Miříkovité

, mrkvovité, okoličnaté, Apiaceae, Daucaceae, Umbelliferae – rozsáhlá čeleď dvouděložných rostlin z řádu dřínokvětých, Cornales (dříve miříkokvětých, Apiales); dělí se na asi 300 rodů s 3 000 druhy. Miříkovité rostou v mírných pásmech obou polokoulí, od nížin až po vysoké hory (rod Neogaya), často na suchých stanovištích, ve stepi (rod Ferula) i na březích vod (sevlák), v mělké vodě (halucha, potočník) aj. Jednoleté byliny (koriandr, anýz), dvouleté (celer, bolehlav) i vytrvalé (andělika, bedrník), zřídka keře (Bupleurum fruticosum). Charakteristické jsou drobné květy seskupené v jednoduchých nebo složených okolících, opatřené obaly a obalíčky (někdy chybějí). Plod je většinou poltivá žebernatá dvounažka, v oplodí zpravidla se siličnými kanálky. Některé miříkovité se pěstují jako zelenina (mrkev, pastinák, celer, kopr, petržel, libeček) a koření (kmín, kerblík, fenykl, koriandr). K léčivým rostlinám patří bedrník, libeček, andělika, k medonosným koriandr, k plevelům dejvorec, bršlice kozí noha; jedovaté jsou bolehlav plamatý, rozpuk jízlivý aj. Pro okrasu se v Evropě začal pěstovat bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), v současnosti i v ČR agresívně se šířící plevel jehož listy způsobují po dotyku u citlivých lidí vyrážku.

Ottův slovník naučný: Miříkovité

Umbelliferae, okoličnaté, čeleď rostlinná z řádu okoličnatokvětých (Umbelliflorae), obsahuje 1leté n. vytrvalé byliny obyčejně s lodyhou ryhovanou, v článcích dutou, s listy střídavými, pochvatými, objímajícími napuchlé lodyžní uzliny, zhusta zpeřenými n. mnohonásobně složenými, bezpalistnými a s květy drobnými, obojakými v jednoduchých n. složených okolících n. strboulech. Listeny pod okolíkem nazývají se obalem a pod okolíčky obalíčky. Květy pometáním jednopohlavné původně pravidelné, krajní v okolíku však nepravidelné, paprskující. Kalich 5zubý n. laločný n. nezřetelný. Koruna z 5 volných, bílých, načervenalých n. žlutých plátků, jež mívají na konci dovnitř vehnutý lalůček. Tyčinek 5 v poupěti dovnitř vehnutých. Semeník zpodní, 2pouzdrý, nahoře pokrytý nadplodním. žlaznatým terčem a zakončený 2 krátkýma čnělkama, uzrává ve dvojnažku zdola k hořenímu konci se poltící. Nažky často na nitkovitém středním sloupku n. plodonoši koncem zavěšené, na ploše vnitřní (styčné) více méně ploché, na vnější vypouklé straně s 5 hlavními žebry, v každé brázdě mezi žebry s 1 vedlejším žebrem, uvnitř obyčejně s 1 až více tmavěji zbarvenými, olejem aetherickým naplněnými chodbičkami, jež dodávají semenům kořenné chuti. Semeno bývá s oplodím pevně spojené, s tenkým osemením a s hojným rohovitým bílkem, v jehož hořením konci jest uzavřen malý klíček. Čeleď tato jest jednou z nejpřirozenějších a rody tvoří nepřetržitý řetěz. Všech druhů jest asi na 2000, skoro po celé zemi rozšířených, nejvíce v mírném pásmu, zvláště sev. polokoule, v tropech jen sporadicky. Vyskytují se hojně na lukách (u nás hlavně v otavách), v lesích, na kopcích i horách, na rumištích, v bažinách i ve vodách. Mnohé z nich jsou pěstovány v zahradách pro užitek (semena, listí, kořeny a oddenky) jako zelenina kuchyňská, pro píci, jako léčivé byliny a konečně pro okrasu. Některé jsou jedovaté. Soustava této jednotvárné čeledi založena jest na povaze bílku v semenech. Hlavní skupiny jsou 3: I. Umbelliferae, rovnosemené, mají bílek ve zralém semeni na vnitřní straně plochý n. trochu vypouklý. Sem náleží většina rodů. Dále dělí se: 1. Haplozygeae, jednoduše žebernaté, mají na každé nažce po 5 podélných žebrech, jež jsou někdy sotva zřetelná. K těmto náleží 6 podčeledí: a) Ammieae, kmínovité, s květy ve složených okolících a s plody bezkřídlými, smáčknutými se stran, tak že styčná plocha obou nažek jest poměrně úzká. Rody: Cicuta, Apium, Petroselinum, Trinia, Helosciadium, Falcaria, Ammi, Aegopodium, Carum, Pimpinella, Sium, Berula, Bupleurum, Sison. b) Seselinae, seselovité, s květy ve slož. okolících a s plody bezkřídlými, nesmáčknutými a na příčném řezu okrouhlými. Rody: Oenanthe, Aethusa, Foeniculum, Seseli, Libanotis, Coenolophium, Cnidium, Silaus, Meum, Conioselinum, Crithmum. c) Peucedaneae, smldníkovité, s květy ve slož. ok. a s plody se hřbetu smáčknutými, tak že nažky na ploše styčné jsou nejširší a přiléhají k sobě celou vnitřní plochou, pročež okraj plodu jest nerozeklaný. Rody: Peucedanum, Thysselinum, Imperatoria, Anethum, Pastinaca, Heracleum, Tordylium, Ferula, Dorema, Opopanax. d). Angeliceae, děhelovité, podobají se předešl., nažky mají jen úzkým pruhem spolu spojené, tak že okraj plodu jest dvoukřídlý. Rody: Angelica, Euryangium, Archangelica, Selinum, Levisticum, Ostericum. e) Sa niculeae, žindavovité, s květy v jednod. okol., ve svazcích n. ve strboulech a s plody nesmáčknutými n. jen poněkud se hřbetu. Rody: Sanicula, Astrantia, Hacquetia, Eryngium. f) Hydrocotyleae, pupečníkovité, s květy stlačenými v chudých, klubíčkatých hroznech a s plody se stran smačknutými. Rody: Hydrocotyle, Bolax. 2. Diplozygeae, dvojitě žebernaté, mají mimo 5 žeber hlavních ještě 4 vedlejší žebra mezi hlavními, vedl. ž. mohou také býti často silnější. K těmto náležejí 3 podčeledi: a) Silerineae, timojovité, mají plody bez ostnů a štětinek a všechna žebra nekřídlatá. Siler, Cuminum. b) Thapsieae, hladýšovité, mají plody jako u předešl., vedlejší žebra však (zvl. krajní) křídlatá. Thapsia, Laserpitium. c) Dauceae, mrkvovité, s ostny a štětinkami na žebrech plodů, Daucus.-II. Umbelliferae, křivosemené, mají bílek v plodu na vnitřní straně žlábkovitě prohnutý. Sem náležejí 3 podčeledi: a) Smyrneae, tromínovité, s plody, jež mají nažky s 5 hl. zebry, stejně dlouhými a širokými, nezobanitými. Conium, Pleurospermum, Lagoecia, Smyrnium, Prangos, Arracacha. b) Scandiceae, vochlicovité, mají plody s 5 často nezřetelnými žebry na každé nažce, protáhlé, delší než širší, často zobánkovité. Scandix, Anthriscus, Chaerophyllum, Cerefolium, Myrrhis. c) Caucalideae, dejvorcovité, mají na nažce vedle 5 hl. ž. ještě mezi těmi 4 vedl. žebra, jež všechna jsou osténkatá n. štětinkatá. Caucalis, Turgenia, Torilis. III. Umbelliferae, dutosemené, s bílkem v semenech na vnitřní straně lžicovitě vydutým. Coriandrum, Bifora. Vm.

Související hesla