Mencius

, čínský filozof; jeden z nejvýznamnějších představitelů konfucianismu. Základní myšlenkou jeho učení je, že lidská přirozenost je od narození dobrá. Mravnost je shoda s nebeským řádem, stát vzkvétá úměrně se svou morálkou, jejímiž projevy jsou spravedlnost a lidskost. Člověk má vrozené pocity soucitu, studu, smyslu pro spravedlnost, jimiž se liší od zvířat. Tyto vlastnosti je třeba zušlechťovat vzděláváním a výchovou. Vládcem smí být jenom člověk vysokých morálních kvalit; pokud jich nedosahuje, lid má oprávnění se proti němu vzbouřit. Své učení shrnul do spisu o 7 knihách; je to první konfuciánský spis, který má i literární a uměleckou hodnotu. Meng-c’ užívá dialogy, příklady k demonstraci daného problému, sarkastické výpady proti odpůrcům. Jeho dílo přispělo k dominantnímu postavení konfucianismu a jeho zvolení za státní doktrínu.

Ottův slovník naučný: Mencius

Meng-tsď, latinisované Mencius, čínský filosof z polovice IV. stol. př. Kr., v orthodoxní Číně nejslavnější jméno vedle Konfucia, jehož nauku Meng-tsď nejčistěji tradoval, a Čuhiho, za jehož nejslavnější zásluhu považuje se, že v zapomenutí upadší nauky Meng-tsďovy zase uvedl v život. Dílo Meng-tsďovo tvoří společně s traktáty, obsahujícími nauku Konfuciovu, t. zv. sbírku čtyř knih (ssď-šu), jež vážností, jaké se těší v Číně, následují přímo za knihami klassickými. Rozpadá se ve dvě části a celkem 7 kap. (3 + 4), každá po dvou pododděleních, a jedná o vládě zbudované na základě éthickém ve způsobě rozmluv Meng-tsď s králi a s jinými čelnými osobami soudobými. Meng-tsď reprodukuje-zde většinou názory Konfuciovy, jež však rozvádí nezřídka dále. Nejvýznačnější jeho novotou jest nauka o kralovraždě. Formálně vyniká plynností slohovou. Meng-tsď pocházel z urozené rodiny státu Lu. Ve třech letech ztratil otce, za něhož nalezl pak náhradu ve vynikajícím vedení matky, jedné z nejslavnějších žen čínského světa. Pílí a vytrvalostí osvojil si veliké vědění a slaven jako druhý mudřec po Konfuciovi, jak zní i jeho officiální titul (yašing-meng-tsď, t. j. druhý světec Meng-tsď). Zemřel u věku 84 let. Přes svoji výtečnost zůstal Meng-tsď po smrti nepovšimnut. Teprve r. 1085 povýšen na vévodu tseuského a zřízen nad jeho hrobem v Tseu-hien (provincie Šantungské) chrám. Současně umístěna jeho podobizna ve vlastním výklenku chrámů Konfuciových, vedle nejzamilovanějšího žáka Konfuciova Yen-tsďho. Později dostalo se mu i vlastních obětí, jež zakladatel dynastie mingské, potahuje na sebe jeden nepříznivý výrok Meng-tsďův, zakázal, by je po roce obnovil. Potomci Meng-tsďovi jmenováni dědičnými akademiky. – Z literatury uvádíme: Leggeovy Chinese classics II., úvod, text, angl. překlad a podrobný výklad na základě čínských pramenů vedle indexův a slovníku čínsko-angl. (2. vyd. Oxford, 1895); Zottoli, Cursus litteraturae sinicae, II. (Šanghai, 1879; text s lat. překl.); ze starších: Julien (Meng-tseu vel Mencium, inter Sinenses philosophos Confucio proximum, lat. interpret. et comment. illustravit, Paříž, 1824 – 26, 3 d.) a D. Collie, Confucius and Mencius (angl. překlad, Malakka, 1828); Anonymus, The works of Mencius (čínsko-angl,), 3 sv. (Ho-nan, 1871, velmi užitečné). Systém mravouky Meng-tsďovy podal E. Faber, Eine Staatslehre auf ethischer Grundlage oder Lehrbegriff des chin. Philosophen Mencius (Elbersfeld, 1877). Dk.

Související hesla