Mikrofon

, elektroakustický přijímač (měnič) měnící akustickou energii v místě, v němž se nachází, na elektrický signál. Mikrofon je základním prvkem elektroakustického zařízení, určeného pro přenos akustického signálu. Podle účelu, jakosti, odolnosti, ceny atd. se mikrofony dělí např. na uhlíkové, magnetodynamické, piezoelektrické, kondenzátorové. Viz též mikroport.

Ottův slovník naučný: Mikrofon

Mikrofon (z řec.) jest přístroj v telefonii velmi důležitý; jím zesilují se slabé zvuky tak, že jest možná zřetelně je slyšeti. Principu mikrofonu porozumí čtenář z jednoduché úpravy znázorněné ve vyobr. Na resonanční desce R postavena jest stěna S, jíž prochazejí dvě destičky uhlové U1 a U2. Destičky tyto spojeny jsou na koncích zahroceným uhlíkem U; na druhých koncích vychází od nich vedení k telefonu T článku galvanickému B, jehož druhý pól jest spojen s telefonem. Položíme-li na desku R na př. hodinky, rozechvívá se deska R a ovšem i stěna S chvěním podobným tomu, jaké jest příčinou zvuku hodinek. Chvění toto sděluje se i uhlíku U a způsobuje nestejný dotek jeho hrotů s deskami U1 a U2. Tím se však mění odpor galvanický v kruhu BU2 UU1 T a tudíž také intensita proudu. Změny intensity dějí se v tom tempu, ve kterém dějí se změny odporu – odpovídající tempu příslušného zvuku – vyvolávají tudíž indukcí podobné zvuky v telefonu. Rozmanitou úpravu, vzhledem k účelům telefonickým, dali mikrofonu Berliner, Lüdtge, Hughes, Thomas a Kummer, Kaltofen, Maiche, Journaux, Dejough, Blake, Fuller, Crossley, Ader, D’Arsonval a Bert, Dembinsky, Montanus, Sasseratl, Colacicchi a Marini, D’Argy, Hipp, Berthon, Ochorowicz, Hunnings a mnozí jiní. Mikrofonu užívá se též v lékařství pro nahluchlé nebo pro pozorování velmi slabých zvuků v těle lidském i zvířecím, k pozorování otřesů země, k vyhledávání skrytých pramenů atd. nvk.

Související hesla