Mocker Josef

, český architekt a restaurátor. Představitel puristické památkářské koncepce a architektonické tvorby v duchu novogotiky. Pověřen dostavbou chrámu sv. Víta v Praze; inspirován parléřovskou gotikou dokončil západní průčelí se dvěma věžemi. V novogotickém stylu vybudoval kostel sv. Ludmily na Vinohradech a kostel sv. Prokopa na Žižkově v Praze. Restauroval množství historických staveb (Karlštejn, Křivoklát, Konopiště, Prašná brána v Praze, kostely v Kolíně, Plzni a ve Vysokém Mýtě).

Ottův slovník naučný: Mocker Josef

Mocker Josef, vynikající český architekt gotiky (*22. list. 1835 v Citolibech u Loun – †15. ledna 1899 v Praze). Studoval reálku v Litoměřicích a v Praze, kde navštěvoval i techniku. Pak odebral se do Vídně na akademii, kde s počátku byl žákem Siccardsburgovým, pak B. Schmidtovým. Vliv tohoto gotika byl pro životní dráhu Mockrovu rozhodujícím. B. Schmidt, jenž byl od r. 1863 stavitelem dómu sv. Štěpána ve Vídni, přijal Mockra do své kanceláře a jmenoval ho r. 1864 stavbyvedoucím při dostavění věže dómu. Mimo to byl Mocker též činným při vypracování několika návrhů Schmidtových, zejména při jeho projektu na opravu hradu Karlšteina. R. 1869 provedl Mocker stavbu rodinné hrobky hrabat Thunů v Děčíně dle návrhu Schmidtova. V l. 1869 – 72 zastával místo hraběcího inženýra stavebního v Děčíně a při tom také přednášel na hospodářské škole v Libverdě o stavitelství. Z té doby pochází několik návrhův na opravy a dostavby, zvláště na kostely v Kolíně n. L. a v Lounech, na reálku Litoměřicích, na gymnasium v Mladé Boleslavi, pak návrh na hrobku knížat Schwarzenberků. Po smrti stavitele dómu sv. Víta v Praze J. Krannera jmenován r. 1873 Mocker jeho nástupcem na doporučení B. Schmidta. Předchůdce Mockrův, dokončiv v hlavních kusech opravu staré části chrámu, předložil krátce před svou smrtí vlastní návrh na dostavbu dómu, který na záp. straně končil motivem předsíně, podobné oné, již Karel IV. dal postaviti před t. zv. »Zlatou branoų (Porta aurea) na již. průčelí křížové lodi dómu sv. Víta. Mocker vypracoval nový návrh na dostavbu chrámu a ten byl přijat k provedení a také jím dokončen až na hrot velké věže a rozřešení původního vchodu na již. straně, zvaného »Porta aureæ, který požárem r. 1541 byl zničen a později zazděn. Mocker přijal pro pokračování vysoké lodi chrámové triforie a opěrné oblouky dle stavby Parléřovy. Ve štítu záp. průčelí použil motivu z chrámu sv. Víta na façadě již. křížové lodi. Pro západ. průčelí samo a pro hroty věží neměl v domácích památkách vzorův a řešil je dle chrámů dobou a rázem našemu dómu příbuzných (zejména dle dómu v Kolíně n. R.). – Činnost Mockrova neobmezovala se pouze na stavbu velechrámu pražského, ale rozvinula se hl. v architektuře opravné. Porozumění slohu gotickému vzkříšeno po několika stoletích v 1. pol. XIX. stol. zvláště po pronikavém studiu zachovaných památek, jež podnikli Viollet-le-Duc, Statz a Schmidt. Po příkladu sousedních zemí vzbuzena i v Čechách touha po opravě hojných našich pomníků středověkého umění, v krutých časech zle sešlých. Povolaným restaurátorem byl Mocker, jenž jsa po léta takřka jediným architektem, pracujícím ve slohu gotickém, stal se znalcem středověkého stavitelství na slovo vzatým a zanesen byl pracemi restauračními. Za 26 let svého působení v Praze opravil množství památek českých, zejména v Praze: věže u mostu Karlova, věže Prašnou, Jindřišskou a Štěpánskou, kostely sv. Petra, sv. Apollináře a sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Mimo Prahu restauroval kostely sv. Jakuba ve Slavětíně, sv. Bartoloměje v Plzni, sv. Barbory v Hoře Kutné, pak v Prachaticích, v Bavorově, v Rakovníce, ve Vys. Mýtě a jiné ještě městské a vesnické kostely. Několik projektů oprav, jako kostela P. Marie před Týnem, v Nymburce a j., zůstalo neprovedeno. Ze hradův opravil Mocker Křivoklát, Konopiště a Karlštein (tento pod vrchním dozorem B. Schmidta). Nově vystavěl Mocker proboštství na Hradčanech, kostely sv. Ludmily na Kr. Vinohradech, v Radimi, ve Zvoli u Prahy a j. menší kaple. Poslední prací jeho byla stavba hřbitovního kostela v Bydžově a plány kostela žižkovského. Literárně byl Mocker činným četnými články ve zprávách centrální kommisse pro zachování uměleckých památek, kamž dopisoval jako konservátor a člen této kommisse. Nákladem města Prahy vydal r. 1889 společně s V. V. Tomkem publikaci o Prašné bráně. Za zásluhy své byl jmenován r. 1890 řádným členem České akademie věd a umění a r. 1897 vrchním stavebním radou. Mocker přilnul ke slohu gotickému vyspělého období (v němž se stavělo v Čechách za Karla IV.) s celou duší tou měrou, že dostavoval ve slohu XIV. stol. i památky původem svým a charakterem zachovaných částí o 100 let starší, jako kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Vedle stavebních prací v užším smysle vyvinul Mocker též bohatou na skutky činnost v dekorativní architektuře a v uměleckém průmyslu, a to hlavně na vnitřní výzdobu kostelů. Zušlechťující vliv Mockrův na umělecký průmysl byl obsáhlý a byl by na česká umělecká řemesla býval daleko větší během více než čtvrtstoletého působení Mockrova, kdyby se nebyl Mocker řídil zásadou, že dlužno použiti importovaných výrobků všude tam, kde domácí síly neposkytují dostatečných záruk dokonalého provedení. A. Cechner.

Související hesla