se toto nejprve hnojem koňským, který se přikryje směsí 2 dílů země zahradní, 1 d. písku a 1 d. zetlelého hnoje ovčího. Semena se kladou obyčejně 3-4letá a vzešlé rostlínky, jakmile dosáhly 3.-4. listu, odstraní se až na jedinou pod každým oknem. Když dospěly sazenice k 5.-6. listu, uštípne se jim vršek a samčí květy, které vznikají pak na postranních úponcích, bedlivě se vylamují a upotřebí se za horkého poledne k oplození květů samičích. Jakmile se plody počínají vyvinovati, uřezávají se úponky 15-20 cm nad nimi. Úponky se ponechají 2-3 a na každém toliko jediný plod. Jalové úponky se odstraní. V teplých dnech se pařiště větrají, odraženou vodou přiměřené zalévají a rostoucí plody prkénky podkládají. – Pod širým nebem doporučuje se pěstovati melouny poklopené zvony skleněnými neb zasklenými truhlíky. Na počátku května vyhodí se na teplejším místě zahrady strouha 60-70 cm hluboká a tolikéž široká, která se naplní čerstvým koňským hnojem, promíchaným větším množstvím suchého listí. Když největší horko z hnoje vyšlo, pokryje se vrstvou dobré země 18-20 cm silnou. Sazenice již před tím v malých květináčích v pařišti vypěstěné se zasadí 60 cm od sebe, zalijí se a přikryjí zvony nebo truhlíky majícími v průměru 55 cm. Než se sazenice ujmou, dlužno na straně slunečné poněkud zastiňovati a později, když počíná růsti za teplého počasí, na straně větru opačné zvony provětrávati. Úponky se zadržují co nejdéle pod zvony, potom však se podloží tyto cihlami neb špalíky tak, aby úponky mezi nimi mohly prorůstati. Další ošetřování děje se jako v pařištích, ale zalévati dlužno ještě častěji. Šťavnatá, chutná a chladivá dužnina jídá se surová s cukrem aneb se zaváří do cukru. Nemírně požita způsobuje průjem a bolesti žaludkové. – Podobným způsobem pěstuje se v teplejších krajinách meloun vodní (Citrullus vulgaris). V Evropě jsou melouny rozšířeny již od pradávných dob. Dle Gregoira byly zavedeny do Francie po výbojích Karla VIII. v Italii. Bohuslav Balbín (†1688) píše o melounech, »že v Čechách výborně se daří, že se jimi a turky trh pražský naplňuje v létě v takovém množství, že valným šlechtickým a měšťanským rodinám, které po lahůdkách a pamlscích těch přežádostivě se shánějí, vždy dostačují«. Bkt.