Mezopotamská literatura

, literatura sumerská a akkadská (babylónsko-asyrská) vznikající na území Mezopotámie od 3. tis. př. n. l. do konce 1. tis. př. n. l. K nejstarším patří mýty o bozích (Enlil, Enki, An, Inanna-Ištar, Err, Ninurta, Marduk) a mudrcích (Adapa, Artachasís – hrdina mýtu o potopě). Enuma eliš vypráví o stvoření světa, o činech bájných králů eposy o Gilgamešovi, Enmerkarovi aj. Hrdiny mnoha příběhů jsou králové Sargon a Narámsín (Prokletí Akkadu) z konce 3. tis. př. n. l. S náboženstvím je spjata i lyrika, zejména oslavné hymny na bohy i krále, děkovné a prosebné modlitby. Oblíbeným žánrem byly spory a dialogy (spor pastýře a rolníka, motyky a pluhu, dialog pána s otrokem, syna s otcem, rozhovor o spravedlnosti bohů). Česky vyšly Mýty staré Mezopotámie, Epos o Gilgamešovi, Nářek nad zkázou města Uru.

Související hesla