Mendělejev Dmitrij Ivanovič

Mendělějev (Mendelev) Dimitrij Ivanovič, nejslavnější ruský a slovanský chemik (*7. ún. 1834 v Tobolsku v Sibiři jakožto sedmnácté a nejmladší z dětí Ivana Pavloviče Mendělějeva, ředitele gymnasia tamtéž). Brzy po narození Mendělějeva otec jeho oslepl a o něco později zemřel, a energická matka Mendělějeva, Maria Dmitrijevna, založivši skelné huti v Tobolsku, živila a vychovávala celou četnou rodinu. Ukončiv gymnasijní studia v Tobolsku odebral se Mendělějev r. 1850 do Petrohradu, kdež studoval chemii na universitě pod Zininem, odkudž byl však přeložen do ústavu paedagogického, určeného k vychovávání učitelů na státních gymnasiích. Na fysickomathematickém odděleni paedagogia napsal své první pojednání Ob izomorfizmě. Byv ustanoven učitelem gymnasia v Simferopoli, byl za krymské války přeložen do Oděssy a r. 1856 na základě dissertace »Položenija...« (1856), v níž neobyčejně duchaplným a možno říci i prorockým způsobem pojednává o velikých i toho času sporných problémech theoretické chemie, stal se magistrem chemie a zároveň docentem university petrohradské. Obhájení i objasnění mnohých bodů nauky Gerhardt-Laurentovy mladým ruským magistrem nedošlo tehdy onoho přijetí v učeném světě, jakého zasluhovalo. Byv r. 1859 ministrem poslán za hranice, zařídil si Mendělějev v Heidelberce malou soukromou laboratoř fysikálné chemickou. Po návratě domů jmenován byl r. 1863 professorem chemie na technologickém ústavě v Petrohradě a r. 1866 stal se professorem na tamní universitě a doktorem chemie na základě dissertace O sloučeninách vody s alkoholem. Tam zůstal až do svého pensionování r. 1890, od r. 1893 jest pak ředitelem »Hlavního paláce měr a vah« v Petrohradě. Výsledky vědeckých pokusů, tamtéž prováděných, vydává ve »Vremenikų. Není možno v krátkém článku podati více než pouhý náčrtek o činnosti vědecké badatele i spisovatele tak plodného a všestranného, jako jest Mendělějev, neboť jeho činnost vztahuje se na všechny obory chemie a na celou řadu oborů spřízněných s ní věd přírodních i mathematicko-fysikálných. (Psal též o spiritismě, o vhodné formě lodí atd.) Sláva jeho však má základ v tom, co vykonal v oboru chemie všeobecné, fysikálné a theoretické (filosofii chemie). Pracemi o specifických volumech rozličných hmot zabýval se od r. 1855 do r. 1870, rozšířil Koppovy generalisace a ukázal, že při »absolutním bodu varų (kritické temperatuře) některé tekutiny mají větší koefficient roztaživosti nežli plyny Tento bod definuje Mendělějev tím, že kohaese a latentní teplo vypařovací jest rovno nulle a látka se stává plynnou, nezávisle na tlaku a volumu. R. 1883 podal Mendělějev jednoduchý i všeobecný výraz pro expansi tekutin teplem za stálého tlaku mezi 0° a jejich bodem varu. Odchylky od tohoto zákona a odchylky u plynů od zákona Gay-Lussacova jsou dle Mendělějeva v obou případech závislými na molekulárné váze. Dlouholeté práce své i svých žáků, jakož i důležité generalisace týkající se vodných roztoků shrnul Mendělějev ve svém klassickém spise Izslědovanie vodnych rastvorov po uděljnomu věsu (Petrohr., 1887), ale v nejnovější době ubírá se nauka o tomto předmětu jiným směrem, nežli byl v díle tom od Mendělějeva naznačen, t. j. nyní panuje všeobecně nauka o elektrolytické dissociaci solí ve vodných roztocích, kterouž theorii však Mendělějev nepovažuje dle soukromého sdělení za správný výraz našich vědomostí o tom předmětě, nýbrž jen za prozatímního předchůdce správnější theorie budoucnosti. Hlavně nutno dle Mendělějeva v oboru tom dále pracovati. Od r. 1871 pracoval Mendělějev a s ním Kirpičov, Hemilian, Boguský i Kajander o pružnosti plynů. Čásť první díla toho, popisující methody pracovní, vyšla r. 1875. V malé brošurce, vydané r. 1875, uvedeny jsou hlavní výsledky práce experimentální. Mendělějev ukázal, že odchylky od zákona Boyleova (Mariottova) jsou pro všechny plyny (nejen pro plyny »ideální« dle Regnaulta) positivní, při tlaku velmi vysokém a velmi nízkém, a v posledním případě, při hranici kondensace, chovají se plyny jako látky pevné, t. j. změnou tlaku nelze k sobě molekuly plynu značně přiblížiti neb od sebe je oddáliti. Určiv pak reálné koefficienty roztažlivosti plynů teplem shledal, že tyto stoupají se stoupající molekulárnou vahou plynu. Z dat uvedených Mendělějem je viděti, že zákony Boyleův (Mariottův) a Charlesův (Gay-Lussacův) jsou platny jen pro body křivky, kde přecházejí odchylky od zákonů těch v positivní a negativní neb naopak. S tímto problémem souvisí i práce Mendělějovy meteorologické, hlavně o zředění vzduchu v nejvyšších vrstvách atmosféry i organisace vzduchoplaveb za účelem jich zkoumání. Dva spisy Mendělějovy modifikovaly vyučování chemii, jehož se dostalo posledním třem generacím ruských chemiků: jeho Chemie organická a jeho Osnovy chimiji, kteréhož spisu vyšlo od roku 1869 šest vydání a který byl též přeložen do němčiny a angličiny. V tomto klassickém díle, plném nových ideí i názorů, vyvinul Mendělějev hlavně velkolepou přírodní generalisaci, nazvanou periodický zákon. Idee ty razily si mezi chemiky jenom pomalu dráhu a teprve čtyři momenty: odkrytí gallia, scandia, germania s vlastnostmi, jež předpověděl Mendělějev pro hypothetické prvky ekaaluminium, ekabor a ekasilicium, vyplňující do té doby prázdné mezery v periodické soustavě, jakož i důkaz, že beryllium se svými zdánlivě abnormálními vlastnostmi skutečně zaujímá místo, jež mu Mendělějev vykázal v přirozené soustavě, to teprve rozhodlo o tom, že periodická soustava byla od chemiků všeobecně přijata, a tím zároveň stal se radikální obrat ve vyučování chemii. Od té doby také datuje se nová perioda v badání na poli chemie anorganické. Mendělějev získal si velkých zásluh o rozvoj chemické industrie na Rusi. Roku 1863 sepsal první větší ruskou encyklopaedii předmětu toho a vedle toho často referoval o pokroku chemické industrie, jak se jevil na světových výstavách. Zejména jeho zásluhou stala se z industrie petrolejové na Rusi, původně nepatrné, velkolepá industrie světového významu, což má zejména velký význam pro posunutí civilisace směrem k centrální Asii. Stejným směrem pracuje Mendělějev nyní o povznesení průmyslu hornického, zejména hutnictví na Urale a Sibiři a dobývání uhlí v Rusku, o bezdýmném prachu ruské armády atd. Geniálnost a originálnost Mendělějeva jest známa celému vědeckému světu, přímý a nejbližší účinek měla však na četné jeho žáky na Rusi. Němci naň žárlí a jejich encyklopaedie obsahují o něm jen kratičké zprávy. Vysokých vědeckých vyznamenání dostalo se mu zejména od Angličanů, kteříž uznávají, že Mendělějev značí pro Rusko to, co značil Berzelius ve Švédsku, Liebig v Německu a Dumas ve Francii. Srov. Thorpe, »Nature« (sv. 40.. str. 193). Pisatel těchto řádků s vděčností vzpomíná, jak mocný vědecký i osobní vliv měl veliký slovan. chemik Mendělějev na jeho celou životní činnost vědeckou. Bnr. Dodatky Byl r. 1893 jmenován praesidentem »hlavního paláce měr a vah«, jímž zůstal až do své smrti dne 2. ún. 1907, jsa až do posledka neúnavně činný a vykonav sám i se svými spolupracovníky řadu vynikajících prací. V posledních letech svého života vydal veliké dílo o železářské industrii na Urále, počal vydávati »Bibliotéku technických vědomostí« (1900), určil poměr metrických měr a vah k oněm, jichž se užívá na Rusi. Svou periodickou soustavu prvků doplnil hypothetickými prvky »newtoniem« a »koroniem«, jež staví v čelo nullté skupiny, v niž jsou umístěny t. zv. vzácné plyny. Do roku 1903 a 1906 spadají dvě poslední vydání (7. a 8.) jeho »Osnov chimijį. V době této věnoval též pozornost vzdělání lidu, učitelstva a organisaci vysokých škol. Staral se vůbec o problémy všeobecně zajímavé a o časové otázky ze života ruského, o nichž uložil svá mínění ve spisech: Skryté (poslední) myšlenky (1904) a K poznání Ruska (1906; k tomuto vyšly po jeho smrti doplňky (1907). Jeho význam lze krátce oceniti asi těmito slovy: Nesmrtelné jsou jeho práce týkající se theoretické chemie (periodická soustava prvků). Byl vůbec veliký chemik, který obohatil svými výzkumy chemii fysikální, analytickou, anorganickou i organickou. Byl vedle toho i znamenitý technolog, vydávaje učebnice i monografie technologické a staraje se všemožně o rozvoj industrie na Rusi (tak na př. o průmysl petrolejový, kamenouhelný, železářský, výrobu bezdýmného prachu střelného, zemědělství). Ale byl též vynikající fysik, který vynalézal přesné methody i přesné měrné přístroje fysikální a který svými pracemi o plynech a kapalinách obohatil vědu o nové poznatky i nové problémy. Neméně však staral se i o veřejný život, jsa výborný národohospodář, statistik, sociální politik, popularisátor vědy a filosof, který v přečetných pojednáních a samostatných spisech uplatňoval své bohaté vědomosti. Náleží k nejplodnějším spisovatelům ruským vůbec a má neskonalé zásluhy o vybudování řeči a slohu přesně vědeckého i populárního. Byl universální genius a veliký člověk vůbec. Pro svou dobrou povahu byl všeobecně vážen a pro své zásluhy všeobecně uznáván. Ačkoliv byl výborný učitel a měl hojnost žáků, přece nezaložil vlastní školy chemické. Zemřel ve věku 73 let zánětem plic.-Pěkný životopis Mendělějeva podává P. Walden (»Berichte der deutschen chem. Gesellschaft in Berli◁, roč. 41., str. 4719). Bb.