Meruňka obecná

, Armeniaca vulgaris – opadavá ovocná dřevina z čeledi růžovitých; někteří odborníci ji zařazují do rodu slivoň (Prunus) jako Prunus armeniaca. Pochází pravděpodobně z Číny, ze střední Asie a z Dálného Východu; jeden z rodičovských druhů, z něhož byly odvozeny v současnosti pěstované ovocné kultivary. Poskytuje chutné dužnaté ovoce.

Ottův slovník naučný: Meruňka obecná

Meruňka, Prunus armeniaca, druh rostlin mandloňovitých se švestkou a broskví příbuzných, známý jako krsek n. stromek s korou lysou, posázenou hojnými čočinkami (lenticellami) na mladších větvích. Listy v pupenu svinuté jsou dlouze řapíkaté, okrouhlovejčité, u zpodiny často srdčité, ostře zakončité a drobně pilovité. Květy, objevující se záhy z jara na mladém loňském dřevu, mají plátky bílé, z mládí růžově nadchnuté, okrouhlé, a dorůstají v peckovice obyčejně kulaté, aksamítově plsťnaté a z pravidla oranžové; jejich strana k výsluní obrácená bývá červená. Dužnina plodů jest rozličně žlutá n. červená, rozmanitě šťavnatá, chutná a vonná, a pecka (i 2) hladká, smačknutá, bez ryh a dírek. Meruňka byla z teplejších končin Asie přenesena do Armenie (odtud P. armeniaca n. malum armeniacum, jablko armenské) a z ní do Italie a ostatní teplejší Evropy. Dle povahy plodů a j. známy jsou hojné odrůdy meruňky, na př. ananasová, muškátová, pižmová, pomorančová, mandlová, broskvová, velkoplodá ranná, černoplodá perská a j. Z novějších odrůd doporučuje se meruňka Holubova pro velké, krásně oranžové ovoce a jeho zvláště lahodnou a jemnou chuť. Meruňka množí se vroubováním a kopulováním na rozličné druhy sliv. Děd.

Související hesla