Mincmistr

, správce mincovny.

Ottův slovník naučný: Mincmistr

Mincmistři (lat. tresviri auro, argento, aeri fiando feriundo, magistri monetae, monetarii; něm. Münzmeister, Vorstände, Direktoren der Münze) nazývají se úředníci, jimž přináleží všeobecná správa mincoven a jimž podřízeno jest ostatní úřednictvo. Ve středověku tvořili mincmistři a ostatní úřednictvo mince zvláštní sdružení, jimž dáváno jméno » mince spřízněných « (Münzverwandten). Sdružení ta nadána byla často zvláštními privilejemi a měla vlastní moc soudcovskou. Z jejich rozsudků bylo možno se odvolati toliko ke králi. Jakou moc vykonávala někdy sdružení taková, nejlépe patrno z historie sdružení mincovních (Hausgenossen) ve Vídni po r. 1522. Mincmistři byli z pravidla úředníci komorou panovnickou zvolení, správu mincovny přejímali buď za plat úřednický, kvartálně vyplacený, nebo na účet (auf Raitung), při čemž z čistého užitku plynul jim určitý zisk, anebo též v nájem za určitý peníz odváděný panovničí komoře. Při přejímání úřadu uzavírána obyčejně smlouva (Bestallung), v které uvedeno, jak mincmistři v úřadě chovati se mají, dle kterého mincovního řádu a disposic mají mince raziti, jak mají účty vésti a pod. Skorem všude byl úřad mincmistrovský úřadem vynikajícím, vysokým. K ruce měli mincmistři jako druhého úředníka mince vardeina (Guardein), jemuž bylo hlavně vésti účetní kontrolu (Gegenraitung) nad mincmistry a zastávati je v nahodilé nepřítomnosti. Dalším úředníkem mince byl šmitmistr (Schmjedmeister), jenž řídil práce v šmitně cili pregírně. Jemu k ruce byla řada pregéřů rozličných stupňů, z nichž t. zv. dílovedoucí (Werkmeister, Werkübergeher) byli nejlépe placeni. K mincmistrovskému úřednictvu a zřízencům patřil dále vrchní želez řezač (Obereisengraber) se svými pomocníky a učedníky (Graveure, Eisengraber, Eisengraberadjunkte, Eisengraberscholar). Dále písař mince (Münzschreiber), počítač peněz (Geldzehler), pak dohlížitel na verky pohonné (Treibwerke, Wasserwerke), obyčejně mistr tesařský, strojní šatář (Zugschaffer) a hlídač brány mincovny (Thorwartel). Při velkých mincovnách v značném rozsahu mincujících bylo ovšem úřednictva toho dle potřeby více; byli tu ještě pokladní (Cassiere), účetní úředníci (Raitoffiziere) různých stupňů, šmelcíři, dělníci při strojích tažných (Streckwerkleute), topiči a jiný podřízený personál. V starších dobách často mincmistři zastávali i úřad řezače želez; bývalť postup úřední dle okolnosti té zařízen a v čele úřadu byl rád vídán dobrý umělec. V Čechách připomínají se mincmistři již v X. st., jejich jména nalézáme na českých denárech. V Čechách mincmistři pražští z pravidla považováni za prvé v zemi; byli jedinými mistry zlaté mince, měli poměrně největší plat a funkce jejich brzy přinesla jim titul horního rady. Mincmistři kutnohorští byli úředníci nižšího řádu a měli dle toho též toliko titul úředníků mince. V době rozkvětu hor Jáchymovských byl úřad mincmistrovský při minci jáchymovské úřadem vynikajícím a osazován proto vynikajícími muži Posledním mincmistrem v Praze byl Alois Franz (po r. 1857), v Kutné Hoře Jan František Wayer (po r. 1726), na Jáchymově Jan Jakub Macasius (po r. 1672) a v Budějovicích Kryštof Mattighofer ze Sternfeldu (po r. 1612). – Literatura. E. Fiala, Beschreibung der Sammlung böhmischer Münzen und Medaillen des Max Donebauer (soupis českých mincmistrů vardeinů a řezačů želez); týž, Die Beamten und Angehörigen der Prager Münzstätte (regesty; »Numismat. Zeitschrift«, Vídeň, sv. XXVII., XXVIII., XXIX. a XXX.). Soupisy mincmistrů cizích z pravidla bývají uveřejněny v moderních dílech numismatických. Faa.

Související hesla