Mléčná dráha

, světlý pás nepravidelného tvaru obepínající celou oblohu. Je tvořen velkým počtem hvězd náležejících do naší Galaxie.

Ottův slovník naučný: Mléčná dráha

Mléčná dráha (řec. γαλαξιας, od γαλα = mléko) jest pás bíle se třpytící a nebeskou kouli na dvě nestejné části dělící, jejichž povrchy mají se k sobě asi jako 8 : 9. Celkem má podobu hlavního kruhu, jehož severní pol jest blízko kštic Bereniky (rektascense 12h 38m, deklin. + 31 1/20) a jižní pól mezi Foenixem a Velrybou. Hlavní směr mléčné dléčnáhy slove galaktický rovník, který protíná rovník nebeský pod úhlem asi 63° dvakrát: po prvé mezi Prokyonem a Siriem, po druhé v Antinou (Orlu). U nás nevidíme arci nikdy celého kruhu, nýbrž jen čásť, kdežto ostatní kus zakrývá nám země. Teprve na rovníku jeví se mléčná dléčná jako uzavřený kruh v celé kráse. Jas mléčné dléčnáhy způsoben jest nesčetnými, od země velmi vzdálenými hvězdami, které jsou v tomto pásu nejhustěji nakupeny. Pás ten není ostře ohraničen, není všude stejně široký a jeví se oku pozorovatele též dle okolností různě širokým. Mléčná dléčná protíná ekliptiku u Blíženců, vine se dále souhvězdími Persea, Kassiopeje, Labuti, Lišky se Šípem, Orla s Antinoem, Štítu Sobieského, Střelce, Jižní Koruny, Oltáře, Centaura, Lodi Argo, Velkého Psa, Jednorožce. Jako šířka jest i lesk na různých místech rozdílný; pozoruhodno jest však, že zároveň se šíří i lesku přibývá. Nejširší jest pás mezi Hadonošem a Antinoem, nejužší pod Jižním Křížem. Nejjasnější místo mléčné dléčnáhy jest na již. nebi mezi Oltářem, Štírem, Střelcem a Hadonošem, po něm pak na sev. nebi bohatá hvězdami končina v Orlu a Labuti, kde mléčná dléčná se dělí. Nejméně třpytí se v Jednorožci a v Perseu. Jen asi na 2/5 délky jest mléčná dléčná nerozdělena, hlavní rozdělení nastává u α Centaura a dosahuje Labuti. Také u Velkého Psa dělí se mléčná dléčná., jakož i mezi Křížem a Centaurem. Není snadno přesně mléčnou dléčnáhu ohraničiti a zobraziti. Pokusili se o to Heis, Houzeau, Klein, Böddiker a Easton na severu, a to pouhým okem, na jihu Russel a Barnard fotografií. Již Démokrit a Manilius vyslovili se, že jas mléčné dléčnáhy pochází od nesčetných hvězd, avšak teprve Galilei to potvrdil r. 1610 pozorováním pomocí dalekohledu. Pozdější pozorování velkými dalekohledy dokázalo, že jas pochází jen od hvězdiček hustě u sebe se nalézajících, nikoli od mlhovin, jichž má mléčná dléčná po skrovnu. O tom, jak vysvětliti tvar mléčné dléčnáhy, který je na první pohled velmi složitý, vyslovena byla rozličná mínění; ale otázka ta není dosud konečně vyřízena; souvisíť s otázkou o uspořádání viditelného všehomíra. O této otázce podává Newton tento pravděpodobný náhled: Většina hvězd, tvořících soustavu hvězdnou, jest ve všech směrech rozdělena v rozsáhlé rovině nebo poblíže ní. Tuto rovinu určuje mléčná dléčná a velká většina hvězd je takto rozložena v prostoru tvaru kulatého a poměrně plochého terče. Jiní vidí v celé té soustavě hvězdné tvar ploché čočky nebo tělesa kruhovitého, plochého asi jako prstencovitá mlhovina v Lýře, neb i tvar dvou protínajících se těles kruhovitých a tvar velmi ploché závitnice atd. Tvary ty shledáváme u mlhovin a hvězdokup. Tolik jest však jisto, že asi uprostřed této ohromné soustavy hvězdné nalézá se naše slunce. Rozsáhlý úzký pás, kde jsou hvězdy nejhustěji nakupeny, označujeme názvem rovina galaktická nebo mléčná dléčná Po obou stranách mléčné dléčnáhy jsou hvězdy více od sebe vzdáleny; počtu jejich ubývá k pólům. Po obou stranách mléčné dléčnáhy jest krajina mlhovin. Na otázku, je-li snad mléčná dléčná se vším, co objímá, jedinou soustavou a je-li takových soustav více, jsou-li nejvzdálenější mlhoviny také takové soustavy (mléčné dléčnáhy), lze odpověděti, že je to sice možno, ale že uspořádání hvězdokup a rozlišitelných mlhovin mluví proti tomu. – Srv. Gruss, Z říše hvězd, str. 756 a n. VRý.

Související hesla