Modalita

, možný způsob, stupeň jistoty nějakého souboru;
1. hudba způsob skladebné práce využívající půltónové a celotónové intervaly, ale v jiném uspořádání než dur a moll. V hudbě 20. stol. se výrazně vyskytuje např. u B. Bartóka a O. Messiaena, v české a slovenské hudbě v dílech L. Janáčka, V. Nováka, E. Suchoně;
2. jazykověda způsob, jakým mluvčí pojímá a vyjadřuje skutečnost, o níž vypovídá. Promítá se do rozlišování výpovědí podle postoje mluvčího (oznamovací, tázací, rozkazovací, přací, zvolací), do slovesného způsobu (gramatické kategorie slovesné), do užívání některých slovních druhů (částic), do melodie větné a podobně; 3. filosofie modality jsou jazykové výrazy, které upravují platnost logických výroků. Např. “je možné”, “je nutné” jsou tzv. aletické modality, které mají logický charakter (modální logika). Modality epistemické (“je známo”, “věřím, že”) nebo modality deontické (“je přikázáno”, “je povoleno”) jsou mimologickými pojmy.

Ottův slovník naučný: Modalita

Modalita (z lat.) znamená okolnost, podmínku, oproti podstatě věci její možnou nahodilost. – V logice dělí se soudy dle modality na skutečné (assertorické), nutné (apodiktické) a možné (problematické) a jest rozdělení to jen projevem jistoty, jakou přikládáme platnosti svých pomyslů. Zb.

Související hesla