Modena

, město v severní Itálii v Pádské nížině; 175 500 obyvatel (1998). Průmysl automobilový (Ferrari, Maserati), obuvnický, chemický. Dopravní křižovatka; letiště. Muzea, galerie, observatoř, knihovny. Univerzita (1175). Historické památky: románský dóm, od roku 1997 součást světového kulturního dědictví UNESCO, Palazzo Communale z 12. stol., Palazzo Ducale ze 17. stol. – Ve starověku sídlo Ligurů a Bójů. Asi v roce 218 př. n. l. byla Modena dobyta Římany, od roku 183 př. n. l. římská kolonie Mutina. V 3. a 4. stol. sídlo biskupství. 452 vypleněna Huny, po roce 568 langobardské vévodství, po 774 francouzské hrabství, v 10. stol. v hrabství Canossa, ve 12. – 13. stol. městská republika. 1288 – 1306, 1336 – 1797, 1814 – 1860 v držení rodu d’Este; od roku 1860 součást Itálie.

Ottův slovník naučný: Modena

Modena: , hl. město před. a bývalého vévodství t. jm., v úrodné rovině, severových. od Bologně, na průplavu spojujícím Panaro se Secchií, r. 1881 měla 31.053 (jako obec 58.058) ob., r. 1896 již 67.600 ob. Město má podobu nepravidelného pětiúhelníku, obklopeno jsouc krásnými promenádami na místě hradeb zbořených r. 1816. Ulice jsou pravidelné, často oblouky překlenuté; hlavní z nich, Corso della via Emilia, dělí město ve dvě části. Z 27 chrámův uvésti sluší: dóm na Vel. Náměstí (Piazza Grande), založ. hraběnkou Mathildou r. 1099 v románském slohu, r. 1184 vysvěcený; façada ozdobena jest skulpturami představujícími dějiny člověčenstva. Na sv. straně zdvihá se věž la Ghirlandina, v letech 1224 – 1319 zbudovaná, 84 m vysoká; na čtverhraném základě stojí střed osmistěný, zakončený pyramidální střechou. Dále barokní chrám sv. Augustina, got. kostel sv. Františka. pětilodní chrám sv. Petra z X. století. Z budov světských přední místo zaujímá býv. vév. palác, založ. vév. Františkem I. r. 1634, ve voj. školu přeměněný, v Albergo Arti bohatá knihovna (123.000 sv. a 3000 rukopisů), sbírky mincí a starožitností; Biblioteca Poletti pro akademii umění; vedle této universitní knihovna. Universita, skládající se z fakulty právnické, přírodovědecké a lékařské, k nimž připojena škola farmaceutická a veterinářská, byla založena r. 1678. Dále observatoř, botan. zahrada; společnost věd, akademie umění. Vedle university působí rolnicko-hospodářská škola, technický ústav, techn. škola, gymnasium, lyceum a j. Z dalších ústavů má Modena Národní banku, nemocnici, sirotčinec, ústav pro hluchoněmé a nalezinec. Čilý průmysl a obchod s obilím, vínem, ovocem, likéry, drůbeží, vejci, salámy a dobytkem podporují týdenní trhy a dráhy spojující Modenu, ležící na trati Bologna-Piacenza, s Mantovou, Sassuolem, Mirandolou, Vignolou a Maranellem. Modena je sídlem arcibiskupa a provinciálních úřadů. Modena, původu etruského, slula v době římské Mutina. Když jí Římané na Gallech dobyli, stala se r. 183 kolonií; za doby Ciceronovy byla kvetoucím městem. R. 44 obléhal Antonius ve zdech jejích Bruta, ale poražen byl pod hradbami Pansou, Hirtiem a Oktavianem (válka mutinská). Za vpádů barbarských Modena mnoho trpěla, čímž valně poklesla. V době francké spravována byla buď hrabaty nebo biskupy, až dostala se pod vládu hrab. Mathildy, po jejíž smrti r. 1115 stala se svobodnou obcí. Ale již r. 1288, hledajíc ochrany, poddala se markraběti ferrarskému Obizzovi d’Este, čímž dostala se v moc rodu, jenž vládl tu až do r. 1796. Za vlády rodu d’Este stala se Modena hlav. městem vévodství, jež se rozkládalo na sev. svahu etruského Apenninu, v rovině na j. od Pádu, mezi Benátskem, Toskánou, Parmou a Církevním státem. Teprve r. 1796 odlišují se dějiny Modeny od dějin rodu d’Este; tehdy připojena k republice Cisalpinské a pak ke království Italskému. Teprve r. 1814 vrácena vév. Františkovi IV. d’Este, jenž po smrti své matky Marie Beatrice (r. 1829) připojil k panství svému Massu a Carraru s císař. lény v Lunigianě. Avšak přízní k jesuitům a potlačováním liberálního hnutí znepřátelil si obyvatelstvo, jež 3. ún. 1831 se vzbouřilo a přinutilo vévodu k útěku. Vévoda však, vrátiv se pomocí rak. vojska, zavedl vládu ještě tužší, než byla předešlá. Ani za nástupce jeho, syna Františka V., neupuštěno od tohoto regimu. Hned na poč. vlády tohoto zvětšeno vévodství připojením Fivizzana a Guastally. V tuhé vládě podporován byl Metternichem, jenž slíbil mu pomoc proti každému hnutí. Po ústupu Radeckého z Milána r. 1848 musil z Modeny uprchnouti, ale rakouskou pomocí dosazen opět k vládě. Nepatrná amnestie, nenávidění spojenci vévodovi a povolání jesuitů r. 1850 znovu znepokojovaly obyvatelstvo, až konečně porážkou Rakušanův u Magenty r. 1859 nastal obrat k lepšímu. Vévoda připojil se k rak. vojsku a v Modena ně provisorní vláda prohlásila 19. srp. 1859 vévodu a rod jeho za sesazeny a vévodství připojeno k Sardinsku, což se 12. břez. 1860 definitivně provedlo. – Srovn. Tiraboschi, Memorie storiche Modenesi (Modena, 1811, 9 sv.); G. Baraldi, Compendio storico della cittŕ e provincia di Modena dai tempi della Romana repubblica fino al 1796 (t.,1846); Scharfenberg, Gesch. des Herzogtums [Modena] u. d. Herzogtums Ferrara (Mohuč, 1859); Bianchi, Cronaca Modenese (Parma,1896,9sv.); Raggi, [Modena] descritta ed illustrata, nei suoi monumenti (1869). Nu.

Modena: , provincie v Horní Italii, s níž sousedí na sev. prov. Mantova, na záp. Reggio, na j. Massae Carrara, Lucca a Florencie, na v. Bologna a Ferrara, má 2558 (dle Strelbického 2573) km2, 291.192 obyv. (1897). Sev. čásť patří k nížině Pádské, jižní prostupuje Etruský Apennin, jehož nejvých. bod je M. Cimone (2167 m). Svlažována jest kromě husté síti průplavů řekami Panarem a Secchií, pr. přítoky Pádu. V nížině zaměstnává se obyvatelstvo hlavně rolnictvím, ovocnářstvím a vinařstvím, v lesnaté části jižní jest hlavní výživou obyvatelstva chov dobytka a drůbeže, tkalcovství, příprava sýra a salámů, jmenovitě pletení slaměných klobouků a jiného zboží. – Provincie rozdělena na 3 circondaria, Mirandolu, Modenu a Pavullo nel Frignano, se 43 obcemi.

Související hesla