Město

, sídelní útvar větší než vesnice, který splňuje určité minimální podmínky pro takové označení. Tato kritéria se v každém státě liší; obvykle mezi ně patří populační velikost, podíl ekonomicky aktivních obyvatel pracujících mimo zemědělství, hustota zástavby, úroveň infrastruktury a služeb. Město se vyznačuje intenzívními prostorovými vztahy a tzv. městským způsobem života; obvykle se skládá z centra (též city), z tzv. vnitřního města a z předměstí (s odlišnými funkcemi); administrativně se dělí na městské čtvrti. Podle převládající funkce se rozeznává město průmyslové, obchodní, obslužné, dopravní, lázeňské či polyfunkční. – První města vznikala již ve starověkých civilizacích (Mezopotámie, Egypt), tehdy jako střediska obchodu se zemědělskými přebytky. Postupně se etablovala jako centra ekonomické a politické moci; růst jejich významu byl úzce spojen s procesy urbanizace, industrializace a koncentrace. V současnosti soustřeďují města ve vyspělých zemích většinu obyvatel, ekonomické aktivity i politické moci. – Vznik měst v českém státě datován od 13. stol.; byla vytvářena ze starších sídelních aglomerací nebo zakládána na tzv. zeleném drnu (v dosud neosídleném místě). Podle zakladatele rozlišována na královská nebo poddanská (v majetku šlechty, církve, či jiných měst), podle velikosti na velká (civitates) a městečka (oppida). Za specifické město lze považovat město horní. Základní charakteristiku představuje městské právo, které město odlišuje od ostatních sídelních útvarů. Obyvatelstvo středověkého města bylo osobně svobodné. Dělilo se na tři základní skupiny: patriciát (nejmajetnější rodiny, kupci, pozemkoví vlastníci), střední vrstvu (nejčastěji řemeslníci) a městskou chudinu (viz též měšťané).

Související hesla