Membrána

1. chemie, biologie polopropustný materiál sloužící ke specifické filtraci. Jde zpravidla o tenkovrstvé médium, které umožňuje průchod jen některým částicím. Nejčastěji je to organická tkáň (např. obal buňky), oddělující vnitřní strukturu od okolí (prakticky využitelná k dialýze, osmóze nebo elektroforéze), nebo syntetický polymer či iontoměnič. V případě oddělování plynů může funkci membrány plnit např. kyanoželezitan měďnatý vysrážený na porézním povrchu nosiče, obdobně může posloužit i vodní film, který je polopropustný pro některé těžko rozpustné plyny (NH3, SO2); 2. sdělovací technika tenká deska využívaná v elektroakustických měničích (mikrofon, reproduktor, sluchátka); 3. strojírenství konstrukční prvek (měřicí pružina) k měření tlaku a zjišťování tlakových rozdílů; 4. technika deska s malou tloušťkou stěny, zpravidla kruhového tvaru.

Ottův slovník naučný: Membrána

Membrana (lat.): Membrana ve fysice jest napjatá tenká blána (na př. zvířecí) nebo pružná destička kovová. Membrany prvého druhu užívá se při diffusi kapalin, membran kovových u telefonů a mikrofonů. Membrana polopropustná (semiperméable) jest taková, jež propouští při diffusi pouze vodu a nikoliv látku v ní rozpuštěnou. Membrana polopropustná připraví se dle Pfeffera takto: Do průlinčité nádoby, jakých se užívá při článcích galvanických, nalejeme roztok ferrokyanidu draselnatého a ponoříme pak nádobu do roztoku síranu měďnatého. Jakmile se oba roztoky uvedou v dotek, povstane nerozpustný praecipitát, který utvoří Membranu polopropustnou. Membrany polopropustné užívá se při měření tlaku osmotického. nvk.

Související hesla