Monoteletismus

, křesťanský směr vzniklý na zač. 7. stol. jako kompromis mezi monofyzitismem a pravoslavnou - ortodoxií; Ježíš Kristus má podle monoteletismu sice Božskou i lidskou přirozenost, ale jen jednu vůli. Viz též maronité.

Ottův slovník naučný: Monoteletismus

Monotheleté (z řec.) byli bludaři, kteří učili, že v Kristu byla pouze jedna působnost a jedna vůle. Původcem toho učení byl patriarcha cařihradský Sergius, jenž vpravil je též císaři Herakliovi (610 – 641) jako vhodný prostředek sjednotiti s církví monofysity a maje v rukou dva listy papeže Honoria I. sepsal »Ekthésis«, t. j. výklad víry, v níž tvrdil, že v Kristu po vtělení byla jedna toliko vůle a jedna působnost. Když pak Heraklios tuto ekthési prohlásil, východní biskupové se podrobili, ale papež Martin I. zatratil na lateránské synodě se 105 biskupy r. 649 učení monotheletů a vydal klatbu na jeho původce a náčelníky. Konečně šestá všeob. synoda, slavená v Cařihradě r. 680 – 684, stanovila: »že v Kristu jsou dvě přirozené vůle a dvě přirozené energie nedělitelně, neproměnitelně, nerozlučně a neslitě: ony dvě vůle nejsou si odporny, ale jeho lidská vůle byla podrobena božské vůlį. Do bludu monotheletského byl prý zapleten též malý národ Maronitů na Libanonu; avšak maronitští učenci tvrdí, že jejich otcové nikdy od pravé viry se neuchýlili, a jim jest dáti za pravdu. Dr. Kr.

Související hesla