Mena Juan de

, španělský básník; královský tajemník a kronikář. V jeho poezii je patrný vliv italské renesance, zejm. v alegorické skladbě Labirinto de Fortuna (Labyrint Štěstěny). Vedle učené poezie psal i svěží lyriku milostnou.

Ottův slovník naučný: Mena Juan de

de Mena Juán, básník kastilský (*1411 v Cordově – †1456 v Torrelaguně), studoval v Salamance, později žil v Římě a stal se sekretářem latinských listů krále Jana II. a jmenován i caballero veinte y cuatro v Cordově – vyznamenání velké ceny. Napsal mnoho básní satirických a příležitostných, uveřejněných z části v canconierech té doby. Většího objemu a významu jsou: Coplas de los siete pecados capitales, báseň allegorie scholastické; Coronacion, chvála markýza de Santillana, dona Iniga Lopeza de Mendoza, příznivce básníkova, jejž korunují Ctnosti i Musy; Labirinto, allegorická báseň inspirovaná Dantem, přední dílo jeho, z níž nejznámější jsou dvě episody: smrť hraběte Niebly a smrť Lorenza Dávalosa, obsažené také v Quintanově »Parnaso Espaňol«. M. byl básník prudké obraznosti a znamenitého vzdělání literárního a stvořil tak básnický dialekt, do něhož uvedl mnoho živlů nových z latiny, frančtiny a toskánštiny, jež odtud ve španělštině zdomácněly. Stil jeho někde je příliš květnatý a násilný a napovídá již pozdější kulteranismus. Díla jeho byla uveřejněna v Alcale (1566) a v Madridě (1804).