Monolog

, řeč se sebou samým (k sobě samému), projev jednoho mluvčího, samomluva;
1. divadlo souvislá promluva jedné dramatické postavy (monolog Hamletův);
2. literatura vnitřní monolog, nepronesená promluva vyjadřující myšlenkový a citový svět postavy v určitém okamžiku.

Ottův slovník naučný: Monolog

Monolog (řec.) sluje v dramatě scéna, kdy jediný herec je na jevišti a mluví k sobě. Monolog je stará dramatická konvence a neobyčejně běžná a rozšířená zvláště v primitivním stadiu dramatického rozvoje. Je, jak přirozeno, nejpohodlnější prostředek, technicky nejméně obtížný, jak vyložiti divákovi situaci a motivy dramatického-dění. Jak se však stupňují požadavky techniky dramatické a vkus diváctva stává se kritičtějším a jemnějším, tím více se obmezuje monolog, a autorovi nastává úkol způsobem pravděpodobnějším a méně přímým vysvětliti psychologické motivy nebo situace dramatické. Přes to však úplně odstraniti monolog nedaří se ani autorům nejrealističtějším. A není toho také třeba, užívá-li se monologu na patřičném místě, t. j. tehdy, je-li psychologicky zdůvodněn, jedná-li se o povahy hloubavé, rozpoltěné, v nichž spolu bojují a zápasí sporné city a názory, o povahy obracené do nitra a zvyklé se analysovati, jak tomu je na př. u Shakespearova Hamleta. Ovšem žádá pak také monolog veliké diskretnosti a taktu hercova, aby jej učinil pravděpodobným a nevtíral se diváku svojí virtuosností na účet dramatického celku. Šld.

Související hesla