Mendelssohn-Bartholdy Felix

, německý skladatel, dirigent a klavírista; od roku 1835 ředitel Gewandhaus-Orchester Leipzig. Z díla: symfonie (Reformační, Italská, Chvalozpěv, Skotská), předehry (Hebridy, Krásná Meluzína, Ruy Blas, Sen noci svatojanské, Klid, moře a šťastná plavba), instrumentální koncerty (2 klavírní, houslový), oratoria (Paulus, Elias), skladby komorní a klavírní (Písně beze slov), písně, scénická a jiná hudba. Jeho provedení Bachova oratoria Matoušovy pašije v roce 1829 v Berlíně znamenalo oživení zájmu o Bachovu tvorbu.

Ottův slovník naučný: Mendelssohn-Bartholdy Felix

Mendelssohn-Bartholdy: Felix Jakob Ludwig, hud. skladatel světového významu (*3. února 1809 v Hamburku – †4. list. 1847 v Lipsku), vnuk filosofa Mosesa Mendelssohna, pocházeje z bohaté bankéřské rodiny, dostal doma nejpečlivější vychování. Hudbě učila jej matka, později Ludv. Berger hře klavírní, Hennings hře houslové, Fr. Zelter skladbě, prof. Heyse řečem a Rösel kresbě a malbě, v níž Mendelssohn-bartholdy jevil vždy velikou vlohu. V 9. roce sklízel již úspěchy jako znamenitý virtuos na klavír a r. 1826, jako hoch 16letý, složil ouverturu k Shakespearovu »Snu v noci svatojanské«, dílo geniální duchem, originální a mistrné slohem. Rychlý vývoj Mendelssohn-barthova veleducha uspíšily ještě příznivé podmínky hmotné a rodinné. Otec Mendelssohn-bartholdyův pořádal každé neděle komorní a orchestrální zábavy hudební a mladý skladatel měl nejlepší příležitost svá díla slyšeti a říditi. Zde nabyl již v dětství neocenitelných zkušeností jako dirigent a mistrný instrumentátor. Tvořil vždy neobyčejně lehce, hravě, bez námahy duševní již v jedenáctém roce, kdy oddal se cele skladbě. Otec Mendelssohn-bartholdyův, Abraham, nevěře sám úžasným schopnostem a předčasnému rozvoji synovu, odjel s ním r. 1825 do Paříže. Chtěl slyšeti úsudek L. Cherubiniho. Slavný ředitel pařížské konservatoře zvrátil všecky otcovy pochybnosti, nabídnuv se dovršiti vzdělání Mendelssohn-barthovo. Otec nepřijal však návrhu a vrátil se do Berlína, kam rodina se byla přesídlila. Mendelssohn-bartholdy jal se studovati na universitě filosofii. Již před ouverturou Sommernachtstraum složil řadu děl, zvláště houslovou a klavírní sonaty, první symfonii, mužské sbory a operu Die Hochzeit des Gamacho. R. 1829 proslavil se uměleckým provedením Bachových skoro již zapomenutých »Pašijí dle sv. Matouše«, vzkřísiv je po prvé po smrti skladatelově trvale k životu. T. r. vypravil se do Anglie, sklízeje všude jako skladatel, pianista a dirigent veliké úspěchy. Roku 1830 cestoval v Italii a odjel odtud do Paříže a do Londýna. V té době složil dvě symfonie, A-dur a A-moll, ouvertury Hebriden a Walpurgisnacht a prvý sešit svých světoznámých Lieder ohne Worte, dále g-moll koncert a h-moll capriccio. Po návratu do Berlína přijal řízení hudební slavnosti v Düsseldorfě a hodnost městského ředitele hudby a opery. Zde složil ouverturu Schöne Melusine a začátek stkvělého oratoria Paulus. R. 1835 byl povolán do Lipska za ředitele Gewandhauskoncertů a povznesl je svými uměleckými výkony, svým velikým rozhledem, všestranným vzděláním na prvé místo v Německu. Zde dokončil »Pavlæ, složil dva Žalmy, řadu klavírních a komorních skladeb a ouverturu Ruy Blas. Odtud podnikl opět řadu uměleckých výprav Německem a Anglií, jsa všude nadšeně vítán a slaven. R. 1841 jmenovala jej universita čest. doktorem a královským saským kapelníkem. Konečně poslechl pozvání pruského krále Bedřicha Viléma IV., který chtěl tehdy založiti v Akademii berlínské hudební oddělení a svěřiti její řízení Mendelssohn-barthovi, a váben touhou po rodině odjel do Berlína. Zde složil hudbu k Sofokleově »Antigoně«, Skotskou symfonii a j. R. 1843 vrátil se do Lipska po nezdarech záměru krále pruského, byv jmenován král. pruským generálním hudebním ředitelem a ozdoben řádem pour le mérite. V Lipsku založil pomocí přátel konservatoř. Zbývající léta svého krátkého, ale požehnaného života věnoval povznesení konservatoře, skladbě a posledním uměleckým cestám v Německu a v Anglii. Slabý ústrojím tělesným, otřesen stálou činností a cestami, Mendelssohn-bartholdy, dojat hluboce úmrtím své sestry Fanny, zemřel záhy po ní nervovou mrtvicí. – Mendelssohn-bartholdy sloučil mysl nebesky jasnou, čistotu a krásu Mozartova klassického genia s líbezností, vroucností, ohněm a snivou lepostí romantického Webera. Neznal živě hlubokého výronu vášně, výbuchu nezkrotné síly, bouří citů a ponurých nálad Beethovenova ducha a pozdějších novoromantiků. Všechna díla splývala v lesku, záři a teple jeho čarovné, unášející zpěvnosti a v jeho jemné a přece barvami zářící a originální instrumentace. Mendelssohn-bartholdy byl rozhodný lyrik. Mnohým byl pro tyto vlastnosti jednostranným. Skutečně, jeho lyrika, náchylná k sentimentalitě a zavlečená jeho přečetnými nohsledy do všednosti, vzbudila později mocný a dosti spravedlivý odpor novoromantiků. Přes to jest Mendelssohn-bartholdy veleduch z boží milosti a díla jeho čarují posud krásou svých bezvadných útvarů, něhou, jemností a přímo pohádkovou vzdušností, svéráznými to rysy tvůrčí síly Mendelssohn-barthoovy. Lyrika Mendelssohn-barthova připojila se rozhodně k romantismu. Nejvíce vynikla v jeho 83 písních a sborech, dávno znárodnělých, a v jeho klavírních skladbách »Písně beze slov«. Z instrumentálních jeho děl mají mocnou pečet jeho osobitého ducha ouvertury »Sommernachtstraum«, op. 51.. »Hebride◁, též přezvaná »Fingalshöhle«, op. 21., »Meeresstille und glückliche Fahrt«, op. 27., »Schöne Melusine«, op. 32., »Ruy Blas«, op. 95., a »Walpurgisnacht«, op. 60., v prvém zpracování. Z velikých děl vynikla jeho dvě oratoria »Paulus« a Elias. Jimi stojí Mendelssohn-bartholdy hned vedle Bacha a Händela. Biblický jejich obsah pojal Mendelssohn-bartholdy pokročilým duchem času a místo slepě zbožné úcty k církevním názorům o umění líčil básnicky v tónech jeho skutečný děj a povahy osob. Četná díla Mendelssohn-barthova ze všech odvětví hudeb. umění jsou dávno majetkem obecným. Op. 1.-72. vydáno za jeho života, op. 73.-121. po jeho smrti. Po nádherném vydání jeho děl u Breitkopfa a Härtela (1875) následovala laciná, ale pečlivá vydání N. Simrocka, Petersa, Kahnta, Schubertha & Co. a j.-Literatura: Reisebriefe (z let 1830-32) a Briefe (z 1833 až 1847), 5. vyd. v Lips. 1882; Thematisches Verzeichniss a Systematisches Verzeichniss d. Werke F. Mendelssohn-bartholdy; Lampadius, Felix Mendelssohn-bartholdy, ein Denkmal (1848); Ed. Devrient, Meine Erinnerungen an F. Mendelssohn-bartholdy (1869); F. Hiller, F. Mendelssohn-bartholdy (1874); S. Hensel, Die Familie Mendelssohn-bartholdy (1879, 3 sv.; 8. vydání o 2 sv. r. 1895); dále psali biografie: C. Polko, A. Reissmann (3. vyd. 1893), La Mara (Studienköpfe), F. Gleich (Charakterbilder) a jiní. bk.

Související hesla