Monodie

, hudba a) jednohlasá hudba; b) doprovázená monodie, vokální sloh, který vznikl v Itálii koncem 16. stol. Viz též florentská camerata.

Ottův slovník naučný: Monodie

Monódie, v hudbě jednohlasý zpěv provázený hudbou nástrojovou oblíbený zvlášť kolem r. 1600 v Italii místo zpěvu mnohohlasého, ačkoli zpěv jednohlasý původem svým mnohem je starší než zpěv sborový a býval obvyklý zvlášť u troubadourů a v hudbě lidové. Jen že v dobách zmíněných byl pěstován po stránce umělecké a z těchto počátků pak vznikla opera, oratorium a kantáta.

Související hesla