Mohuč

, německy Mainz – město v Německu, hlavní město Porýní-Falce, na soutoku Rýna a Mohanu; 186 000 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, elektrotechnický, chemický (kosmetika), cementářský, sklářský, potravinářský (vinařství). Dopravní křižovatka. Muzea, vědecké ústavy, vysoké školy, univerzita (1477). Historické památky (císařský dóm z 11. – 13. stol., kostely z 18. stol., renesanční kurfiřtský zámek, citadela). – V 1. stol př. n. l. římský tábor Moguntiacum, v 6. stol. významné město franské říše. V roce 753 založeno arcibiskupství, sídlo kurfiřtů. 1797 – 1814 součást Francie. Za 2. světové války byl střed města silně poškozen.

Ottův slovník naučný: Mohuč

Mohuč (něm. Mainz, franc. Mayence), hl. město něm. provincie Rýnského Hesska, okr. m. okresu mohučského a říšská pevnost I. třídy, leží na l. břehu Rýna v nejúrodnějším kraji Německa, proti ústí Mohanu, s předměstím Kastel na protějším břehu rýnském, s nímž spojena jest mostem (z r. 1885) a parním převozem, kdežto zrovna před ústím Mohanu Rýn přepjat je železným mostem dráhy Ludvíkovy (1028 m). Mohuč je střediskem drah, ústících sem z Wormsu, DarmstadtuAschaffenburku, z Bingů, Frankfurtu n. M., Mannheimu a Alzey; dráhy pouliční vedou do Finthenu a Hechtsheimu. Posunutím pevnostních hradeb r. 1874 město značně se rozšířilo, zejména v posledních dvacíti letech, na sz. dokonce o celou novou čtvrť, zvanou Neustadt, proti ostrovu Peters-Aue. Celkem jest pěkně stavěno a vyniká zvlášť příznivými poměry zdravotními. Nábřeží rýnské, 100 m široké, táhne se jako krásná promenáda v délce 7 km. Z náměstí dlužno vytknouti Guttenbergplatz s pomníkem Guttenbergovým (1837) od Thorwaldsena, Schillerplatz s pomníkem Schillerovým (1862) od Scholla, Schlossplatz, Tritonplatz s fontánou a Mathildenterrasse s krásným rozhledem. Z ulic nejčelnější jsou Ludwigstr. jakožto hlavní tepna městského obchodu a ruchu, Rheinstrasse, podél Rýna s krásnými sady, Schusterstr. a Augustinerstr., zejména pak 60 m široká Kaiserstr. v nové části města. Nejvíce vynikající znamenitostí Mohuče jest kathedrála sv. Martina z l. 978 – 1009, třikrát zničená požárem a vždy znovu zbudovaná, posléze v XIII. a XIV. stol. Od r. 1822 byla obnovena zvl. v l. 1856 – 79. Je to imposantní stavba gotická o 6 věžích (nejvyšší 82 m), jejíž loď nese 56 pilířů. Uvnitř jest mnoho předmětův umělecky znamenitých, zvláště řada náhrobků arcibiskupů mohučských. Vedle toho má Mohuč ještě 13 kostelův a 10 kaplí katolických, 1 kostel evang. a 2 synagogy; zmínky zasluhují got. kostel sv. Stě. pána, dokončený r. 1321, s náhrobkem zakladatele dómu, arcib. Willigise; kostel svAugustina a kostel sv. Petra s obrazy od Appianiho. Jiné pamětihodné budovy jsou: velkovévodský zámek, dříve Něm. řádu náleževší, z r. 1731 – 39; býv. zámek kurfirštský, stavěný z červeného pískovce ve slohu renaissančním, obsahuje od r. 1842 bohaté sbírky římských a germ. starožitostí, pak městská knihovna o 180.000 svazcích, archiv a kabinet mincí, sbírka odlitků a přírodovědecké museum; zbrojnice z r. 1738; palác vládní a justiční; palác biskupský, divadlo a rodný dům Guttenbergův. Novější budovy jsou: městský dům s velikou dvoranou, ředitelství hesské dráhy Ludvíkovy, centrální nádraží, Říšská banka, nové gymnasium, vzorný vojenský lazaret a j. Okolí Mohuče jest bohato pěknými promenádami. Ústavy vzdělávací v Mohuči jsou: seminář, gymnasium, reálné gymnasium, soukr. škola reálná a obchodní s pensionátem, škola průmyslová a uměl.-průmyslová, městská a soukr. vyšší škola dívčí a hud. konservatoř. Z ostatních ústavů uvádíme: sirotčinec, invalidovnu, porodnici a polepšovnu. – Mohuč je sídlem katol. biskupa, evang. superintendentury rýnsko-hesské, ředitelství dráhy Ludvíkovy, zem. soudu, hl. berního úřadu, guvernérství pevnosti Mohuče a mnoha úřadů vojenských. Mohuč ode dávna byla důležitou pevností porýnskou mezi Německem severním a jižním. Stavby pevnostní byly obnoveny a zlepšeny zvláště před r. 1870 i po něm. Hradby, které svírají město na jz., táhnou se po výšinách Hauptsteinu a Hartenbergu skoro přímo a zahýbají pak k Rýnu. V citadelle je stará věž římská zv. Eigelstein, 15 m vys., o průměru 8 m, prý náhrobek Drusův. Po obou stranách železného mostu železničního jsou tvrze, jakož vůbec kolem Mohuče jich je několik. Počet obyvatel s předměstím Zahlbachem obnáší i s posádkou 72.059 (1890); z těch asi 24.000 evangelíků a 4000 židů. Průmysl je v Mohuči velice čilý a jsou zde továrny na kůže, nábytek, světové pověsti požívající, tov. na tabák, čalouny, velká továrna na konservy pro vojsko, továrny na piana a j. hud. nástroje, tov. na umělecké práce truhlářské, tov. košikářské, strojírny, tov. na chemikalie (laky a fermeže), mýdla, klobouky, zboží galanterní. Značné je tu pivovarství a knihtiskařství; v okolí pěstuje se zelinářství. Obchod provozuje se tu zejména s vínem, obilím, moukou, olejem a tovary průmyslovými; značné je plavení vorů a vynikající nakladatelství hudebnin. Mohuč je sídlem obchod. komory, bursy, filiálky Říšské banky a několika velikých domů bankovních, filiálky Darmštadtské banky pro obchod a průmysl, společnosti pro vlečnou paroplavbu a společnosti pro řetězovou plavbu mohanskou. S velikým nákladem byl zbudován (1887) přístav rýnský po břehu levém proti ostrovu Peters Aue, jakož i při břehu pravém u Kastelu. Pro zboží dovážené z přístavů nízozemských a belgických jest Mohuč důležitým přístavištěm. Mohuč jest historicky z nejpamátnějších míst na Rýně; její strategicky důležitá poloha vábila za všech dob pozornost národů porýnských. Město a jeho nejstarší jméno (Moguntiacum) jest původu keltského. R. 14 př. Kr. poslal Augustus svého nevlastního syna Drusa jakožto vrchního velitele na Rýn a tento založil pevnost mohučskou, postaviv proti ústí Mohanu na temeni výšiny mezi nynější Mohučí a Zahlbachem pevné ležení (castrum). S tímto ležením souvisela směrem k Rýnu kolonie, obývaná nejvíce kupci. Na ochranu přechodu Rýnského byla založena na protějším pr. bř. Rýna menší tvrz, z níž vzniklo nynější předměstí Kastel. Mohuč byla sídlem legáta horní Germanie. Věrohodné zprávy o počátcích Mohuče křesťanské sahají až do prvních dob Merovingů (kol. 550). Za sv. Bonifacia stolice mohučská povýšena na arcibiskupství. mohučský občan Arnold Walpoden (†1268) byl r. 1254 zakladatelem svazu porýnských měst a Mohuč zůstala střediskem a hlavou tohoto svazu mocného, který v krátké době zahrnoval přes 100 měst, od Basileje až k moři. Obchod města tehdáž kvetl tak, že Mohuči dostalo se ne neprávem příjmí »zlatá«; měla 90.000 ob. Dvě stě let potom (1462) ztratila většinu svých značných práv a výsad násilným vpádem arcibisk. Adolfa Nassavského, při čemž 500 občanů bylo usmrceno a mnozí vynikající vypověděni. Město dosud svobodné bylo pak poddáno arcibiskupům. Kolem roku 1440 vynalezl Guttenberg v Mohuči knihtiskařství. Na universitě, založené r. 1477, ale od Francouzů zrušené, působili mezi jinými Bodmann, Mik. Vogt,J. v. Müller, Jiří Forster aj. R. 1792, dne 22. říj., vtáhli skoro bez boje do Mohuče franc. republikáni, násl. roku obléhali město a dobyli ho Prusové; r. 1797 v míru campoformijském byla Mohuč postoupena Francii a stala se hl. městem departementu donnersberského; po r. 1814 připadla velkovévodství Hesskému, Pevnost mohučská byla až do r. 1866 majetkem německého buntu a právo posádky náleželo společně Rakousku a Prusku. Po zřízení Německé říše stala se Mohuč říšskou pevností. – Z novější literatury o Mohuči uvádíme: Jaffé, Monumenta Moguntina (»Bibliot. rerum germanicarum«, 3 sv., Berl., 1866); Will, Regesten zur Gesch der Mainzer Erzbischöfe (Inšpruk, 1877 – 86); Hegel, Verfassungsgeschichte d. Stadt Mainz (Lips., 1881 – 82); Boerchel, Mainzer Geschichtsbilder von 1816 bis zur Gegenwart (1890); Peth, Gesch. des Theaters u. Musik zu Mainz (1879 a 1883); Schneider, D. Dom zu Mainz (Berl., 1886).

Mohučské arcibiskupství vzniklo tím, že sv. Bonifác, jehož papež Řehoř II. byl jmenoval arcibiskupem německým, dosud byl bez sídla. Nastoupiv po sesazeném biskupovi mohučském Gewilibovi byl potvrzen ve své hodnosti jako arcibiskup mohučský r. 746 nebo 747 oběma majordomy a senátem národa franckého, načež papež Zachariáš povýšil 4. list. r. 751 Mohuč na metropoli. Mohučský arcibiskup byl ustanoven prvním ze tří duchovních kurfirštů říšských a říšským arcikancléřem. Mohuč aohuč zaujímalo tehdy po obou březích rýnských 8260 km2 asi s 209.000 obyv.; náležely k němu též Erfurt a Eichsfeldsko (do konce XIII. stol.) a byla mu podřízena biskupství lutišské, kolínské, wormské, utrechtské, špírské, vircpurské, eichstättské, erfurtské, štrasburské, kostnické a buraburské (u Fritzlaru). Také biskupství pražské bylo mu podřízeno až do založení pražského arcibiskupství. Mírem lunévilleským (1801) odstoupena byla čásť mohukého aohuč. na lev. bř. rýnském Francii; r. 1803 přeloženo pak sídlo arcibiskupské z Mohuče do Řezna.

Související hesla