Mnichov

, německy München – město v jižním Německu, hlavní město Bavorska, na Isaru; 1,2 mil. obyvatel (1998, třetí největší město země). Obchodní, průmyslové, finanční a kulturní centrum Bavorska. Průmysl strojírenský, chemický, elektrotechnický, potravinářský (výroba piva), textilní, polygrafický, optický, automobilový aj. Veletrhy. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro. Divadla, muzea, galerie (glyptotéka, pinakotéka), knihovny, botanická a zoologická zahrada. Vědecké ústavy, univerzita (1826), technická univerzita (1868) a jiné vysoké školy. Mezinárodní operní festival (poprvé v roce 1901). Historické památky (dóm, kostely ze 17. a 18. stol., komplex Rezidence, radnice, kurfiřtský zámek Nymphenburg, zámek Amalienburg). – Mnichov byl založen ve 12. stol., 1255 – 1918 rezidence bavorských Wittelsbachů. Velký hospodářský a kulturní rozvoj zejm. v 19. stol. (významné středisko evropského klasicismu). V roce 1938 zde byla podepsána mnichovská dohoda. Za 2. světové války těžce poškozen. Dějiště letních olympijských her v roce 1972. Viz též Alte Pinakothek.

Ottův slovník naučný: Mnichov

Mnichov (něm. München, lat. Monachium, franc. Munich), hlav. a sídelní město království Bavorského a spolu hl. město vlád. obvodu hornobavorského; leží z větší části na levém břehu Isary (na 48° 9´ s. š. a 11° 35´ v. d. od G.), v planině se všech stran otevřené (519 mnichov n. m.), na s. a z. bažinaté, na j. a v. úrodné a lesnaté. Podnebí následkem značné výšky nadmořské a blízkosti Alp jest drsné; teplo a zima velmi rychle se střídají: průměrná teplota roční 7,6 °C; srážek ročně 788 mm. Mnichov zaujímá plochu 6837 ha a má dnes 19.928 domů, v nichž 96.179 bytů; dělí se na 22 okresů. Kromě toho souvisí s Mnichovem řada obcí venkovských. Oba břehy Isary spojuje 7 mostů. V XIX. stol. zřízeno mnoho nových, širokých ulic a přestavěno množství domu. Celkem má Mnichov kolem 700 ulic a náměstí. Z těchto nejdůležitější jest Marianské (Marienplatz) s 6 m vysokým sloupem Marianským (plán č. 4.), jejž r. 1638 postavil kurf. Maxmilián I. na pamět vítězství bělohorského; zde sbíhají se nejdůležitější obchodní ulice starého města; náměstí Maxa Josefa (s Rauchovým pomníkem Maxmiliána I.; na sev. straně náměstí jest residence. na vých. divadlo, na jihu pošta); náměstí Wittelsbašské, Maxmiliánovo (s promenádami, nádhernou kašnou Wittelsbašskou z r. 1895 [pl. č. 11.] a pomníkem Liebigovým), Karlovo náměstí (pomník Göthův), Karolinino náměstí (s obeliskem na pamět 30.000 Bavorů. zhynulých při Napoleonově výpravě na Rus), Promenádní náměstí, Královské náměstí, Odeonské náměstí (s pomníkem krále Ludvíka I. a s nádhernou koncertní budovou Odeonem) a j. Z ulic vyniká Ludvíkova třída (Ludwigstr.), 37 m široká. počínající u dvorany vojevůdců a rozkládající se v délce 1170 m až k vítězné bráně (pl. F, 2). dále Neuhauserstrasse, Kaufingerstrasse, Theatinerstrasse, Residenzstrasse, Maxmilianstrasse a j. Do čtyř nádraží (největší jest ústřední na záp. města) ústí devět drah. Jednotlivé části města mezi sebou a s předměstími spojuje elektrická, koňská a parní tramway a omnibusy (Tram Car). Obyvatelstvo Mnichova i s předměstími možno počítati dnes na 463.000 duší. (R. 1871 měl Mnichov 169.000, r. 1880 230.000, r. 1890 351.000 ob.). Ze 407.307 ob. r. 1895 napočtených bylo 197.596 mužův, 209.711 žen; katolíkův bylo 340.403, evangelíků 57.478, starokatolíku 1321, židů 7167, jiného vyznání 938. Mnichov jest sídlem bavor. ministerstva, nejvyšších soudních. správních a finančních úřadův zemských i úřadů krajských (hornobavorských) a obvodních; dále arcibiskup. ordinariátu a kapituly (far katol. jest 12 a několik klášterů prot. vrchní konsistoře (fara jedna), voj. velitelství, gener. ředitelství drah, 9 vyslanectví a 16 konsulátů. Správu města vedou dva purkmistři, 35 členů magistrátu a 60 výborů obecních. Policie jest státní. Vedle placených hasičův jest četný sbor dobrovolný. Město osvětleno jest jednak plynem, jednak elektřinou; výtečnou kanalisací a zřízením vodovodu (síť má skoro 250 km délky) zlepšily se neobyčejně poměry zdravotní. Mnoho ústavů vzdělavacích, vědeckých, humanních. Buďtež jmenovány: universita, pův. r. 1472 v Ingolštatu založená, r. 1802 do Landshutu, r. 1826 do Mnichova přeložená, s přísluš. ústavy, hvězdárnou a bibliotékou o 400.000 svazků; r. 1899 zapsáno bylo ok. 3500 posluchačův; technika (přes 2000 posl.), akademie umění výtvarných, proslulá zejména oddělením malířským, akademie vojenská; zvěrolékařská škola (skoro 300 posluch.), akademie lesnická; řada jiných škol, jako: několik gymnasií, reálek a reálných gymnasií; uměl.-průmyslová škola, průmysl. a obch. školy pro mužské i ženské, hudební a divadelní škola, učitelské semináře, ústav ke vzdělání učitelů tělocviku, kněžský seminář (Collegium Georgianum), školy vojenské vůbec, dělostřelecké a inženýrské školy, kadetky; mnoho škol obecných (přes 40.000 žákův) a spojených s nimi pokračovacích; ústavy hluchoněmých a slepců. Vedle nemocnic a klinik při universitě měst. nemocnice, blázinec, mnoho špitálů, bezplatné lázně městské pro mužské i ženské. Množství rozmanitých spolkův. Jmenovati sluší: akademii věd, společnost pro anthropologii, ethnologii a pravěké dějiny, histor. spolek hornobavorský, geografickou společnost, společnost uměleckou nejstarší a nejdůležitější v Německu), akademii hudební, hospodářský ústřední spolek bavorský (pořádá známou slavnost říjnovou, Oktoberfest), 3 lože zednářské a mnoho jiných rozličných spolkův odborných, dobročinných a zábavních. České spolky: Tělocvičná jednota »Slova◁, Českoslovanský vzdělavací spolek »Pokro▽, Vzdělávací spolek »Prahæ a »Záložnæ. Z knihoven kromě vzpomenuté výše universitní vyniká král. dvor. bibliotéka (založená v XVI. st.; má skoro million svazků [40.000 rukopisů]); archivů jest několik (říšský, tajný státní a domácí, krajský, městský [listiny od roku 1265]). Mnoho časopisů vědeckých; 20 politických (nejznámější: »Allgem. Zeitung«, »Vaterland«, a oblíbený, výtečně řízený humoristický list »Fliegende Blätter«). Do města, také jako východiště do Alp výhodně položeného, lákají památky umění stavitelského a vzácné poklady umělecké tisíce a tisíce návštěvníků z celého světa. Z kostelů mnichovských nejstarší jsou spolu sousedící kostely sv. Petra a sv. Ducha (pl. E, 4); nejznamenitější a svými skoro 100 m vysokými kupolovitě zakončenými věžemi pro Mnichov význačný jest kostel Matky Boží (Frauenkirche, pl. E, 4). Stavěn byl v l. 1468 – 1488 v slohu gotickém; uvnitř má mnoho oltářů, v oknech cenné malby na skle; v hlav. lodi znamenitý náhrobek císaře Ludvíka Bavorského z r. 1625. Kostel sv. Michala s Thorwaldsenovým památníkem vévody Eugena Leuchtenberského, při dvorním kost. theatinském sv. Kajetána (z r. 1661 – 75) v italském slohu rokokovém od Barelly postaveném, s bohatým štukováním a vysokou kupolí, jest hrobka vladařů bavorských; kostel sv. Jana Nepom. v bohatém slohu copovém. Z pozdější doby pochází kostel sv. Ludvíka (1829 – 44) s ohromným obrazem posledního soudu od Cornelia, kostel P. Marie Pomocnice v Au a kostel sv. Bonifacia (z r. 1850), zvaný obyčejně jen »basilikæ, nádherná stavba ve slohu italských basilik o pěti lodích s malbami freskovými, a konečně kostel Všech Svatých (z l. 1826 – 1837). Kromě toho má Mnichov ještě několik jiných kostelů; také pravoslavný (dříve sv. Salvátora) pro něco málo příslušníků východ. církve. Přízní vladařů obohacen jest Mnichov mnohými nádhernými stavbami soukromými i veřejnými; památna jest v té příčině zejména doba Ludvíka I. Znamenitá residence (pl. EF, 4) jest skupina tří staveb, totiž »staré residence« (alte Residenz) z l. 1612 – 1619, s nádherným schodištěm a s dvoranami skvostně upravenými, zdobenými malbami, »královské stavby« (Königsbau, provedené v l. 1825 – 35 dle vzoru florenckého paláce Pitti od Klenzeho, se Schnorrovými freskami, sbírkami skvostů uloženými v klenotnici [čes. koruna Bedřicha Falc.] a v nové kapli), a konečně ve slohu ital. renaissance vystavěné části, zvané »Festsaalbaų (z l. 1832 – 42), s řadou slavnostních dvoran, zdobených obrazy a sochami (sály Odysseovy, sál bitev, sál Karla Vel. atd.; v jídelně známá Schönheits-Galerie Ludvíka l.). Severně od residence pěkná dvorní zahrada, uzavřená s dvou stran arkádami, jež zdobí fresky. V sever. křídle museum sádrových odlitků, v západ. museum ethnografické. Se zahradou sousedí dům umělecké společnosti, s výstavou prací žijících umělců. Naproti zahradě vzpomenutý již Odeon; mezí residencí a kostelem theatinským dvorana vojevůdcův (Feldherrnhalle, pl. č. 2.), napodobenina loggie dei Lanzi ve Florencii, se sochami Tillyho a Wredeovou a s pomníkem bojovníkův, na záp. od residence arcibisk. palác, bursa a ministerské budovy; na jihu resid. divadlo (z r. 1752 až 1760) a král. dvorní a národní divadlo (r. 1823 vystavěné; z největších v Německu); vedle toho má Mnichov ještě 4 divadla. V Ludvíkově ulici vedle paláců prince vladaře Luitpolda a vév. Maxa vynikají budovy dvorní a státní knihovny (od Gärtnera z l. 1832 – 43), university (od téhož z l. 1835 – 40); od vítězné brány (r. 1850 od Ludvíka bavor. vojsku vystavěné) na levo stojí monumentální, ve slohu italské renaissance zbudovaná akademie výtvarných umění z l. 1879 – 1885 (pl. EF, 2). Jihovýchodně od residence v ulici Maxmiliánově jest pošta, mincovna, stará budova národního musea a proti té dům vlády; po dvojatém mostě Maxmiliánově dojdeme k Maximilianeu (pl. G, 4), v němž vzdělávají se nadaní mladíci pro službu státní. Ve třech síních 30 velikých obrazů z dějin světových (Kaulbachova bitva u Salamíny). Nové nár. museum, nedávno dostavěné a zařízené (v ul. prince regenta; pl. F, 3), chová sbírky uměl. památek ze všech zemí kulturních od nejstarších dob se zvláštním zřetelem k Bavorsku. Jak stavbou svojí, tak zejména poklady malířského umění vyniká stará pinakothéka (pl. E, 3) v slohu renaissančním v l. 1826 až 1836 od Klenze zbudovaná a ozdobená 24 sochami slavných malířů od Schwanthalera. V 13 hlavních sálech a 23 vedlejších vystaveno tu 1400 obrazů, spořádaných dle škol a času (hlavně zastoupeno tu umění hollandské a německé; mnoho obrazů Petra Pavla Rubensa, van Dycka a j.); ve přízemí sbírka rytin, kreseb a vas. Naproti stojící nová pinakothéka obsahuje obrazy nových mistrů (zejména školy mnichovské) a v přízemí malby na porculánu a »antiquarium«, sbírku to drobných starožitností egyptských, řeckých a římských. Na západě od staré pinakothéky leží rozlehlá budova techniky. Jižně odtud glyptothéka (z venku ve slohu jónském, uvnitř římských forem). Ve 14 sálech umístěna tu klassická díla starého umění sochařského, získaná namnoze Ludvíkem I. (proslulý sál aeginský). Ulicí Louisinou podle mohutných propylaeí (od nichž na pravo v Brien. ul. jest znamenitá Schackova galerie [majetek německého císaře; pl. D, 3], v levo na Královském náměstí budova umělecké výstavy) dojde se k velkolepému ústř. nádraží (pl. CD, 4). Mezi ním a náměstím Maxmiliánovým veliký skleněný palác (pl. D, 3, 4) k pořádání uměleckých výstav, justiční palác a nový dům umělců. Z ostatních znamenitějších budov sluší jmenovati duchovní seminář, institut Maxa Josefa, starou (již r. 1315 jmenovanou) a novou gotickou radnici, budovy mnoha škol, blázinec, nemocnice. jatky. Z původního opevnění zachováno několik bran (Isarthor, Sendlingerthor, Karlsthor, Thalburgerthor). Zvláštností mnichovskou jsou t. zv. »sklepy«, ohromné místnosti hostinské, z nichž nejznámější je v domě dvorního pivovaru (Hofbräuhaus. pl. F, 4) a Münchener Kindel-Keller. Ze sbírek jmenovati jest ještě sbírky akademie věd, sbírky anatomicko-fysiologické a pathologické, vojenské museum ve zbrojnici (pl. C, 2), městské historické museum, Schwanthalerovo museum se sádrovými modelly prací umělcových (pl. D, 4), Kaulbachovo museum; v museu při slevárně (pl. C, 2) jsou modelly litých tam skulptur. Umělecké výstavy konají se každým rokem. V hudebním světě požívají znamenité pověsti Kaimovy koncerty. Z pomníků kromě vzpomenutých jmenovati jest pomník kurfiřta Maxa I. a Maxa Emanuela, králů Maxa Josefa I., Ludvíka II., Maxmiliána II.; pomníky umělců a vědců Glucka, Göthe, Schillera, Gärtnera a Klenze, Ohma, Gabelsbergera, pomník míru a mn. j. Ohromností překvapuje Schwanthalerova socha Bavarie (19 m vysoká; jest zároveň rozhlednou) na louce Teresiině před Slavínem (Ruhmeshalle, pl. C, 5), v němž jsou postavena poprsí 80 znamenitých Bavorů. Několik kašen zdobeno jest bohatě sochami. Zajímavé pomníky viděti též na hřbitovech (hlavně na jižních). Zahrad a sadů má Mnichov hojně. Vedle botanické zahrady s aquariem, palmovnou a botanickým museem uvésti jest anglický sad na s.-v. města, Gasteig a sady Maxmiliánovy na v., Isarský luh na jihu a jiné. V bezprostřední blízkosti města jsou četná výletní místa: oblíbený Nymphenburg, Schleissheim a Grosshesselohe. V létě konají se časté výlety na jezero Štarnberské. Průmysl a obchod rozkvetl zejména v poslední době. Z odvětví průmyslových, jež provozují se po továrnicku, r. 1895 nejrozsáhlejší bylo pivovarství (roč. výroba okolo 3,000.000 hl; světoznámé pivovary: Hofbräu, Spatenbräu, Löwenbräu, Pschorr, Augustinerbräu atd.; v hostinských živnostech zaměstnáno jest v Mnichově skoro 12.000 lidí [9000 ženských]), pak strojnictví, slevačství, knihtiskařství, lithografie a zinkografie, cihlářství, výroba elektrických a fysikálních přístrojů, malby na skle; vysoce vyvinutý prúmysl umělecký vůbec (umělecký ráz Mnichova charakterisuje 1200 malířův a sochařů), truhlářství a zámečnictví, sklářství a výrobky ze skla, fotografie, zboží kožené (značné rukavičkářství) a papírové; umělé květiny. Dle povolání bylo v Mnichově r. 1895 samostatně se živicích (z 391.307 všech ob.) 180.613 osob, z čehož připadalo na úřednictvo (státní a samosprávné, na duchovenstvo atd. 13.132 osoby, průmyslem zabývalo se 96.466, obchodem 47.626, zemědělstvím 3379 osob, vojákův bylo 11.969, soukromníkův a lidí bez určitého povolání 31.316. Průmysl a značný obchod s obilím, moukou, chmelem, sladem a pivem, koberci, uhlím, uměleckými předměty a vůbec s výrobky místními podporují četné ústavy finanční: hlavní oddělení Říšské banky (roční obrat r. 1898 činil 3000 mill. marek), Bavorská obch. banka a četné jiné ústavy peněžní a pojišťovny, jakož i obchodní a živnostenská komora a rozlič. společenstva živnostenská. Příjmy a vydání mésta dle rozpočtu na r. 1898 činily 22,697.933 marky. Hlavním pramenem příjmův jsou obecní dávky (skoro 6 mill. mar.), výnos vodovodu (skoro 1,5 mill. mar.), jatky a tržnice (přes 1 mill. mar.) atd. Vydáno bylo na ústavy vyučovací a vzdělávací asi 4,5 mill. úroků na dluhy (r. 1897 činily 101,785.714 mar., kdežto jmění páčilo se na 192.384,02° mar.) přes 3,5 mill.; na dláždění a podob. 1,9 mill.; na nemocnice 1,3 mill.; na chudinství něco přes 1 mill. marek. Mnichov jmenuje se po prvé v dějinách na začátku XII. stol. (některá dnešní jeho předměstí však již mnohem dříve; Giesing na př. v VIII. stol.). Roku 1158 zřídil Jindřich Lev v těchto místech celnici, mincovnu a sklady soli. R. 1164 jmenuje se Mnichov již městem, jež rychle vzkvétá, a od r. 1255 (za Ludvíka Přísného) jest residencí vévodů bavorských. Po hrozném požáru r. 1327 rozšířil Ludvík Bavor město a dal mu nové výsady. Rozkvět města nezadržel ani požár r. 1427, jenž zničil zejména i radnici a špitál. Reformace byla v Mnichově přísnými prostředky potlačena. Základ k slavným sbírkám mnichovským položil vévoda Albrecht, velký příznivec umění a umělců; zřízena knihovna, obrazárna, klenotnice, sbírka antik a mincí. Za vév. Maxmiliána, hlavy ligy katolické, obohaceny sbírky velkou kořistí českou. R. 1632 dobyl Mnichova Gustav Adolf a uložil mu pokutu 30.000 dollarů říšských. R. 1634 s posádkou španělskou zavlečen do města mor, jemuž padlo v oběť 15.000 životů. Za kurfiřta Ferdinanda Morice zveleben Mnichov novými stavbami (kostely augustiniánů a theatinů, zámek v Nymphenburku a j.). Ve válečných dobách za Maxa Emanuela město mnoho trpělo; r. 1705 marně pokusilo se 3000 sedláků vysvoboditi je z moci Rakušanů. Když Rakušané po pokusu Karla Albrechta získati trůn český a císařský opanovali Bavory, dostal i Mnichov posádku rakouskou, jež byla tu do r. 1744. Za kurfiřta Maxmiliána III. založeny nové školy a akademie věd. Dnešní význam a ráz umělecký vtiskli Mnichovu, těmto »Athenám nad Isaroų, Ludvík I. a Max II., původcové mnohých nových nádherných staveb, zakladatelé a rozšiřovatelé sbírek. Volnějšími proudy nové doby a působením škol zavál i mezi obyvatelstvem svěží, svobodomyslnější duch. Jak mocný byl vliv katolický, viděti z toho, že teprve r. 1801 obdržel první protestant právo občanské. – Srovn. Burgholzer, Stadtgesch. von München (1796); Destouches, Illustrierte Geschichte der Haupt- und Residenzstadt München (1895); Prantl, Geschichte d. Ludwig Maximilians-Universität (1872); Aufleger, Alt. München in Bild u. Wort (1895); Kahn, Münchens Grossindustrie und Grosshandel (1891); v. Ammon, Die Gegend von München geologisch geschildert (1895); Gebele, Das Schulwesen der königlichen Haupt-u. Residenzstadt München (1896); Destouches, Fünfzig Jahre Münchener Gewerbegeschichte, 1848-1898 (1899) a Münchener bürgerliche Baukunst der Gegenwart (1898 – 99). Pp.

Související hesla