Memling Hans

, vlámský malíř pozdní gotiky; pravděpodobně žák R. van der Weydena, činný v Kolíně nad Rýnem a od roku 1466 v Bruggách. Dovršitel nizozemského raného realismu 15. stol.; malíř lyrických scén s náboženskou tematikou a portrétista. Z díla: Madona s dítětem, Sedm radostí Panny Marie, Legenda o sv. Voršile.

Ottův slovník naučný: Memling Hans

Memling (Memlinc, nesprávně Hemling) Hans, malíř nízoz. (*kol 1440 v Mömmlinkách u Mohuče – †1494 v Bruggách). Učil se u Rogera van der Weyden. Dle dochovaného dokladu žil r. 1478 v Bruggách. Nejdůležitější díla Memlingova jsou v nemocnici sv. Jana v Bruggách. Jest to: Mystický snatek sv. Kateřiny (oltář s křídly, 1479); Koření se sv. tří králů (rovněž s křídly, 1479); Marie Moreelová jako Sibylla persica (1480); Madonna a darovatel Martin van Nieuwenhoven (1487) a Schránka sv. Uršuly se 14 miniaturami z legendy o 11.000 pannách (1489). Museum v Bruggách chová triptych, jehož střed zaujímají svatí Krištof, Maurus a Aegidius a po stranách zobrazen jest darovatel Moreel s rodinou. Jiné práce Memlingovy jsou; Ukřižování Páně (Amsterdam); Mužská podobizna (Antverpy); Madonna s dítkem (Lond.); Nanebevstoupení, na křídlech sv. Sebastián (Louvre); Sv. Benedikt (Florencie); Sedmibolestná P. Marie (Turin); Sedm radostí Mariiných (stará pinakothéka mnichovská); Ukřižování (oltář s křídly v domě lubeckém); Poslední soud (Gdansko); Madonna s dítkem a darovatelé (Vídeň), jediná práce Memlingova, při níž užil renaissanční ornamentiky; Cesta na Kalvarii (střed v Pešti, křídla ve Vídni). Memling řadí se důstojně k oběma primitivům nízoz., v. Eyckovi a pathetickému Rogerovi van d. Weyden. Lépe než suchá biografická data vystihuje legendární podání o Memlingovi charakter jeho prací; dle něho byl Memling sprvu potulným tovaryšem, pak vojákem, bojoval ve vojště Karla Smělého u Nancy, raněn stěží dovlekl se do Brugg, klesl tu v bezvědomí u vrat Janského špitálu a uzdraviv se maloval z vděčnosti pro tuto nemocnici. Dílo jeho má ráz měkký, lyrický, postavy jeho jsou bledá, štíhlá stvoření chorobného výrazu, oblečená v nádherný oděv, v jaký se oblékají nemocní, čekajíce návštěvu; vše ukazuje, že se Memling dívá na svět okem chorého, z nitra síně nemocniční: i malá okénka, v něž zakresluje veselou jarní přírodu. V těchto pracích je mistrem, ale nedaří se mu, jde-li o zobrazení výjevů pathetických (na př. v »Ukřižování« a v »Posledním soudě«). Memling byl též dovedným portraitistou, jak ukazuje zejm. antverpská Podobizna. Srv. Weale, Hans Memling, zijn leven en zijne schilderwerken (Bruggy, 1871); Michiels, Memling, sa vie et ses ouvrages (Verviers, 1883); Gaedertz, H. Memling und dessen Altarschrein im Dom zu Lübeck (Lips., 1883); A. J. Wauters, Sept études pour servir à l'histoire de H. Memling (Brussel, 1894) a L. Kaemmerer v 39. sv. »KünstlerMonographie◁ vyd. H. Knackfussem (Bielefeld, 1899, se 129 vyobraz.).

Související hesla