Mongolsko

, Mongolská republika, mongolsky Monggol Uls – vnitrozemský stát ve východní Asii; 1 566 500 km2, 2,4 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 1,5 obyv./km2, hlavní město Ulánbátar (627 000 obyvatel, 1997); úřední jazyk mongolština, měnová jednotka tugrik (MNT) = 100 mungů. Administrativní členění: 19 krajů (ajmaků), 3 autonomní města. – Povrch tvoří převážně náhorní plošiny (1 000 – 1 500 m n. m.), rozčleněné horskými masívy; na západě nejvyšší Mongolský Altaj (Pik Hujtun, 4 374 m n. m.), Changaj (4 031 m n. m.) aj., na jihovýchodě zasahuje z Číny poušť Gobi. Drsné, suché, výrazně vnitrozemské podnebí; v Ulánbátaru průměrná lednová teplota – 26 °C, červencová 16 °C, převážně letní srážky 100 – 400 mm. Řeka Selenga odvodňuje sever Mongolska do jezera Bajkal, Cherlen se vlévá do jezera Hulun Nur v Číně, většina území je bez odtoku. Velká, převážně slaná jezera (Uvs Nur, 3 350 km2). Převládá travnatá step (70 %), dále poušť (20 %), na severu a západě jehličnaté lesy. – Chráněno 3,9 % území (Bodchan, nejstarší chráněné území světa, od roku 1720), národní parky (Gobi, 53 000 km2; chrání velké divoké kopytníky, od 1975). – Obyvatelstvo tvoří zejm. Mongolové (88,5 %, 1989) a turkická etnika (Kazaši 5,9 %). Náboženství buddhistické, lamaismus, šamanismus, islám. Přirozený přírůstek obyvatel 1,6 % ročně (1995 – 2000). Střední délka života mužů 64 let, žen 67 let (1994). Negramotnost 17 %. Urbanizace 62 % (1997). – Zemědělsko-průmyslový, málo rozvinutý stát v přechodu k tržnímu hospodářství. Hrubý domácí produkt 390 USD/obyv. (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 48 % v zemědělství, 13 % v průmyslu (1997). Louky a pastviny pokrývají 80 %, zalesněno 9 % území, obdělává se pouze 1 % ploch. Pěstuje se pšenice, ječmen, brambory, pícniny. Pastevní chov ovcí (13,6 mil. kusů, 1997), koz (9,1 mil. kusů), skotu (3,5 mil. kusů), koní (2,4 mil. kusů) a velbloudů. Těžba uhlí, fluoritu, rud mědi, zinku, wolframu, manganu, molybdenu a zlata. Těží se dřevo. Průmysl zpracovává produkty živočišné výroby (kožešnický, kožedělný), dále hutnictví neželezných kovů, dřevozpracující, cementářský. Řídká silniční síť (3 % s pevným povrchem), železnice (2 080 km), mezinárodní letiště. Řeka Selenga je splavná 397 km. – Nejstarší doklady lidského osídlení sahají do období před 200 000 lety. Od 4. – 3. stol. př. n. l. vznikaly první kmenové svazy a státní útvary. První centralizovaný státní útvar ve 3. stol. př. n. l. byla hunská říše. Po Hunech získali hegemonii ve Velké stepi postupně Sienpiové, staří Turci, Ujguři, Kyrgyzové a Kitani. Jednotný mongolský stát založil počátkem 13. stol. Čingischán (Temüdžin). Říše, která sahala od Koreje a severní Číny až do Ruska a Íránu, se v 2. pol. 14. stol. rozpadla. Po třech stoletích feudální rozdrobenosti ji obsadili Mandžuové, kteří ji ovládali až do pádu mandžusko-čínské říše v roce 1911. Ve středním Mongolsku vyhlášena nezávislost, jižní Mongolsko se stalo součástí Číny a severní oblasti připadly Rusku. V roce 1924 byla vyhlášena Mongolská lidová republika se socialistickým zřízením. Koncem 80. let byla svržena vláda jediné vládnoucí strany. 13. 1. 1992 přijata nová ústava, která uzákonila pluralitní systém. V parlamentních volbách v červenci 2000 zvítězila s velkou převahou komunistická strana. – Mongolsko je republika v čele s prezidentem. Nejvyšším zákonodárným orgánem je jednokomorový Velký lidový chural (76 členů, funkční období 4 roky). Poslední parlamentní volby se konaly v červenci 2000. V květnu 2001 byl znovu zvolen prezidentem N. Bagabandi.

Ottův slovník naučný: Mongolsko

Mongolsko, čínsky Men-gu, rus. Mongolija, rozsáhlé území ve střední Asii, tvořící v ohledu politickém jednu z vedlejších zemí říše Čínské, fysikálně-geograficky pak vysokou planinu, ohraničenou na s. ruským Altajem, pohořím Sajanským a Kentei, na v. Chinganem, na j. Inšanem a na z. jižním n. mongolským Altajem, zvaným též Ektag. Leží mezi 37° 30' – 53° 45' sever. š. a 85° 20' – 124° v. d. Gr. a hraničí na severu se Sibiří, na východě s Mandžuskem, na jihu s velkou zdí čínskou a na z. s Vých. Turkistánem a Dzungarskem. Krajním západním bodem země jest hora Kanas (3500 m) v ruském Altaji, zároveň východisko horopisného systému celého severozápad. Mongolska. Plocha Mongolska může býti jen příbližně vyčíslena a měří dle Behma a Wagnera 3,337.283 km2 Dle krajinného rázu možno Mongolsko rozděliti na 3 části, odlišující se od sebe nejen povrchem, ale i podnebím, květenou a zvířenou. Střední čásť Mongolska tvoří kamenitou rovinu, jevící se patrně jako dno vyschlého moře a nazvanou mongolská Gobi na rozdíl od velké Gobi. Tato prostírá se na v. od břehů Jarkand-darje a zaujímá celou Tarimskou kotlovinu, spojujíc se s mongolskou Gobi prostřednictvím Galbyn-Gobi v Alašaně a písčin Kuzupči v Ordose. K této mongolské Gobi, prostírající se od jz. k sev.-v. v délce přes 1000 km a od sz. k jv. v šířce přes 500 km, přiléhají na sz. a jv. dvě hornatiny zcela rozdílného rázu. Hornatina sev.záp. tvoří řadu horských pásem, která táhnou se spolu téměř souběžně od sz. na jv., vycházejíce zřejmě z ruského Altaje, a náleží k úvodí okeánu Ledového. Druhá hornatina na jv. od mongolské Gobi jest omezena pásmy Vel. Chinganu a Inšanu, náleží k úvodí Tichého okeánu, tvoří přechod od pustin mongolských k pastvinám mandžuským a osazována jest víc a více Číňany. Horopisný ráz Mongolska určen jest směrem mohutného řetězu horského Ektag Altaje (Velkého Altaje), jenž táhne se až k Inšanu nad Hoang-hem v jihových. Mongolsku a nepřímo spojuje se s velikým longitudinálním systémem Chinganu. Ohromné pásmo pouští charakterisující nesmírný vnitřní bassin vysoké Asie dělí se tu ve čtyři části více méně od sebe se lišící: úvodí Tarimu, pokračování jeho v Kansu mongolském, kudy protéká Bulungir, střední Gobi, pokračování to Dzungarie směrem k Ala-šanu a Ordosu, Gobi východní, jež prostírá se sev.-vých. od Altaje k Chinganu a k horskému pásmu na jihu Bajkalského jezera. Ektaj Altaj zdvihá se z údolí horního Irtyše u jez. Zajsanského, dosahuje ve velehorské skupině Velké Běluchy, kde Ob pramení, výše 3352 m, směřuje pak k jihových. a prochází Mongolsko kem. Vystupuje nad hranici věčného sněhu, odkudž turanské jméno jeho Ektag. Přes tento řetěz horský vedou přechody z údolí Irtyše a Dzungarie do Kobda, z nichž jmenujeme průsmyk Urmogaiti (2960 m) z Kobda do Tulty a Ulen-daba (2820 m); všechny průsmyky jsou mnohem vyšší nežli alpské, ač nejvyšší vrcholky Alp o 1000 m Altaj převyšují. Ektag Altaj prozkoumán Eliasem r. 1872, jenž shledal, že vrcholky jeho v Mongolsku převyšují Běluchu, dosahujíce 3600 m; Potanin pak r. 1876 sledoval pokračování jeho pouští mongolskou směrem k Inšanu, Prževalskij cestoval tu r. 1879. Od skupiny Velké Běluchy postupuje severněji druhý velký řetěz horský Tannu-ola k vých. do Mongolska, táhne se k vých. až k pramenům Selengy, kde souvisí s jižnějším stejnosměrným pásmem Changaie, které zdvihá se z 1500 – 1800 m vysoké stepi Kobdoské až nad 3000 m. Pohoří toto jest lesnaté a prameny dosti bohaté. Horský systém Velkého Chinganu ve vých. Mongolsku dosud jen málo jest prozkoumán; dle Fritsche nevystupuje nad 2500 m a není pokrýt věčným sněhem. Vyniká 500 – 1000 m nad náhorní roviny Mongolska. Terrain poušti Gobi je široce zvlněn ve výši 900 – 1500 m. Pásmo horské, jež odděluje Mongolsko od Číny, dělí též dvě oblasti fysikálními poměry naprosto se různící, místo širokých, zvlněných stepí na záp. a sev. nastupují na jihu a vých. zalesněné terassovité svahy. Rulová tato pohoří místy lávou pokrytá spojují se při severním ohbu Hoang-ha s Inšanem, který níží se na záp. v solnou poušť Ala-šanu; skládá se hlavně z ruly, žuly a porfyru, vystupuje do výše 2000 – 2700 m a jeví jisté stopy bývalých ledovců. Svahy tohoto pásma bohaty jsou vodou-vlhké větry přinášejí totiž hojné páry vodní od Žlutého moře, jež zde se srážejí – rozmanitou a bujnou květenou alpinskou i zvířenou, již vyznačuje tygr a panther. Vodopis Mongolska jest již v hlavních rysech dostatečně znám. Mezi pohořími Tannu a Changai rozkládá se bassin řeky Tessu, jež směrem vých. vlévá se na 50° s. š. do jezera Ubsanoru (720 m) rozlohy 3000 km2. Na jihu Changaie protéká Dsapchyn, jenž vylévá se do jez. Kirgizského (700 m), nejnižšího to místa vysoké stepi Kobdoské. K témuž systému vodnímu náležejí též velká jezera Kara ussu a Kara-nor se svými přítoky. Se sev.záp. Tannu-oly sbírá vody Jenisej, na vých. tohoto pohoří a Changaie rozkládá se bassin Selengy. Celé toto území tvoří přechod od pásma pouští k lesnaté Sibiři. Selenga pramení v pohoří Changai v průsmyku Doro Changin (3027 m), přijímá s leva Eder a Telgir-morin, první s téhož pohoří, druhý s Tannu-oly stékající, dále k sev.-vých. Eginkol, výtok to sladkovodního jezera Kosso-golu (1620 m). Vých. čásť bassinu protéká řeka Tola, jež vlévá se do Orchonu a s ním ústí nedaleko hranice ruské s prava do Selengy. Severovýchod Mongolska náleží úvodí Amuru, jež zastoupeno zejména Karylunem, který s přítoky se svahů Velkého Chinganu přitékajícími tvoří mohutný Argun. Jižně jmenovaných bassinů táhne se mohutné pásmo pouští, jež končí v sev.-vých. poušti východní Gobi, od Číňanův Ša-mo zvanou. Vodstvo v území tom jest toliko periodické, bystřiny, bažiny a jezera povstávají v období déšť přinášejícího jihových. monsúnu, leč velmi brzo se vypařují. Podnebí Mongolskoa vyznačuje se jednak krajní suchostí atmosféry, jednak podivuhodnými změnami teploty nejen během roku, nýbrž i během dne. Na krajním sz. nejvlhčími jsou větry vanoucí ze Severního okeánu Ledového, které však zasahují jen severní svahy Altaje, kdežto jeho sklony jižní mají jen málo vláhy a jsou téměř úplně prosty rostlinstva. Ostatní severozápad. čásť Mongolska jest v zimě pod vlivem chladných větrů severozáp., vanoucích z polárních končin sibiřských, kde v té době bývá barometrické maximum, a jest tudíž velmi studená. Poněvadž tyto větry vanou od moře na vzdálenost větší než 3000 km, nepřinášejí na planiny mongolské skoro žádné vláhy, čímž vysvětluje se výstřední suchost a kruté mrazy zdejší. Naproti tomu v létě převládají zde teplé větry jižní a jihovýchodní, způsobené barometrickým minimem krajin polárních. Průměrná teplota zimy obnáší zde – 19,9 °C, nejstudenějšího měsíce ledna pak – 23,5 °C, kdežto o ostatních ročních dobách není přesných a souvislých pozorování. Jihovýchod. Mongolsko tvoří v ohledu klimatickém severní a záp. okraj oblasti monsunů. Význačnými vlastnostmi zdejšího podnebí jest v zimě vítr vanoucí z vnitra pevniny k Tichému okeánu a způsobující suchost vzduchu, bezoblačnost a nedostatek srážek, v létě pak proud vzduchu vanoucí z teplých moří na pevninu a přinášející bouřky i deště, které však z největší části srážejí se na vých. svahu hor, oddělujících Mongolsko proti moři. Avšak uvedené proudění vzduchu není nijak stálým, nýbrž směr větrů mění se často náhle, čímž povstávají zmíněné veliké změny v teplotě. Výstřednost podnebí mongolského dostupuje vrcholu v poušti Gobi, kde teplota mění se často během několika hodin o 26 °C, nejvyšší pozorovaná teplota obnáší + 45 °C, teplota půdy pak dokonce + 70 °C, kdežto nejnižší teplota pozorována – 48,2 °C. Při tom podnebí severo-západ. Mongolska jest méně drsné než na jv. Jinak jest klima to zdravé, letní horka + 30 °C zcela snesitelná, noci v létě pak jsou vždy studené. Z jara a v zimě přicházejí prudké a časté bouře, větrné orkány naplňují vzduch jemným prachem, který tvoří lössové vrstvy. Květena Mongolska charakterisována jest na s. a z. lesním rostlinstvem, na j. a v. pak nedostatkem vegetace lesní. V horách severních, zejména v Kentei, nalézáme lesy dosti husté, v nichž převládají sosny, jedle, osiky, břízy, cedr a j. a které kryjí hlavně severní svahy těchto hor, obrácené k Sibiři, odkud přichází vlhký vítr, kdežto svahy již. jsou bezlesé a jen místy vyskytují se na nich ojedinělé a zakrnělé stromy. Rostlinstvo toto jest čím dále k z. tím bohatší, tak že zejm. okrajní hřbet Sajanský jest po obou stranách pokryt bujnými lesy. Pohoří Tanu-ula má již na jižním svahu rostlinstvo mnohem chudší než na sev., horstvo Changai jest zalesněno jen na s. a to dosti chudě, konečně mongolský Altaj jest většinou bezlesý. Pohoří Inšan má jen v některých severních dolinách stromovité rostlinstvo (vrba, olše, jeřabina, dub a j.), kdežto poušť Gobi patří k územím světa rostlinstvem nejchudším; jen místy setkáváme se se stepními pastvinami, jinak jest povrch téměř úplně holý. V Alašaně jest typickou rostlinou Pugionium a v Ordose Tamarix Pallasii. Orba provozuje se v Mongolsku jen na jiho-vých. a v některých dolinách sev.-záp., kde pěstuje se pšenice, ječmen, proso, žito, rýže a některé ovoce. Zvířena Mongolska shoduje se téměř úplně s faunou střední. Obyvatelstvo Mongolska páčí se asi na 2 mill. osob t. j. 0,6 ob. na 1 km2, ak že jest nejřídčeji obydlenou části říše Čínské. Kromě Mongolův samotných skládá se toto obyvatelstvo z Číňanů, Solonů v sev.-záp. úhlu země, Kirgízův na Altaji a z jiných menších kmenův turk-tatarských. Číselně daleko nad ostatními převažují Mongolové , v ohledu politickém a kulturním však přední místo zaujímají Číňané, kteří obývají v městech a provozují po celé zemi obchod a orbu. Hl. zaměstnáním obyvatelstva jest chov dobytka, a to skotu, koni, velbloudů, tibetských yaků, ovcí a koz. Skot jest výborného plemene a tučný, koně nepatrní, ale vytrvalí, ovce většinou bělosrstné. Počet dobytka nelze přesně stanoviti. Dle Batorského připadá průměrně na 1 mongolskou jurtu 50 ovcí, 25 koní, 15 kusů skotu a 10 velbloudů. Zemědělství jest jen nepatrně rozšířeno, i provozují je zejména v již. Mongolsku Číňané a dle jich vzoru i někteří Mongolové. Velmi oblíbeným zaměstnáním jest lov zvěře, avšak pro skromný výtěžek netvoří zaměstnání pravidelného. Za to důležitým pramenem výživy je dopravnictví, neboť Mongolové obstarávají v rozsáhlé míře průvoz čínského zboží do Ruska a Mongolska a výrobků ruských i produktů vlastního dobytkářství (sýra) do Číny. Ročně zaměstnáno je tímto způsobem 1,2 mill. velbloudů a 300.000 vozů tažených býky. Průmyslová činnost jest v Mongolsku tak nepatrná, že i předměty nejnutnější potřeby (oděv a p.) dovážejí se z Cíny. Pouze některá zaměstnání, zejména vydělávání koží, provozují se jako domácí průmysl, avšak jen v míře velmi nedokonalé. Dosti značný jest obchod, ač doposud jest to jen obchod směnný. Jest většinou v rukou Číňanů a soustřeďuje se ve větších městech a osadách, jako: Urga, Uljasutaj, Kalgan, Kobdo, Kukuchoto, Kukuergi a j., a kolem důležitých klášterů. Nějakých číselných dat o něm nelze podati. Dle zpráv ruských konsulův páčí se obchodní obraty Urgy na 9 mill. rublův, obchodní pak styk Ruska jen se záp. Mongolskem na 1 1/4 mill. rub. Daleko největší čásť obchodních obratů děje se mezi Mongolskem a Čínou. Z Mongolska vyváží se do Číny hlavně dobytek a výrobky dobytkářské (kůže, srsť atd.), dále sůl, divoká sarsaparilla, dříví, houby a j. Naproti tomu z Číny se dováží cihlový čaj, tkaniny jak čínské, tak i anglické a americké, zboží kovové, mouka, ovoce, papír, tabák a j. Rovněž velmi vzrůstá obchod s Ruskem, ač jest dosud většinou v rukou Číňanů, a počítá se, že jen za dopravu čaje Mongolskem platí ruští obchodníci ročně 2 mill. rublů. Peněžní jednotkou jest čínský lan, obyčejným prostředkem směnným však cihlový čaj a kusy hedvábí. Mongolsko nemá dosud umělých cest a silnic. Přirozené spojovací cesty možno rozděliti na poštovní a karavanní. Spojení poštovní slouží jen účelům vládním, i jest hlavní poštovní trať tak zv. Altajská z Kalganu do Kobda (2000 km) s odbočkami do Honka, Kjachty, Gučenu, Barkulu a Dzindzi-liku. Cesty obchodní jsou vlastně jen směry, jimiž se ubírají pravidelně karavany. V ohledu administrativním stojí země pod správou náčelníků mongolských, pouze nejvyšší správa jest z polovice řízena mandžuskými úředníky čínského císaře. Rozděleno pak jest celé území na Mongolsko vnější, jehož místodržící (amban) sídlí v Urze, a vnitřní se sídlem v Uljas-utai. Mongolsko vnější rozděluje se na 4 kraje: Zezen, Chutuktu nebo Tušjetu, Sain-Noin a Dšasaktu, k vnitřnímu pak patří území Kobdo a Urianghai. Literatura: Prževaljskij, Mongolija i strany Tangutov (Petrohr., 1875); t., Treťje putěšestvije po Centraljnoj Aziji (t., 1883); t., Četvertoje putěšestvije v Centraljnoj Aziji – od Kjachty na istoki Želtoj rěki (t., 1888); Pěvcov, Očerk putěšestvija po Mongolijí i sěv. provinciam Kitaja (Omsk, 1883); Potanin, Očerki sěv.-zapadnoj Mongoliji (Petrohrad, 1881 – 83); J. Gilmont, Among the Mongols (Londýn, 1883): Cesty missionářské Mongolskem, Tibetem a říší Čínskou, zčeštil K. Jindřich (Praha, 1887); Pozdnějev, Goroda sěv. Mongoliji (Petrohrad, 1880); t., Pojezdka po Mongoliji v 1892 – 1893 (t. 1893); t., Mongolija i Mongoly (t., 1896); Šišmarev, Pojezdka iz Urgi na Onon (Irkutsk, 1864); Matusovskij, Geografičeskoje opisanije kitajskoj imperiji (Petrohrad, 1888); Pjaseckij, Putěšestvije po Kitaju v 1874 – 1875 (t., 1880); Richthofen, China Berl., 1877): Trudy russkich torgovych ljuděj v Mongoliji i Kitaje (Irkutsk, 1890); V. A. Obručev, Kratkij geologičeskij očerk karavannago puti od Kjachty do Kalgana (Petrohr., 1893); Batorskij, Mongolija, opyt vojenno-statističeskago očerka (t., 1890): Rockhill, Journey through Mongolia and Tibet (Lond., 1894); Vojejkov, Naučnyje rezultaty putěšestvij Prževaljskago. Otděl metěorologičeskij (Petrohr., 1895).

Tabulka: Mongolsko- Predstavitele
BÖGDOGEGÉNI (chánové)
1911 – 1924 Džavdzan un-damba-chutagt
1924 – 1928 Gendum
PŘEDSEDOVÉ PREZIDIA MALÉHO CHURALU
1928 – 1930 Chorlogín Čojbalsan
1930 – 1936 Amor
1936 – 1939 Dolrson
1940 – 1951 Govčín Bumacendl
PŘEDSEDOVÉ PREZIDIA VELKÉHO LIDOVÉHO CHURALU
1951 – 1953 Govčín Bumacendl
1954 – 1972 Džamsrangín Sambú
1974 – 1984 Jumdžágín Cedenbal
1984 – 1990 Džambyn Batmönch
1990 Punsalmágín Očirbat
PREZIDENT
1990 – 1997 Punsalmágín Očirbat
od 1997 Nacagín Bagabandi
GENERÁLNÍ TAJEMNÍK LIDOVÉ REVOLUČNÍ STRANY MONGOLSKA
1940 – 1954 Jumdžágín Cedenbal
1954 – 1958 Dašjin Damba (1. tajemník)
1958 – 1981 Jumdžágín Cedenbal (do 1981 1. tajemník)
1981 – 1990 Džambyn Batmönch
1990 Punsalmágín Očirbat
 
Související hesla