Minorité

, menší bratři – členové žebravého mnišského řádu (viz též mendikanti), který je součástí duchovního společenství františkánů. Založeni v roce 1209 sv. Františkem z Assisi, 1223 potvrzeni papežem jako samostatná řehole. Záhy se v rámci minoritů vyvinuly dvě větve (přísnější spirituálové a mírnější konventuálové), mezi nimiž trvaly dlouhodobé spory. Až do roku 1443 však podléhali jednomu řádovému generálovi, poté ustanoveny funkce dvou nových vikářů. V roce 1517 definitivní rozdělení minoritů na řád menších bratrů konventuálů (původní minorité) a všechny přísnější směry, čili observance (františkáni v užším významu).

Ottův slovník naučný: Minorité

Minorité, menší bratří (fratres minores), nazývali se původně členové duchovního řádu, jejž založil sv. František z Assisi. V Čechách byly založeny kláštery m-tův: u sv. Jakuba v Praze (nejstarší, z r. 1232), u sv. Ambrože (1233), v Litoměřicích (1233), v Kadani (1240), v Hradci Králové (1243), ve Stříbře (1253), v Bechyni (1281), v Jílovém, ve Vys. Mýtě (1290), v Ml. Boleslavi (1295), v Plzni (1296), v Benešově (1320), v Mostě (1328), v Horažďovicích (1330). Za naší doby mají minorité již jen kláštery v Praze (u sv. Jakuba), v Mostě a v Krumlově.

Související hesla